105% alibi

Tak nám zabili Ferdinanda [Zelinku]. Jak uvedl např. Chřástal, tvůrci ještě zjevně nevědí, že pojmou dvě volná pokračování v rozvernějším tónu, se skleněnou čtvrtou stěnou (1951) či jako parodii na cinema verité (1965). 105% sice už občas zajiskří ironií, většinou jde ale o chřestění řetězy buržoazních nešvarů, vedoucích ke smrtelným hříchům. Manka, závist, loterie věcných cen, rejdy v RaJ, mimomanželské píchačky, víkendové rekreační objekty, ulévání se z práce pro kolektiv, palčivý chtíč (po Škodě 440). Marnost skalních budovatelů lakonicky shrnuje Líbal Josefa Beka: Všichni jsme Češi. V celkem chytré detektivce se spoustou podezřelých "Čechů", v puncovaně proletářském prostředí Hradce Králové excelují uvědomělí soudruzi kpt. Tůma s npor. Líbalem. Prvního jmenovaný nehřeší vůbec (v intencích socialistické i křesťaské morálky), dokonce soucítí s pachateli, a ten druhý se zmůže pouze na kladením sugestivních otázek podezřelým, v rozporu se socialistickou kriminalistikou, jak podotýká světec č.1. (Odpustíme mu, neboť šikanuje reakčního provozního tří stravovacích podniků.) Přestože takto bez kazu, vypadají Höger s Bekem, že v každém okamžiku propadnou společně / vzájemně sodomii, což s ohledem na vztah ke společenskému zřízení nelze. Soudružka sekretářka, o níž probíhá ve druhém plánu soudružsky gentlemanský souboj, jiskření ještě umocňuje - jeden si umí představit, jak o sebe mezi jejími masitými stehny v dialektickém kmitání třou Líbal a Tůma penisy. S bezprecedentní chemií mezi hlavními protagonisty nemohou soupeřit podezřelí Lackovič a Vinklář, ale Vladimír "Kici" Menšík jako sólo ortodoxní hetero-chlívák ano: Dnes je čvrtek. / Zejtra pátek, šiju šiju si kabátek, to je Erben, nebo co? Ďábel. (14.02.2021)

Filmové suchoty v televízii ma donútili opätovne si pozrieť jednu z trojice "alibistických" detektívok Vladimíra Čecha, a síce 105 % alibi. Úspech filmu v čase jeho premiéry zabezpečilo nielen reprezentatívne herecké obsadenie, ale aj vyhnutie sa prílišnému ideologizovaniu. Vznikla tak pozerateľná detektívka, ktorá v ničom neprekvapila, ale ani nesklamala. (05.12.2020)

Vyšetřovaný zločin – vražda starého alkoholika, navíc účetního - nevypadá v kontextu dnešních krimi příliš atraktivně (jak psal už Stephen Leacock, mrtvola ženy či dítěte je tragédie, kdežto mrtvola staršího džentlmena – no bože, to je přece docela v pořádku) a největší akcí je málem nákup v bufetu, ale jde o solidně promyšlenou a zahranou „čistou“ detektivku. To nejlepší je samozřejmě dvojice vyšetřovatelů, která si přímo říkala o další případy budoucí „alibistické“ trilogie – hloubavý charismatický Tůma a bodrý hard-boiled Líbal jsou k nezaplacení, přestože jejich dialogy a poznámky nejsou ještě tolik zábavné (tím neříkám, že zábavné nejsou) jako v pozdějších – čím dál tím víc ironických – filmech série. Dobový bufáč (s prodavačkou jak z Millerova Sin City), putyka a Menšík. (01.03.2015)

Detektivni pribeh, ktery neni vubec citelny a predvidatelny jak by se mohlo z kraje zdat. Prvnich deset minut se dej rozehrava k velkemu kusu, avsak vrazda a nasledny, na scenu, prichod vysetrovatelu pocatecni tempo a atmosferu dost zvolni. Potrebny sarm a rychlost se opet vrati s s prichodem Ladi Mensika.Velice nezvykle mi prislo divat se na kriminalisty v uniformach, i kdyz v te dobe to asi tak bylo.Ve dvou vedlejsich rolich se mihnou i dva mistri naseho herectvi - panove Stanislav Neumann(jakozto soused) a Eman Fiala(jakozto prevoznik). (09.01.2008)

Černobílá detektivka s charizmatickým Högerem, ranařsky nekompromisním Bekem a zápletkou, která naštěstí není nijak rušivě zasažená budovatelskou atmosférou, takže funguje i dnes. To, že se mi film líbí i po několikerém zhlédnutí, samozřejmě přisuzuji především hereckému umu zúčastněných, ale i zdařilé práci režiséra Čecha, který tak vytvořil jen pomalu stárnoucí detektivní klasiku. 80% (11.10.2008)