If....
Keby...
Režie:
Lindsay AndersonScénář:
David SherwinKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Marc WilkinsonHrají:
Malcolm McDowell, Arthur Lowe, Robin Askwith, Charles Sturridge, Sean Bury, Simon Ward, Brian Pettifer, Mona Washbourne, Richard Everett, Graham Crowden (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída.
Obsazení vévodí Malcolm McDowell (sígr z Kubrickova Mechanického pomeranče), který hraje Micka, studenta, který vyburcuje spolužáky k revoltě vůči zažitým zvyklostem jejich internátní školy. Tváří v tvář surovým vychovatelům a neschopným učitelům se Mick a jeho kolegové pokusí odstranit překážky, kterými jim pedagogové ztrpčují život, a také zažitou představu o nadřazenosti kolektivu nad individualitou. Pod heslem "Vyberte si, na které straně chcete stát," tak svádí marný boj mladické ideály s nelítostně válcující realitou.
Natáčení začalo jen pár dní před studentskými bouřemi v Paříži a Andersonovi se díky tomu podařilo poměrně přesně zachytit náladu mezi příslušníky mladé generace, fotkami Che Guevary a Mao Ce Tunga na stěnách pokojů počínaje a naivními přípravami na revoluci konče.
Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší.
(oficiální text distributora)
Recenze (122)
Kiplingovo Když: "Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když, podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své a čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“, když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: „Svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi — a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!" ()
Režisérova záměrná odtažitost, podtrhnuta precizní Ondříčkovou kamerou, přibližuje atmosféru anglické internátní školy, zdůrazňuje diametrální rozdíl světa studentů a dozorců a předznamenává nevyhnutelný konflikt. Film krásně vystihuje revoluční nálady mládeže roku 1968 a ač je společnost dnes trchu někde jinde, stále nám má co říct. Stále je - a troufám si říct, že i navždy bude - aktuální, zneklidňující a kontroverzní, tak jako v době svého vzniku. Nadčasová Andersonova černá satira se strhujícím symbolickým koncem je pro mě jeden z nejzásadnějších snímků a další důvod, proč mám tak rád filmové umění. ()
nadherna oslava terorismu ()
Malcolm McDowell byl a je neskutečný herec, který ale oslnil právě v mladém věku. Jeho postavy jsou úchvatné, děsivé, a přesto nesmírně zajímavé. Není to jen Alex z "Mechanického pomeranče", ale je to i Mick z "Kdyby...". Tohle je navíc nesmírně absurdní příběh, který ale ve skutečnosti vyznívá až příliš realisticky. Závěrečná scéna je dobré peklo. ()
Oproti očekávání obrovské zklamání. Skvělý McDowell v dějově nedotaženém filmu bez emocí s několika dobrými scénami. Škoda. ()
Kdyby... Malcolm McDowell v urputném boji proti totalitním autoritám školního systému. Kultovní snímek Lindsaye Andersona je dalším ze seznamu pozoruhodných děl, které využívají surreálných prvků (zejména v závěru) pro vytvoření dějového i významového zpestření. A je to navíc jeden z prvních filmů, kde naplno zaujala světová úroveň kameramana Miroslava Ondříčka. ()
Na moju prvú návštevu v miestbom filmovom klube som si vybral práve tento film, ktorý sa do kín dostal v rámci projektu 100. Nebol to jeden z tých snímkov, ktoré by človeka ohúreného zatlačili do sedadiel svojou schopnosťou šokovať či intelektuálne vyčerpať, čo čiastočne vychádza aj z neznalosti dobových reálii a spoločnskej situácie preto človek nemohol pochopiť hystorický kontext ani bezprostrdenosť myšlienky aj keď nemal som problém prejednávaný subjekt aplikovať na súčastnosť a z toho plynie aj univerzálnosť tohto snímku. Postupne vo mne začal narastať odpor voči zvráteným profesorom a dozorcom, podobne ako u hrdinov tejto skúšky výdrže a sebadisiplýny. Môj vlastný nefalšovaný odpor voči tradíciám a konzervativizmu sa teda mohol pretaviť do súhlasného uznania a pochopenia posledného aktu, kde len použitie prostriedkov na dosiahnutie rovnováhy v sebe samom bolo otázne. Výborné ukončenie, ktoré necháva priestor pre diskusiu 3,5* ()
KDYBY nepřevažovala nuda nad zajímavými momenty, mé hodnocení by bylo vyšší. Člověk intuitivně chápe, co se film snaží sdělit, ovšem ta forma... Pokud člověk v závěrečné třetině filmu intenzivněji přemýšlí o tom, kdy bude konec než o dílu samotném, je prostě něco špatně. Ani sympaták McDowell to nezachrání. ()
ocenenia : MFF Cannes 1969 - Zlatá Palma (?) ()
Podla mna akasi rozcvicka Malcolma McDowella pred filmom Clockwork Orange : 77 % ()
Nebezpečné snění v podání Malcolma McDowella, který se nechce smířit s tvrdým vedením internátu. Jeho protestující úsměv je výborný. ()
To "štrajkování" prostě k mládí patří, tady je to navíc zmapováno dobou vrtošivou a co si budem povídat, tak nějak démonickou. ()
27. Zlatý Glóbus za rok 1969 - nominace (1) - Nejlepší zahraniční (anglicky mluvící) film - Velká Británie ()
Kdyby to nebylo tak hrozně dlouhé, nudné a místy až absurdní, hodnotím lépe. Ale úplná ztráta času to nebyla, aspoň jsem si procvičila english. :-) --- 40% ()
Rebelanstvo mladých poloasociálov ma nedvíha zo stoličky. Udiví ale to, že takmer bez štipky príčiny - žiadne tvrdé podmienky či surovosť som nepostrehol - sa snažia búriť. Ťažko sa tomu verí a keď sa to potom ešte spojí s čisto surreálnou fantáziou či snom, pôsobí to celé divne a neohrabane. Celkom som nepochopil aj to otvorené nadávanie vychovávateľom, dokonca beztrestné. Takmer dvojhodiná stopáž k tomu tiež neprospieva a viaceré pasáže nudia. Na druhej strane, oceňujem tradičné spracovanie s minimom experimentálnych prvkov (občasne napr. čb kamera) či výkon mladého McDowella. ()
Dost dlouho mi u filmu chyběla zápletka... vše se rozjíždělo příliš pomalu na to, jak rychle to pak skončilo. Malcolm McDowell měl herecky co do sebe už v 60. letech, která jsou mi ale stylově stále jaksi vzdálená. Někdy se mi dokonce zdá, že mě určitá umělecká manýra filmů šedesátých let i tak trochu irituje a je jedno, kde film vznikl... ()
Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! ()
Jako generační výpověď poměrně slabé, jen konec a ženský element v podobě servírky to povyšuje nad průměr. Docela zklamání ()
Některé filmy mají sílu ve dvou případech, za prvé, když je vidíte v době vzniku či ještě nějakou dobu poté, za druhé, pokud je vidíte v určitém věku. U If.... jsem si téměř jistá, že vidět to před takovými dvanácti lety, oslovilo by mne, možná i nějakým způsobem ovlivnilo, možná by se If... stalo i mým oblíbeným filmem. Bohužel, a zde mne to o to více mrzí, protože i přes rozvleklost a hluchá místa si If... drží dobrou úroveň a patrně bylo ve své době určitým mezníkem v zobrazování vzpour tohoto typu, je film přežitý (ne však jeho námět a poselství), a doslova převálcovaný jinými snímky, které si s podobnou tematikou pohrály lépe, ať už z toho či onoho důvodu. ()
Famózny Malcolm McDowell v anarchistickej vzbure proti školskému systému. Smrť tyranom. Odpor. Sloboda!!! ()