Jako zabít ptáčka

Čekal jsem hutné drama ze soudní síně, ale jaké bylo mé překvapení, že se u soudu odehrává jen druhá polovina filmu a že tahle část děje není ani zdaleka ta nejpodstatnější. Mnohem důležitější je zbytek, a to, že černoch v něm je obviněný ze znásilnění bělošky a je tím pádem jediným podezřelým (viníkem). Nadčasové, aktuální, hutné, skvostně natočené a se standardně geniálním Gregory Peckem v hlavní roli. Amerika je fakt prasácká země. 75%. Veliká klasika, kterou je nutno vidět. Bez řečí. (20.01.2020)

Byl jsem mile překvapen, že téměř celá část filmu je odvyprávěna skrze dětské vnímání a činy. Tento snímek by se svým způsobem dal nazvat "dospělým filmem pro děti". Když jde Gregory Peck řešit dovnitř domu důležité záležitosti a my už myslí kráčíme s ním a najednou se kamera zastaví a místo vstupu spočineme na výrazu dětí, působí to velice silně, zaujme to a automaticky na celou situaci začínáme nahlížet jinak. Odhadujem, co se vevnitř asi děje a je to mnohem zábavnější než jít dovnitř. Také je překvapivý, způsob vyprávěni přes vzpomínky hlavní hrdinky, nikdy jí ve stáří neuvidíme. Tvoří to zajímavý prvek, s kterým jsem se ve filmu ještě nesetkal. Nakonec to tvoří jakýsi časový přesah a vkládá to diváku uvědomění, jak ty nejvážnější události a příhody, jsou vlastně jen prachem na cestě. Stejně jako jeden život na nekonečné cestě vědomí. Jinak nádherná atmosféra, napětí a emoce i když se to někdy trošku táhlo. Avšak bezesporu film, který inspiroval a ovlivnil mnohá pozdější díla. (23.11.2011)

Jako zabít ptáčka má silný námět - bílý obhájce obhajuje černocha v Americe ve 30. letech - proto je škoda, že samotný soud zabírá sotva půlku filmu. Ovšem mě osobně se líbil i začátek, který byl poutavou sondou do života v americkém maloměstě, očima malé holčičky. Film je výborně zpracovaný a propracovaný, se skvělým Gregory Peckem v hlavní roli. Děti většinou ve filmech ráda nemám, ale zde mi nevadily vůbec, naopak. (26.11.2012)

Jeden z příkladů filmu dokládajícího, že získaní Oscaři často vůbec nic nevypovídají o samotné kvalitě snímku. Film na svou dobu (62 rok!) s něuvěřitelně zastaralým způsobem vyprávění. Působí jakoby byl natočen o 10 i více let dříve, s postupy pokujícími spíše než k žánru noir až někam k expresionismu let dvacátých (ostré stíny, vytřeštěné oči, namísto celé akce viditelné pouze detaily rukou apod.). Podobně celkový styl - převážně statická kamera postrádající nápad, převládající ateliérové scény - je na 60. léta (vzato globálně) skutečně zastaralý. Dvojí vyprávěcí linie - jedna zaměřená na "dětský film", druhá na soudní proces - sice přináší méně tradiční pohled na soudní drama, ale jejich rozvíjení je zdlouhavé, spojování ne vždy funkční a především v některých situacích málo pointované na to, jaké ohromné množství stopáže jim bylo tvůrci věnováno. Tyto postupy pak byly zřejmě motivovány cílem co možná "nejvěrnější" adaptace knižní předlohy, která ale odkazuje někam k ne právě oceňované francouzské "tradici kvality" a ve výsledku působí skutečně otrocky. Z dobového úspěchu filmu tak dnes zůstává naživu "jen" stále akutální téma rasismu a nenávisti zakořeněné v lidech. Filmařsky průměr, průměr a zase průměr. (12.09.2013)

Človek si obyčajne pod spojením dráma z prostredia súdnej siene predstaví niečo iné, ako príbeh, ktorý diváka počas prvej hodiny a aj nejakých minút navyše zoznamuje so životmi detských postáv, ktoré až do samotného konca filmu prakticky nesúvisia s jeho hlavnou témou. A až po tomto časovom úseku príde samotné pojednávanie na súde, ktoré je bez akýchkoľvek námietok natočené perfektne. Mať za úlohu ohodnotiť len túto pasáž snímku, bol by to jasný plný počet, bohužiaľ spomínaná prvá časť je nudná a pre celé dianie aj takmer zbytočná a to sa jednoducho prehliadnuť nedá. (65%) (15.09.2013)

Citlivo natočený príbeh vystríhajúci sa akejkoľvek drsnosti rieši otázku americ. rasizmu v období veľkej hospodárskej krízy, akoby chcel zaujať stanovisko k situácii v 60tych rokoch v USA. Film svojou stavbou a témou v mnohom pripomína tvorbu môjho obľúbeného spisovateľa Willama Faulknera. (18.07.2006)

Prvně musím napsat, že předlohu jsem dočetla asi dva týdny před zhlédnutím filmu - a to se člověk porovnávání zkrátka nevyhne. Film byl velmi dobrý. Herecké výkony výborné (mám na mysli především Pecka, Peterse a děti), závěr opravdu silný a působivý, hudba vynikající. Kompozice děje trošku nevyvážená, téměř rozdělená na třetiny - začátek, soud, konec. Soud trochu trhal nit vyprávění, zdálo se mi, a jelikož znám příběh z knihy, nic mě v této scéně nepřekvapilo a na můj vkus zabral trochu dlouhý čas v porovnání se zbytkem filmu. Popravdě nevím, jak by se dal zkrátit, ani bych to moc nedělala - spíš bych trochu změnila rozvržení, proložila scénu u soudu pohledem dětí (z něhož byl zabírán celý zbytek snímku) atd. A zkrátka... v předloze toho bylo o tolik víc. Tolik zajímavých detailů, velmi propracované vyprávění... a chápu, že nebylo možné dostat to vše do filmu, dokonce ani většinu z toho, ale některé důležité linie mi tam skutečně chyběly. Navíc jsem si v románu oblíbila především Dilla a tady dostal poměrně malý prostor, film se soustředí na soudní proces a jeho následky. Stručně, Jako zabít ptáčka je skutečně dobrý film, ale předloha je o moc lepší. Velmi výrazně lepší. Zajímavostí je, že příběh je založen na skutečných událostech, předobrazem Čipery Finchové je sama autorka románu a Dilla Harrise zase Truman Capote, s nímž se Leeová znala od raného dětství. (18.10.2008)

Je to takový půl na půl. Film je vyprávěn hlavně z pohledu dětského, ale přitom se tam objevuje silné téma rasismu, které právě i ti dětští hrdinové silně vnímají. Bezstarostnost dětství a "problémy", které řeší dospělí - tento kontrast se mi na filmu líbí právě nejvíce... Okouzlující Gregory Peck, pro kterého mám opravdu slabost ;) Černobílý formát a hlavně závěr, který mi poprvé vyrazil dech... (04.06.2013)

Výborné právnické drama nejenom o rasismu, ale také o rozdílnosti vnímání světa dětmi a dospělými. Nezapomenutelné herecké výkony (Peck, Duvall) i výkony dětských představitelů. Obzvláště Mary Badham je kouzelná. Výborná Bernsteinova hudba, perfektně vykreslená studie maloměsta i soudní síně, což vcelku dává filmu hodně nadprůměrnou vizitku, při sledování se ani na chvilku nenudíte a po skončení máte o čem přemýšlet. Bohužel rasismus je asi nezničitelný, s dobou se mění akorát jeho projevy, metody, pachatelé i oběti ... (24.10.2018)

Ako trafiť vtáčika/klinec po hlave? Robert Mulligan v spolupráci s ďalšími tvorcami nám to v tomto filme dokonale ukázal... Zaujímavý príbeh prerozprávaný očami 6-ročného dievčatka nemá žiadne slabé miesta, práve naopak, tento zvláštny štýl podania nejakej súdnej drámy je v súčasnosti ozaj niečo výnimočné. A samozrejme skvele poukázal hlavne na problematiku rasovej neznášanlivosti. (vynikajúcu postavu dostal Robert Duvall:) (13.07.2006)

Film Jako zabít ptáčka byl v šedesátých letech minulého století stejný šok jako byl o třicet let film Základní instinkt neboť se v něm autoři nebývale odvázali a údajně poprvé v americké historii zde ve filmu zazní slovo "kalhotky" (panties) :o))) (12.07.2007)

Pravá perla kinematografie a opravdu krásný film s naprosto excelujícím Gregorym Peckem (Oscar zcela zalouženě) 10/10 (29.01.2010)

Mívám ve zvyku filmy dokoukat za každou cenu. Ale občas se namane snímek, u kterého to prostě nevydržím a v půlce vypnu. Jako zabít ptáčka je jedním z nich. Očekával jsem film ze soudní síně, místo toho jsem dostal tři čtvrtě hodiny záběrů na protivnou holku, která by zasloužila pár facek. Pro mě ztráta času... (18.07.2013)

Zásadní a strhující soudní přelíčení, kde bílý advokát obhajuje nevinného černocha (píšou se 30. léta 20. století v jižanské, rasově nesnášenlivé Alabamě), překvapivě zabírá jen menší část dvouhodinového filmu. Zbytek dětským pohledem pozoruje klukoviny dvou sourozenců (jejichž ječivě pronikavé hlásky mne donutily dvakrát stáhnout hlasitost), o vážná témata (chudoba, segregace) se jen mimoděk otírající. Vzpomínkový rámec samozřejmě ospravedlňuje určitou "černobílost" a naivitu, v závěru jí však bylo přece jen příliš (záhadné monstrum-blázen odvedle se konečně odhalí a ihned mu všichni důvěřují a mají ho rádi). (09.01.2015)

Skvělé drama, ze dvou hodin se nenudíte skoro ani minutu. Chybí tomu ale nějaká hlubší myšlenka, která by byla i dnes aktuální. 3,5*. (04.03.2018)

Další z řady filmů, které jsem dlouho odkládal. Jako zabít ptáčka jsem si chtěl pustit několikrát, ale jelikož jsem před pár lety četl předlohu, tak se mi do toho moc nechtělo. Prostě jsem musel počkat nějaký čas, abych neměl knižní předlohu stále v živé paměti. Režisér Robert Mulligan velmi elegantně uchopil předlohu a dokázal správně zachytit atmosféru a celkové vyznění knihy. Výborně fungují pasáže, kdy sledujeme bezstarostné léto obyčejných dětí, které naruší setkání s drsnou realitou rasismu a předsudků. Mulliganovi se zde povedlo opravdu moc hezky převést knižní předlohu na filmové plátno. K tomu mu velmi pomohla výborná hudba od Elmera Bernsteina, která z několika scén dělá doslova hororové momenty a vytváří znepokojivou atmosféru. Osobně jsem doufal, že ve filmu dostane větší prostor část se soudem, ale to se nestalo. Stejný problém je v i knižní předloze, kde soudu nemá tolik prostoru, jak jsem čekal. V hlavní roli září Gregory Peck a je zde perfektní. Peck zde ztělesňuje cnost, lidskost, soucit a rozum, a představuje ideál dobrého člověka. Zbytek obsazení je velmi kvalitní a své role zvládly s přehledem. Jako zabít ptáčka je krásná klasika. (22.01.2024)

Zajímavý snímek, kterému kraluje Gregory Peck nejen jako právník, ale i jako otec. Vstupuje do předem prohraného boje a ikdyž by každý normální člověk dal za pravdu právě jemu, ve 30. letech v Americe tomu tak nebylo (07.07.2011)

Skvělý příběh, který byl naprosto skvěle proveden... výborné herecké výkony, úžasný Gregory Peck (musím si s ním sehnat další film, on je vážně super). Čekal jsem trochu jinak zpracovaný děj, ale rozhodně nejsem zklamán, spíše naopak. Na 5* to sice není, ale na silné 4 určitě. :) (06.05.2012)

Nespravodlivosť do detského sveta určite nepatrí. Do krásneho detského sveta sme pomaly a dôsledne uvedení zážitkami dvoch súrodencov a ich letného kamaráta. To uvedenie je také dôkladné, až som uveril, že svet je ideálny, báť sa treba len vlastného strachu a ich otec im dokáže úplne všetko vysvetliť. No prichádza súdny proces s bielou porotou a ideály sú minulosťou. Ale aj tie dve hodiny filmu sú stále len predohrou k tomu, čo má prísť na záver a čo daruje filmu piatu hviezdu. No a po tom všetkom vysvetlite deťom, že klamať sa nemá... –––– To by bylo... jako střílet na drozda, tati. (23.10.2018)

Film, který mohl hezky ukázat mentalitu Jihu a určitou rasovou nenávist pro něj typickou. Taky se tak dejme tomu stalo. Ale ne tak úplně. Je mi jasné, že zde je nějaká knižní předloha, která zde musí fungovat jako předloha. To nic nemění na tom, že ona předloha by mne asi taky tolik neoslovila. Funguje zde nádherná atmosféra 60. let, která však v rácmi příběhu skáče sem tam až mne samotnému je z toho jednoduše nevolno. Ne natolik aby objektivně šlo o špatný film. Spíše jde o princip mého neuspokojení. To se stává. (14.07.2019)