Johanka z Arku

Příběh sám o sobě mě vždycky hrozně dojímal, protože se dokážu lehce ztotožnit s bojovnicí za dobro, která nenachází tak úplně pochopení. Příklady takového chování najde člověk i v každodenním životě a o to právě jde, o nadčasový rámec celého vyprávění. Jste vyvolení, ale podle lidí jste blázni, chcete zlepšit svět a druzí vás jen využijí...odedávný konflikt dobra a zla, nevinnosti a protřelých intrik se dostane hluboko pod kůži, stejně jako mladičká Leelee Sobieski, které lze věřit každé slovo. Krásné, nespravedlivé, pravdivé, ale stále krásné. (30.03.2011)

Netuším, jestli skutečná Johanka byla stejně půvabná jako L.Sobieski (zřejmě ne), ale zcela určitě je mi jasné, že když ji vedli k hranici, neměla na sobě moderní teplé zimní boty, jak je patrné z jednoho záběru. Nadstandardní televizní záležitost s příjmně nehysterickou (na rozdíl od M.Jovovich) představitelkou titulní role. Ale kdoví, jak to tenkrát doopravdy bylo? (Teda až na ty boty) (26.02.2007)

Když se chystal do kin Cameronův vysokorozpočtový Titanic , tak stanice CBS uvedla na televizních obrazovkách svou vlastní (nízkonákladovou) verzi - a tato „laciná" (rozpočet byl 20 milionů dolarů) Johanka se úplnou shodou okolností v tv objevila ve stejnou dobu, kdy mělo do kin dorazit „hollywoodské" (výroba stála 60 mega) zpracování s Millou Jovovich . Jenže zatímco televizní Titanic nesahal tomu oscarovému ani po kotníky, zde je tomu přesně naopak - rozhodnutí Bessona vyobrazit pannu orleánskou jako schizofreničku sice kvituji, ale rozhodně nesouhlasím s jeho pojetím Johanky coby uřvané hysterky. V tomto snímku jsou zjevení svatých prezentována jako skutečná, což mi nevadilo (existenci nějaké vyšší moci nepopírám), samotná Johanka zde pak působí jako ztělesnění pravé „čistoty" , navíc s úžasnými řečnickými schopnostmi (kterými ta reálná dle historiků dozajista oplývala), Leelee Sobieski navíc tuto roli ztvárnila na jedničku, i to upálení jsem oplakal. Výprava a kostýmy také nejsou nejhorší (samozřejmě v rámci nízorozpočtového tv filmu), hudba pak skvěle podkresluje dané scény. Zhlédnutí vřele doporučuji :) (07.07.2023)

"Anjelský chlieb sa stáva chlebom ľudí..." Táto pieseň (Panis angelicus) v podaní Walesanky Charlotte Church zaznie počas jednej pohnutej bojovej scény a je úplne príznačná pre celý tento film. Čím? Úprimnosťou, to predovšetkým. Nijaké teatrálne či afektované trápnosti, "iba" autentický a čistý príbeh. Legenda, ale nie rozprávka. Skutočná, historická Johanka ("z mäsa a krvi"), Panna, svätica, vlastenka. Naplnené posolstvo. Tvorcovia dokonca dokázali film presvietiť aj odleskom toho, čo bolo dané vidieť a počuť len Panne. Príjemný, decentný závan nadpozemskosti. A teraz: Leelee Sobieski. Čím by bol tento film bez nej? Ktovie. Každopádne, ohromujúci zjav. V čase nakrúcania nemala ešte ani 17, teda vek Panny Orleánskej na vrchole jej pozemskej slávy v roku 1429. Životná rola. Prirodzený pôvab, podmaňujúci úsmev, nebojácna duša. Bola presne tou Johankou, ktorá kedysi uchvátila všetky (nielen) francúzske srdcia. Do kategórie "výnimočné" patria bez debaty aj dialógy - vďaka nim sa mohli až do emotívnej krajnosti rozvíjať vzťahové linky Jana - otec, Jana - Jean de Metz, Jana - kráľ Karol VII., Jana - kapitán La Hire a najmä Jana - biskup Cauchon. Toho stvárnil elektrizujúcim spôsobom Peter O´Toole. Končím slovami, ktoré šepká Johanka už v ohnivom zovretí: "...ďakujem, ďakujem..." Mimoriadne dielo a zaslúžené slzy. (08.03.2015)

Leelee Sobieski sa ako keby narodila práve na túto rolu. Excellentne po všetkých stránkach. Hádam najvydarenejší film o Johanke, bez zbytočne predimenzovaných scén, ako to bolo v prípade Mily Jovovich. Režisér Duguay si dal záležať i na detailoch. Kostýmy sa vydarili na jedničku, hudba dobre kontrovala s príbehom. (18.01.2010)