Jako zabít ptáčka

presne ako povedal Truman Capote: ,, I don't see what's all the fuss about." (26.08.2007)

Doporučuji i knihu... (26.12.2012)

Možná až příliš věrný přepis literární klasiky. Dnes už je to tempo vyprávění až skoro zabijácké, ale vynikající Peck, humanistická atmosféra, kouzlo dětských dobrodružství a osudovost tématu přesto i po 50 letech dokáže okouzlit diváky... 70% (12.12.2011)

Nejedná se o klasické soudní drama, byť soud s černochem obviněným ze znásilnění je jakýmsi středobodem filmu. Kolem se však rozvíjejí další témata zaměřená na mezilidské či rodinné vztahy, rasismus, předsudky, snaha dětí o pochopení světa dospělých atd. Je to sice takové nekonzistentní, ale ve své podstatě moc hezký film se sympatickými herci (i v dětských rolích). (01.04.2012)

Ta čtvrtá hvězda navíc je čistě za úžasný výkon, který podává excelující Gregory Peck. (24.07.2022)

Celým filmom sa zaújimavo vinú dve dejové línie. Jednu predstavuje sympaťák Gregory Peck a jeho obhajoba obvineného černocha. Dôraz kladie najmä na nevraživosť medzi čiernym a bielym obyvateľstvom v 30. rokoch. Druhú líniu predstavujú Atticove deti (veľmi dobre a hlavne prirodzene stvárnené ich predstaviteľmi) a ich obdiv i strach k tajomnému domu. Obe tieto časti sa nakoniec pretnú v jednej z najpôsobivejších scén filmu. (08.07.2004)

Klasické drama odehrávající se v Alabamě v roce 1932, v době, která byla krásná i těžká zároveň. Děj je de facto zasazen do městečka Monroeville. Celý štáb se postaral o nesmírně kvalitní snímek, který ani po více než 40 letech neztrácí nic ze svého lesku. Nutno pochválit vhodnou hudbu Elmera Bernsteina a vynikajícího Gregoryho Pecka. O tom, jak byl tento film nesmírně důležitý v životě Gregoryho Pecka svědčí to, že Brock Peters měl na jeho pohřbu velice osobní proslov. - 90% (P.S. Hodinu a půl dlouhý film o filmu si těch 90% zaslouží také). (12.07.2006)

Okrem Gregory Pecka zobrali asi všetkých hercov priamo zo sedlákova kde sa film natáčal, takže môj celkový dojem značne ovplyvnili ich výkony. (26.08.2007)

Velmi pěkný příběh, ale poměrně rozvleklý. Na věci povětšinou hledíme optikou dětských hrdinů, což je na jednu stranu zajímavý, ale na druhou stranu nutně dosti zjednodušený a nepříliš dynamický pohled. Ve skutečnosti jde o zpětné "vyprávění" vzpomínek z dětství hlavní hrdinky Čipery Finchové a tato perspektiva je samozřejmě zvolena úmyslně. Již dospělá Čipera občas vzpomínanou situaci vypravěčsky okomentuje, ale z této pozice nehodnotí, spíše o sobě dává vědět co nejméně. Proto se například soudní přelíčení s černochem Tomem ani tak nestává ústředním bodem filmu, není nijak hluboce rozebíráno, prostě "jen je". Tak, jak to viděly děti. A na divákovi už záleží, co si z tohoto filmu bude chtít odnést. ___Jedinou slabinou je, že zde bohužel prakticky není vylíčeno žádné skutečné napětí, či opravdu nosná zápletka. ...Takže jsem se většinu času tak napůl nudila. (16.10.2010)

"Mockingbird" utržil nejvíc ran tempem snad až příliš pomalým, ale výkony herců (myslím, že pochvalu si zaslouží děti, které své role zvládly skvěle!) a závěrečnou řečí obhajoby v soudním procesu mu nakonec dopomohly ke 4 hvězdám (aspoň za mě :-)). P.S.: Umíte si představit, že by dnešní rodiče nechali své děti jít ze školy samotné lesem v 10 hodin večer?! :-D (06.05.2012)

Nezidealizovaná sonda do vztahů mezi bílými a černými ve 30. letech v USA. Čekal soudní drama, dostalo se mi vyprávění příběhu z pohledu šestileté dcerky obhájce černocha obviněného z napadení a znásilnění mladé bělošky. Silné téma z pera Harper Lee. (28.03.2013)

Film ma zaujal a to nielen hereckým výkonom G.Pecka , ale svojim scenárom , napätím až do konca filmu. Hodnotím 90%. (12.09.2013)

Po The Yearling další film se skvělým Gregory Peckem v roli otce. Tentokráte je mravoučné vyznění podstatně kvalitnější. Příběh je kritikou předsudků, které si člověk o druhých, zde konkrétně o černoších a mentálně postižených, vytváří bez jakéhokoli reálného základu. A od předsudků není daleko k pomluvám… Opravdu si dospělí někdy vykládají horší smyšlenky než malé nerozumné děti. Jelikož je příběh víceméně podávaný očima dětí, lze jej i větším dětem doporučit. – „Člověka nemůžeš opravdu poznat, dokud se nevžiješ do jeho kůže.“ (13.08.2015)

Tak jsem se konečně dokopal k této opěvované klasice. Nu musím říct, že jsem čekal asi mnohem víc. Třeba o čtyři roky mladší Štvanice s Marlonem, která sice taky nebyla na 5*, měla pomalu houstnoucí atmosféru mnohem hustější. První polovina o nepříjemných harantech, kde se kolem jejich divných her prakticky nic neděje není zrovna šťastný úvod do děje. U těchto klasik, kde víte, že by se to později mělo nějak rozjet, případný nudnější začátek vždycky nějak přetrpíte - pakliže se ve druhé polovině ukáže, že to čekání nebylo marné. Ne - marné v tomto případě nebylo, ale dostal jsem mnohem méně, než jsem čekal. Velmi to celé zachraňuje můj oblíbenec Gregory. Nicméně geniálních výšin 12ti rozhněvaných mužů nedosahuje ani zmiňovaná Štvanice a Jako zabít ptáčka už vůbec ne. (25.12.2019)

Musel jsem se podívat na film, díky kterému Peck porazil Lancastera v Oskarovém klání za rok 1962. Čekal jsem klasické soudní drama a dočkal se něčeho úplně jiného. Jako zabít ptáčka je krásný, lyrický a bohužel trošku pomalý film z 30. let, který je vyprávěn z pohledu dvojice dětí. Ty zažívají v městečku různá dobrodružství, bojí se místní "urban legend" Bo Radleyho a z povzdálí sledují svého tátu Attica Finche, který je obhájce a který zná vždy všechny odpovědi. Je to veselé, dobrodružné, občas i hororové (přepad v lese). A pod tím vším na okraji bublá realita - rasismus, ve které je černoch obviněn ze znásilnění farmářské dcerky a i když je u soudu prokázána pravda, nikoho to nezajímá. Možná první film, který se touhle otázkou zabývá. Pěkný film, ale toho Oscara si vážně zasloužil spíše Lancaster za Ptáčníka. PS: Ve vedlejší roli začínající Robert Duvall ještě s (notně řídnoucími) vlasy a dokonce Brock Peters, kterého si pamatuju jako Siskova tátu ze Star Trek DS9. Drama roku 1962. (08.08.2021)

Kdysi jsem byla nadšená z knížky a teď jsem nadšená i z filmu, i když je v mnohém jiný než předloha (některé věci jsou vynechané, jiné zvýrazněné, další upozaděné). Jako zabít ptáčka má v sobě hodně hlubokého, pravdivého, opravdového. A Atticus Finch je jeden z mých největších knižních/filmových hrdinů a v podstatě ideál muže. Přímý, spravedlivý, milující, zranitelný i neohrožený, kultivovaný, osobitým způsobem přitažlivý. Skvělý otec, muž a pro mě jako právničku také určitý vzor v profesní rovině. Bude to znít pateticky, ale právě kvůli hodnotám a zásadám, které Atticus reprezentuje a prosazuje, má v mých očích tohle povolání smysl a právě s nimi na mysli by se mělo vykonávat (i když se zrovna nevěnujete lidským právům). Gregory Peck hraje Attica výborně a díky němu hlavní dospělý hrdina také výborně vypadá. 90 %. (21.11.2021)

Jako zabít ptáčka je dalším z amerických filmů na téma rasismu. V Americe tohle téma rezonuje již desítky let a Američané se s rasovou otázkou ještě nedokázali z daleka vyrovnat a v současné době to dělají čím dál tím hloupěji. Jejich starší filmy ovšem stály za to a rozhodně měly větší smysl (než třeba rasové limity jako podmínky na Oscary). Na rozdíl od surovější Hořící Mississippi je Jako zabít ptáčka jemnějším pohledem na rasismus. Změnou je především větší prostor pro děti, kdy je příběh z velké části z jejich pohledu. Filmu to dodává zdánlivou naivitu a nesmyslné a rasistické chování některých postav se mnohem více zvýrazní. Díky dětskému pohledu příběh vyznívá naléhavěji. Gregory Peck jistě svou hlavní roli zahrál výtečně, tady byl z mého pohledu ale zastíněn dětmi. Dětští představitelé jsou lepší a jejich scény mě dokázaly velmi bavit a hodně napnout. Přes drobné výhrady film rád doporučím a udělím mu čtyři hvězdy. (27.04.2022)

Pozvolna plynoucí drama o stokrát zfilmovaném tématu rasových nepokojů. První polovina filmu je trochu slabší, ovšem ve druhé polovině odehrávající si převážně na soudním stání film nabírá neuvěřitelný spád, který je završen nádherným koncem. Bohužel film jako celek mi nepřišel až tak vyjímečný a s hodnocením uživatelů nesouhlasím stejně jako s oscarem pro Gregoryho Pecka. (16.06.2007)

Hodnocení Jana Jaroše: "Román Harper Leeové Jako zabít ptáčka, jenž v Americe poprvé vyšel v roce 1960, působivě evokuje zatuchlé poměry v jednom jižanském městečku, prosyceném rasovými předsudky a pogromistickými protičernošskými náladami. Působivě vyprávěný, i když v lecčems naivně konstruovaný kriminální příběh se odehrává počátkem třicátých let, v době tíživé hospodářské krize. Hrdina příběhu, jehož i vlastní děti oslovují křestním jménem Atticus, se ujme obhajoby černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky. Kniha je pozoruhodná i tím, že autorka celé dění nahlíží očima malé holčičky, k níž připojuje jejího staršího bratra i stejně zvídavého kamaráda - v něm vylíčila svého přítele z dětství, později neméně slavného spisovatele Trumana Capotea. Režisér Robert Mulligan, jenž o dva roky později pořídil filmový přepis, dodržel původní dramatické rozvržení i s dětskými postavičkami, ovšem do popředí přirozeně vysunul hlavního hrdinu, advokáta Attika Finche (Gregory Peck mu vtiskl naprosto neheroický výraz, s nímž vstupuje do zdánlivě prohraného soudního sporu). Zprvu děti zajímá víc, co se děje v jejich bezprostředním okolí (noční scenérie s tajemnými zvuky a pohupující se sedačkou zavěšenou na stromě), nežli vyšetřování údajného zločinu. Pozvolna ovšem poznávají, jaký význam má smysl pro spravedlnost, zjišťují i hořkost nespravedlivého rozhodnutí. Dokonce potají proniknou k soudnímu přelíčení - to je ostatně jediným okamžikem (ovšem velice rozsáhlým), kdy se vyprávění, navzdory zvolenému úhlu pohledu, zcela odpoutává od pohledu dětí a je jakoby "objektivizováno". Největší působivost filmu propůjčuje herecké ztvárnění. Peck svého Attika vylíčil jako čestného člověka, který je vždy připraven hájit právo a který mlčky spolkne i takovou urážku, jakou je plivnutí do tváře. Svým dětem, o které se již několik let jako vdovec stará, poskytuje příklad pro budoucí mravní postoje. Je modelován jako poklidný, bezkonfliktní člověk, který se vyhýbá návalům emocí. I před soudem hovoří rozšafně, pomalu. Naprosto spontánně září Mary Badhamová v roli Attikovy šestileté dcerky: naprosto zastiňuje své vrstevníky, pokaždé uvěřitelná v bezprostředním chování, v gestech, ať již jedná přiměřeně svému věku, nebo rázem dospěje k "nedětskému" chování, když zabrání pokusu o násilnost upozorněním na vstřícnou slušnost jako následováníhodný vzor. I její zásluhou si film podnes uchovává záviděníhodnou životnost." - Souhlasím s každou větou. (29.08.2007)

Film plný silných momentů. Herecký koncert pro charismatického Gregory Pecka v nezapomenutelné roli obhájce neprávem obžalovaného černocha. Když k tomu připočítám skvělou režii a výborný scénař nemůže být hodnocení jiné než nejvyšší. (21.05.2008)