The Man Who Stood in the Way
Muž, ktorý stál v ceste
Režie:
Petr NikolaevScénář:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Strhující příběh lékaře a politika Františka Kriegla zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy byl v noci společně s čelními představiteli KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, Josef Špaček, Bohumil Šimon) zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se v zajetí i pod hrozbou likvidace postavil Leonidu Iljiči Brežněvovi a nepodepsal Moskevský protokol, dokument, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa. (Bio Illusion)
(více)Videa (29)
Recenze (76)
O Kriegelovi se vice dozvite v romanu Ivana Fily z roku 2018 se stejnojmenym nazvem Muz ktery stal v ceste. Lekar, primar a politik Krieger jako jediny nepodepsal ponizujici moskevsky dokument. Film popisuje hlavne toto a to docela prehledne. A uz se nevenuje dalsimu disidentskemu zivotu Kriegela. O Kriegelovi se toho proste moc nedozvite. Pripomina to Ceske stoleti. Je viditelna snaha vytvorit hrdinu, ktery je prisny a lidsky. Politicke uvahy chybi. Cernobile sceny maji asi navodit pocit autenticnosti. Adam Jastraban hraje soka Kriegela Gustava Husaka presvedcive. Daniel Horibal slabeho Dubceka take. Smutne je, ze herec pred premierou ve strednim veku zemrel. ()
Mimořádně kvalitní (na české poměry dvojnásob) film, který však nelze docenit bez hlubší znalosti kontextu. I přes mnohá zjednodušení bude pro mladou generaci, která možná tuší, kdo byl Dubček, těžko stravitelný. Se znalostí kontextu se však jedná o dle mého názoru skvělý snímek, který velmi věrohodně vykresluje tehdejší situaci. I přes mnoho kritiky směřované na (na první pohled) omezenou práci s hlavní postavou je film nadprůměrně povedený. Naopak více času věnovanému Krieglovi bych vnímal možná na škodu, protože bez důsledného vykreslení okolností a vztahů, které logicky zvyšuje čas vedlejším rolím, by film mohl působit jednotvárněji a nebavil by tolik. Co bych však vytkl, tak nevyužitý potenciál scén vzdoru v podání hlavního hrdiny, kde bych očekával významnější zapojení emocí a důrazu. Ústřední take home message vyznívá i dlouho po závěrečných titulkách - "co jsme měli udělat jinak? - Nepadnout na kolena a neposrat se". Byl jsem na promítání v neděli večer, končilo to k jedenácté hodině v noci a i přes to sedělo skoro celé kino bez hnutí až dojedou titulky (v doprovodu skvělé hudby). ()
Česká filmová pocta Františku Kriegelovi, který se ze stalinisty roku 1948, přes hrdinu roku 1968 stal chartistou v roce 1977. Nikolaeův film se soustředí na jeho hvězdné dny srpna 68, kdy jako jediný z československé delegace nepodepsal v Moskvě blábol schvalující naši okupaci. Technicky velmi dospělý film, kamera, dobovost, dejme tomu i ta skromnější výprava a hlavně parádní výkona Topfera, který tuhle roli dostal jako dárek na rozloučenou s hereckou kariérou hlavních rolí, ale výborný a přesvědčivý byl Husák v podání Jastrabana. Politické drama, které není pro všechny, ale pokud někdo hodnotil České století (2013), tak tohle ho nezklame. Sice to je interiérová varianta dvanácti rozhněvaných mužů, respektive unesených, takže nic akčního, ale atmosféru to mělo solidní. ()
Na základě marketingové kampaně (a jak můžete vidět na plakátu) by hlavním hrdinou dramatu měl být František Kriegel, uznávaný lékař a jeden z nejvyšších komunistických funkcionářů konce 60. let. Ve skutečnosti nemá Kriegelův příběh takový prostor, jedná se spíše o standardní převyprávění událostí ze srpna 1968 ve stylu „jak to asi tehdy bylo“. Tvůrci předpokládají alespoň základní orientaci v tehdejším dobovém kontextu, někdy pro mě tedy bylo náročnější orientovat se ve všech jménech. Chudší výprava připomíná spíše televizní projekt, hodně nepovedené jsou bohužel postsynchrony herců (film jsme neviděli v kině, ale na Voyu). O špatný film se nejedná, ale znovu připomínat si ho asi nebudu. ()
Jsem strašně rád, že František Kriegel má svůj film, protože dlouho mě to velebení Dubčeka a opomíjení Kriegla vysloveně srala a bral jsem to jako óbr historickou nespravedlnost. Kariérní komunista a skutečný zásadový chlap opravdu není to samé. Film jako takový na mě působil až příliš neutrálně směrem k české výpravě v Moskvě a ještě jsme z filmu cítili menší budget což je obrovská škoda, působil spíše televizně ne filmově. Na druhou stranu se může opřít o silně emotivní situace na který slyším. Škoda že miláček národa generalisumus Pavel nežil v té době, Husák by měl totiž velkou konkurenci. V této době dobrá připomínka, jak rusáci přistupují k ostatním národům kolem sebe Finskem počínaje, Maďarskem konče všichni máme vlastní bolestnou zkušenost. Ta naše je docela dobře ukázana v tomto filmu. ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Uznávaný režisér Jiří Svoboda se ke skutečnosti, že byl autor původního scénáře Ivan Fíla na režisérské pozici nahrazen Petrem Nikolaevem v roce 2022 písemně vyjádřil takto (kráceno): "Považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera, a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý. (...) Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval. (...) Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní, a vzájemným výhružkám soudy. (...) Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji. Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohybovali režiséři Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil. Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice, i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží." (NIRO)
- Původně měl film 358 obrazů. To je na celovečerní film moc, délka se blížila ke čtyřem hodinám. „Ale k úpravám jsem přistupoval s velkou úctou. Snažil jsem se postupovat filmově a příběh divácky zpřehlednit a zjednodušit,“ popisuje Petr Nikolaev své úpravy Fílova scénáře. (sator)
- Moskevský protokol, tedy vazalský a poníženecký akt, byl utajován a pro veřejnost byl nahrazen takzvaným společným nic neříkajícím komuniké. Protokol obsahuje patnáct článků, které jsou pouze očíslovány a nemají žádný název. Stručně lze jejich obsah popsat takto: Vyhlášení podřízenosti, Zneplatnění Vysočanského sjezdu, Kádrové změny ve vedení, Umlčení svobodných médií, Schválení pobytu vojsk, Zamezení konfliktů, Ochrana kolaborantů, Upevnění hospodářské závislosti, Posílení Varšavského paktu, Podřízení zahraniční politiky Sovětskému svazu, Stažení stížnosti v OSN, Potrestání viníků, Instrukce k další politice, Utajení průběhu jednání, Přátelství na věčné časy. (sator)
Reklama