Anička s lískovými oříšky

"Ještě jsem neviděl, aby se sestry měly tak rády, že ani pro lásku k milému, na sebe nemohou zapomenout." Romantická televizní pohádka o další dívce, která také spotřebovává lískové ořechy, jako by neexistovaly třeba buráky, jejíž spotřeba však překonává tu Popelčinu a vyrovná se i spotřebě továrny na Nutellu. Ale jelikož mě v tomto tajemném příběhu žádná maska neděsila a loutky draků mě dokonce pobavily, tak musím uznat, že se mi tento film velice líbil, stejně jako charakter nevlastní sestry hlavní hrdinky, která aby ji vysvobodila ze zakletí, musela zavrhnout svou vlastní, pomstychtivou matku. Také bych rád zmínil, že mě na tomto vyprávění rovněž zaujala i jeho genderová vyváženost, kdy jedna dívka neváhá zachránit svého prince, zatímco jeden král neváhá zachránit svou dívku a když se ještě vrátím k té tolik kritizované masce, tak musím napsat, že Nikdo není dokonalý. (26.10.2015)

Celkem nechápu zdejší nízké hodnocení... Této pohádky jsem se jako dítě neskutečně bála. Fakt, ta maska, ta atmosféra, vůbec ty zlé postavy byly na můj vkus ultrazlé a nechutné k zbláznění. Když to ale srovnám s tím, co vzniká teď, nemůžu nevyzvednout celou nosnou myšlenku Aničky, podtext se blíží až kamsi k Erbenovi a jeho pojetí osudu, mýtu a zla. Vsadím se, že všichni hodnotí nízko proto, že se toho jako děti děsně báli :-D (04.05.2010)

Pohádka s příběhem, který zaujme. Kladně hodnotím scénář. Méně masky - přesněji ovčí masku, ta byla hodně nepovedená a zbytečně shodila pohádku o stupeň níže. Věřím, že ovčí hlava vyděsila hodně dětí. Taky bych vynechala pár berliček v podobě "sudiček" a dítěte s oříšky. Jako celek je pohádka dobrým průměrem. (06.09.2013)

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. (06.12.2008)

Jedna z těch nesympatických pohádek, které v konečném součtu nejsou pro nikoho. Anička měla smůlu, že měla nepřejícnou macechu a hodnou nevlastní sestru. Zlá ženština na ni uvrhla kletbu, kdy musí do svitu luny vyhonit Čenskému pyj, nebo až do další ovulace bude po světě chodit s ohavnou ovčí hlavou, díky níž bude zahálet pěkně upravená kundička. Král se ztopořeným údem musí dlouho čekat, než k němu Anička se sestrou v přestrojení doputují a ukojí jeho choutky jejich žhavými, kolagenovými rty. Shodou okolností má král mladšího bratra, který po účinkování v gay pornu oněměl. Vrátí se vše do normálu, když si dají všichni hromadný gang-bang, při němž si všichni opětovně vzpomenou, jak to dělají ovce? To už pochopitelně prozradí až tahle pohádka. I přes odvážné sexuální scény s draky a jinými (hospodářskými) zvířaty a dobrý casting ženských postav, včetně milfky Jany Brejchové, je to hodně slabě natočené, víc se straší než souloží a nepřijde se s příliš zajímavým vyzněním. Zkrátka, na zámku bylo zvrhlého doktora Bartáka málo. Ovčí hlava, respektive maska, co má většinu času šukézní Linda Rybová na hlavě, spolykala většinu rozpočtu, i když Linda by polykala jistě i za menší honorář. Kombinace přírodních exteriérů se studiovými interiéry byla přesně taková, jakou známe z podobných televizních pohádek. Výpravnost se tím ne vždy dá úspěšně nahradit. Režisér Aleš Horal rád děsí, než by byl skutečně poutavým vypravěčem, avšak, jeho práci by ocenili i bratři Grimmové, kdyby náhodou zjistili, že je ještě někdo, kdo v pohádkách rád děsí, a přesto ví, že tak činí legračním způsobem, který v konečném výsledku nevyděsí, ani kdyby se na použité prezervativy stavěl. 40% (28.10.2014)