Korol Lir
King Lear
Obsahy(1)
Adaptace Shakespearovy tragédie vypráví o králi, který rozdá království dvěma úlisným a krutým dcerám a zapudí třetí, jejíž lásku pochopí, až když se sám dostane na dno lidské bídy. Kozincev zde předestírá apokalyptický obraz světa, který se vymkl mravnímu řádu a řítí se do propasti.
Jedna z nejznámějších Shakespearových „královských“ tragédií vyrůstá z pohádkového půdorysu, u nás třeba známé ve variantách Soli nad zlato (např. ve filmu Byl jednou jeden král). Pošetilý král totiž nepochopí cenu pravdy, podlehne pochlebování, a proto vydědí svou dosud nejoblíbenější dceru Kordelii, která neodpoví podle jeho představ na otázku, jak jej má ráda. Shakespeare ovšem toto téma povýšil na úroveň podobenství o pošetilém stáří i bezohlednosti, jaká může panovat i v nejužší rodině, zvláště přistupují-li do hry (vel)mocenské aspekty.
Král Lear rozdělí zemi i vládu mezi dvě dcery, které mu dokázaly zalichotit – jenže vděku se nedočká. Nakonec je potupně vyhnán a bloudí, provázen věrným šaškem, po širé zemi. Končí mezi chudáky v bědných chatrčích, nucen poslouchat trpké šaškovy výčitky. Pozvolna se k němu přidávají další nešťastníci, vyštváni svými bezohlednými příbuznými. Zcela se stírá rozdíl mezi někdejšími urozenci a žebráky, všichni ztratili jakákoli práva. Jedině Kordelie svého nešťastného otce nezatratí a tiše se připojí po jeho bok, i když tuší, že ve střetu s arogantní mocí mají bezbranní sotva nějaké vyhlídky.
Ruský režisér Grigorij Kozincev pojednal svůj černobíle, avšak na širokoúhlý formát natočený přepis jako působivou souhru potemnělých scenerií s pustotou lidských duší. Protagonisté se jakoby ztrácejí uprostřed pustoty, v šedavých odstínech studených příbytků, natáčených na skutečných tvrzích, nikoli v ateliéru, i nehostinných končin – třeba dramaticky důležitá scéna bouře vznikala na Sibiři a v dagestánských stepích. Kozincev, jenž cenné zkušenosti načerpal již ve svém předchozím shakespearovském projektu Hamlet, se sice přidržuje výchozí dějové osnovy, ale nenechává se jí spoutávat. Chce především vyhmátnout ponuré vyznění, proto takový důraz pokládá na obraz, který vynalézavě a s majestátní tragikou nasnímal Jonas Gricjus, proto omezuje verbální složku, pro potřeby filmového vyprávění příliš košatou a proklamativní.
Král Lear (Korol Lir, 1970) se opírá o vynikající práci všech, kteří se na něm podíleli – počínaje mistrným překladem Shakespearova textu z pera dosud proskribovaného Borise Pasternaka, šaškovy písně přebásnil Samuil Maršak, hudbu složil Dmitrij Šostakovič. V titulní roli exceluje estonský herec Juri Järvet, jenž svému nešťastnému starci vtiskl monumentalizující vzryv, aniž by upadl do zneživotňující sošnosti. Kordelii ztělesnila začínající leningradská herečka Valentina Šendrikovová. V tuzemské distribuci byl Král Lear uveden v roce 1971 a opatřen českým dabingem, který režíroval K. M. Walló.
(Jan Jaroš, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Jak moc Shakespearovy hry nenávidím, tak moc se mi tahle zamlouvala. Těžko říct, zda se toho Rusové zhostili tak skvěle, či je tak skvělá Shakespeareova hra, neboť jsem ji samozřejmě nečetl. Film jsem viděl v orginální ruštině s anglickými titulky, které byly psány velmi starou angličtinou a ne všemu jsem dokonale rozuměl. V některých pasážích mi velmi pomohlo, že čeština i ruština jsou jazyky slovanské, ačkoli rusky neumím. Jedná se skutečně o velkolepý filmový zážitek. Film je nádherně ozvučen a atmosféra je velmi silně mrazivá. Královský šašek byl naprosto kouzelný. Když jsem zde v hodnocení zahlédl 92 %, tak jsem tomu nevěřil. Teď už věřím. Pokud na film narazíte, tak ho určitě nepřejděte. 4* ()
Jeden z nejgeniálnějších filmů co se týče výpravy, herců, kamery, hudby a vůbec i převedení samotného shakespearovského jazyka do filmové podoby. Není to klaustrofobní Olivierův Hamlet ani levný Falstaff, kde se musela bitva dělat s maximálně stovkou statistů. Tohle je ruská monumentálnost v krystalické podobě, protože nikdo jiný by nemohl natočit šíleného Leara prchajícího přes ruskou/anglickou tajgu ze vzduchu... Objevíte-li neváhejte, dokonce existuje i skvělý český dabing s Jiřím Holým, jakožto Learem. ()
Král Lear je takovej špinavej velkofilm. Špinavej jako středověk sám, umazanej od bláta a od krve. Obrovská podívaná, jejíž výprava musela stát obrovský peníze, plná přesně obsazených herců, který jsou naprosto neokoukaný a přitom skvělí. Podívaná občas lehce divadelní, přitom ale neuvěřitelně syrová; děsí, šokuje i dojímá. ()
Král Lear je jeden z těch filmů, kterému nemůžete v podstatě nic vytknout a přesto mu něco zcela zásadního chybí. Těžko říct co vlastně – je podmanivě natočený, od kompozice záběrů po rozvržení mizanscény je do detailu promyšlený, má bezchybný hudební doprovod od Šostakoviče a výborné herce, kteří jsou vedeni suverénní rukou talentovaného režiséra. A přesto, za celou dobu jsem nikdy nepocítil to něco, co v člověku vzbuzují veliká umělecká díla – to mrazení v zádech, ten pocit zjevení, to rozpuštění se v obrazech a pocit malosti, kdy stojíte tváří v tvář něčemu co vás převyšuje a zároveň naplňuje vznešeností. A vzhledem k tomu, že Shakespeare na mne velmi často tímto způsobem působí (při prvním čtení Leara jsem byl u vytržení, podobně jako například u geniálního Hamleta), nemůžu dát s čistým svědomím pět hvězd. Ač jsou ruští tvůrci pověstní svojí hloubkou, myslím, že mnohem lépe se povedlo Shakespearův odkaz zachytit například Wellesovi, jehož adaptace Macbetha a Othella jsou fascinující (a u nichž mě mrazilo v zádech naopak od začátku do konce). Jen škoda, že například Tarkovskému nevyšel jeho vysněný projekt Hamleta, ten by myslím nezůstal geniálnímu dramatikovi nic dlužen. ()
Ťažkotonážna adaptácia klasickej dramatickej predlohy. Fenomenálna hudba. Nezabudnuteľne jurodivý výraz hlavného hrdinu v podaní skvelého Jüriho Järveta. Prírodné živly zobrazené tak, až búrka divákovi vteká pod kožu. Fyzicky trýznivý pochod žobrákov odnikiaľ nikam. Cynické dcéry, bez kúska vďaky k otcovi, ktorý im rozdal majetok. Atmosféra rozkladu a zmaru. Dlhoročná príprava. Skvele zvolené lokácie. Neuvážený rozkol v rodine nikdy jeho aktérom šťastie nepriniesol a neprinesie, nech sa sprvoti výhody tohto kroku zdajú byť akokoľvek jediné, správne a spravodlivé. Nuž a preč teda len tri hviezdičky? Lebo je to všetko predchnuté práve tou dokonalou monumentálnosťou, v ktorej sa strácajú naozajstné city a v popredí ostáva vznešený a veľmi tragický pátos. Ultravážnosť znásobená na tretiu. Alebo inak, ak ide o adaptácie Kráľa Leara, tak skvostnú rozprávku Byl jednou jeden král...(r. Bořivoj Zeman, Československo 1954) si pozriem kedykoľvek koľkokoľvek krát, Kozincevovu adaptáciu stačí vidieť raz. ()
Galerie (37)
Photo © Lenfilm Studio
Reklama