Dědictví aneb Kurvahošigutntág

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)

Peníze na porodnicu. Daj, daj. Šak to furt čteš. Kdejaká vražda, znásilnění, únose. A kde sa to rodí? V porodnici. A já na to mám dávat prachy? Na nejaké vrahy? Sexuální, úchylné? Chlapi, na to zapoměňte...... U nás doma je to fenomén. Každoročný evrgrín. Hlášky z filmu sa citujú v rodine, v partii kamarátov, v škole, v robote no jednoducho všade. Bolek v nás žije a žiť už bude až naveky. Kultová komédia, ktorá je síce vulgárna a nevkusná, ale je aj veľmi trefná. Plná hlášok a nezabudnuteľných scén. Mám to rád kurňa!..... Irenko, už jsi? Už jsi? Víte... ona musí... ona ještě není... však ona bude. Irenko, až budeš, řekni. (14.09.2011)

Od dokonalosti to má ďaleko (je to strašne strojené, mnohé vtipy sú samoúčelne dolepené do dialógov a celkovo štýl, rozprávanie a strih je aj na svoju dobu zastaralý), ale je to dozaista neskutočne autenticky zachytený zeitgeist doby nielen tesne po revolúcii ale celých 90tych rokov. A zároveň ideálny materiál pre Sashu Barona Cohena! (21.11.2021)

Úsměvná komedie, která je produktem doby. České komedie po převratném roce dne 17. listopadu 1989 jsou zcela jiného rázu než za komunismu. Situační filmový humor má zcela novou příchuť a netrápí se aspiracemi na velké umění. Filmová karikatura Bolka Polívky ukazuje nádherně absurdní náhodu materiálního štěstí. Chytilová má zvláštní smysl pro humor odkoukaný skutečnostmi. Není smyslem těchto řádek hodnotit děj, ale podstatné je to, že tam byli taškařice, které mě opravdu pobavili a kterým jsem se zasmál. Určitě jsem neočekával rádoby akademickou tvorbu vtipu, které se vykalkulovaně valí z většiny současných komedií. (20.10.2007)

Slyšel jsem, že pánové kolegové z Prahy prý tento film nechápou a upřímně jej považují za buranský a nevkusný... A já říkám, když se vám to nelíbí, tak jdetě někam!!! Dědictví je snad ta nejlepší komedie, co u nás po revoluci vznikla a budiž až symbolické, že v podstatě vznikla těsně po ní. Kupa legendárních hlášek, nekompromisní humor, výborní herci a žádná pražská verbež. Takhle se v našich poměrech dělá KULTOVNÍ FILM!!! *** Věděli jste, že: Ve scéně, kdy Bohuš s Irenkou nakupují v obchodě nové oblečení, můžete v zrcadle zahlédnout celý natáčecí štáb.*** (18.03.2007)