Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

Prvá Narnia je zhruba na úrovni prvých dvoch Potterov. Príbeh šitý na mieru prvému stupňu na zš, obrazovo krásne, hudobne ultimátne. To potom aj nám starcom dve a pol hodiny ubehne ako voda, keď sú zmysly bombardované načechranými fantasy vôňami od výmyslu sveta. Rovnako ako v prípade Pottera po Narnii z nudy druhý krát nesiahnem, ale výlet do sveta Heores of the Might and Magic to bol nad mieru príjemný. Kentauri! 70% (18.02.2009)

Teď mi asi někdo hodí Camrál na hlavu, případně se po mně ožene Andúrilem, ale mně tohle připadá jako jedna z nejlepších filmových adaptací fantasy knih. Rozhodně netvrdím, že jde o něco jiného než o lehce stravitelnou zábavu s dětskými hrdiny a mluvícími zvířaty, ale myslím, že předlohu C.S. Lewise převádí do filmové řeči bez koktání. Ano, taky bych radši nějakou plnokrevnou fantasy s temným a přebohatým dějem a zachmuřenými hrdiny, ale strávit večer u tohohle neublíží. 3D Aslan nic moc (nemohli sehnat nějakého skvělého cvičeného lva jako do Lovců lvů?), ale Tilda Swintonová září jako polární hvězda nad krajem, kde vládne věčná zima. (05.07.2007)

Staré skříně schovávají všemožná tajemství; od smradlavých ponožek až po magické pohádkové světy. A jednu takovou skříň, podle fantazií C. S. Lewise, najdeme v lednu i my za kouzelnými vrátky kinosálů... Po fantastickém úvodu, kdy se naši hrdinové přesouvají z válkou zmítaného Londýna na barvitý venkov, nás čeká první návštěva útrob prastaré almary, kterou při hře na schovávanou objeví nejmladší ze čtyř sourozenců, Lucinka. A čím hlouběji Lucinka kráčí, tím kouzelněji to na diváka působí. Najednou se ocitáme v pohádkově zasněžené říši, kde si žádní silničáři nestěžují na kalamitní situaci a špatné podmínky na cestách. A když se dívenka vydala bílými závoji a dostala se až k osamnělé pouliční svítilně uprostřed bororvého lesa, byl ´sem okouzlen. Toto místo se také stává záchytným bodem celého vyprávění. Lucinka zde poprvé potkává pohádkovou bytost, fauna, který nám osvětlí, s jak zlou situací se se teď obyvatelé Narnie potýkají. Dovídáme se o zlé sněhové královně, která se snaží podrobit si celou říši a zabít každou lidskou bytost, aby zabránila naplnění proroctví. Nálada, jenž nás dosud provázela se ale začne vytrácet, jen co se do Narnie dostanou všichni sourozenci a počnou se rozvíjet jejich osudy. Tady pomalejší tempo úvodu vystřídá rychlá stať, která jakoby se snažila dohnat čas ztracený na začátku. Události následují tak rychle po sobě, až se v nich člověk ztrácí a přestává si je pořádně vychutnávat. Místy se také ozývají dosti hluchá místa a bohužel ani počítačové triky studia ILM nejsou příliš přesvědčivé. Dokonce i závěrečná bitva proti sněhové vládkyni, v níž jsou děti nuceny bojovat, vyzní tak trochu okatě a samoúčelně a bez jediného krvavého chlístance i poněkud vyumělkovaně. Příliš práce si filmaři nedali ani s výrobou kostýmů a brnění, které vyhlíží hodně lacině. Samotná Narnie vypadá vylidněně a bez života. Přesto mou největší výtkou zůstává modré pozadí, tak špatně synchronizované, až je z toho jednomu do pláče. Na druhou stranu, film se může pochlubit úžasnými maskami i celou řadou monumentálních scén, jakou je třeba - mimo již zmíněného úvodu - útěk na zamrzlém vodopádě ze spárů vlčí policie, setkání s "opravdovým" Santou Clausem a Aslanovo ponižující mučení. Tou pravou podstatou Letopisů Narnie je ovšem jejich kouzlo. Kouzlo, které nespočívá ve velkolepých bitvách či špičkových vizuálních efektech, nýbrž kouzlo, které leží na samotném Kamenném stole. To je celá Narnie, tady je její krása. Máte ji přímo pod nosem, jen se trochu zamyslet. A k závěru jen malé upozornění. Vyhněte se, pokud možno, české verzi. Ale už mě, prosím, omluvte. Musím prozkoumat všecny skříně, které doma najdu. Obzvláště ty staré, zaprášené... (18.01.2006)

Dospelým divákom takmer nestráviteľný disneyovský brain-wash, v mnohých scénach navyše koncepčne vykrádajúci Pána prsteňov (hlavne totožné nájazdy kamery). Vlastne je to Pán prsteňov pre najmenších, ktorým k šťastiu stačí pobehovanie farebných postavičiek po lúke. Ani len pomrkávanie na dospelákov tu nenájdete. (12.12.2005)

U Narnie jsou klíčová dvě slova: pohádka - Disney. Je to stále ten starý Disney, se všemi klišé a šablonami, které známe, které ale na druhou stranu spousta zejména amerických rodičů očekává. Film mohou bez problémů zhlédnout ti nejmenší, ale vám zůstane na tváři nejeden trpký úsměv. A to především i díky zpracování. Jestliže je knižní předloha (kterou bohužel neznám) přirovnávána k dětskému Pánu prstenů, tak o filmu to neplatí ani omylem. Pro kinoformát je někdy až trestuhodně televizní a daleko blíž má svým pojetím k něčemu jako seriály "Herkules" či "Xena". Triky značně nevyrovnané, hudba průměrná (na trailerovou pecku ukradenou z "The Children of Dune" zapomeňte). Herecky suverénně kraluje Tida Swinton coby Bílá čarodějka, sympatie k dětským charakterům klesá s tím jak stoupá věk od malé Lucy až k novodobému Mirku Dušínovi a většina digitálních zvířátek je vesměs strčí do kapsy. Tvůrci se ani jednou nepokusili o nějaký nápad, či atmosféru, která by vás vtáhla do příběhu a ani "exotické" exteriéry Českosaského Švýcarska, kam jezdím každé léto na vandr, tomu příliš nepomohly. Značně promarněný potenciál, který výrazně spoléhá na znalost předlohy, ale vaše dítka si ho nejspíš dosyta užijí. Jestli se to tvůrcům podaří napravit, uvidíme podle tržeb, knižních pokračování zbývá šest a vrátka jsou otevřená jak dopředu tak dozadu. (14.12.2005)