Reklama

Reklama

Rázovitý vesnický chlapík Bohuš Stejskal žije sám v rozpadající se chalupě, pracuje jako dřevař, většinu času tráví s kumpány popíjením slivovice. Jeho život se změní, když mu advokát Ulrich oznámí, že zdědil obrovský majetek. Druhý den mu tetka ze sousedního domu oznámí, že se mu uškrtila koza. Nešťastný milionář se rozhodne uspořádat na její počest velkolepou smuteční hostinu. Kamarády, navlečené do svátečních šatů, odveze do brněnské luxusní restaurace, kde parta způsobí ostudu. Večer Bohuš navštíví s kamarádem Košťálem masážní salón, kde je tak nadšen službami prostitutky Ireny, že ji přesvědčí, aby se k němu nastěhovala. Pro dívku, uvyklou luxusu, je však Bohušova chalupa šok, stejně jako jeho chování. I když je pro peníze ochotná udělat téměř cokoli, nakonec ho opustí. Bohušovi se podaří přesvědčit Vlastu, aby se k němu vrátila, a zaplatí celé vesnici zavedení plynu. Všichni mu závidí a každý něco chce. Když se objeví zuřivý Ulrich se zprávou, že Bohuš nic nezdědil, protože byl jen nevlastní syn, odvrátí se od něj kamarádi, Vlasta i ostatní. (TV Nova)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (1 285)

tron 

všechny recenze uživatele

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Sorry pánové, ale nemohu souhlasit s názory, že se jedná o odpad nebo slátaninu nebo co. Podle mě je to jedna z nejvtipnějších komedií, co u nás kdy byly natočeny. Ty neustále citované hlášky se staly skutečně legendárními (aspoň u nás na severní Moravě). Bolek tady předvádí burana s naprostou lehkostí, přirozeností a samozřejmostí (on taky k němu nemá občas moc daleko :)) ). Neodpustím si pár citací: "Nech ňa, nic nebude." "Ty pudeš !" "To je vůl, kaviárový tousty." "Šak vašu p**u sem taky neviděl a věřím, že ju máte !" "Bez bab, chlapi, řeklo sa bez bab." "Irenko, proč ? Proč ? Řekni mi, proč ?" "Dyť já ťa mám rád aj bez peněz." :)))) ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Kult kolem tohohle filmu mě od počátku dokonale minul. Považuju ho za jeden ze slabších filmů Chytilové, který nemá dobře napsaný scénář, a valná většina nadšených obdivovatelů ho nevnímá ani tak jako moralitu, ale prvoplánově obdivuje buranství a "hlody" hlavního hrdiny. Bolka Polívku obdivuju za úplně jiné role. Tenhle humor byl spíš ze suterénu a typově je mi ta postava ve skutečnosti odporná. Celkový dojem: 40 %. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

,,A teď si vás kúpím všecky!´´ Kultovní Dědictví aneb Kurvahošigutntág před 30 lety dorazilo do českých kin a potkalo se s částečným nepochopením. Chválené režisérce Věře Chytilové byl v několika případech vyčítán pokles oproti její předchozí tvorbě, pokles na úroveň komedií Zdeňka Trošky. Jenže mnozí to prokoukli od počátku, ti druzí poté naopak časem. I proto v roce 2019 při výběru 10 nejlepších filmů porevoluční kinematografie mohlo Dědictví skončit na krásném bronzovém místě a zaostat pouze za Kouřem Tomáše Vorla a Koljou Jana Svěráka. Věra Chytilová totiž ve skutečnosti v roce 1992 nenatočila buranskou komedii, ale jednu z nejchytřejších a zároveň nejzábavnějších komedií české kinematografie. Film našlapaný ikonickými hláškami a gagy, přesně takovými, které se ani po několikanásobném zhlédnutí prostě neomrzí. V jádru přitom Dědictví zůstává satirou i výpovědí o počáteční porevoluční době. Bohušovi Stejskalovi se tehdy splnil sen mnohých, Věra Chytilová poté zachytila to, jak to vypadá, když někdo jako Bohuš přijde k penězům. A neopomněla přitom na své filmařské schopnosti.   První dáma české kinematografie ve svých filmech většinou pracovala s lidskými slabostmi, sázela přitom i na absurdní humory či výkony neherců. I těch je v Dědictví aneb Kurvahošigutntág dost (Anna Pantůčková jako Teta navždy bude patřit mezi ty nejlegendárnější), Dědictví ovšem stojí především na Bolku Polívkovi, který v Bohumilu Stejskalovi objevil životní roli a dokázal z buranského protagonisty udělat sympaťáka, který se pro spousty lidí stal prototypem průměrného moravského burana. Jenomže obvinit Dědictví aneb Kurvahošigutntág z propagace buranství by bylo stejně krátkozraké jako obvinit Klub rváčů z podpory terorismu.   Polívka táhne celý film nejen svým proslulým klaunstvím, ale i schopností prodat vážnější momenty, které z Bohuše dělají ještě o trochu více sympatického burana, kterého náhlý přístup k drahým restauracím, nevěstincům, pštrosům, Karlům Gottům a kolotočům dovede k tragikomickému setkání s realitou. Pravou povahou svých blízkých přátel a spoluobyvatel, že vše si dost možná přeci jen koupit nejde a všeho jednou může dojít k nějakému konci. Větší nadstavbu tomu všemu ovšem dodává i vyvrcholení filmu, které opět vybízí k zatemnění smyslů a cílevědomé snaze si opět koupit všechny a vše. Právě finále je díky tomu výtečnou třešničkou na dortu celého filmu.   Počátkem 90. let nadále probíhalo vyrovnávání se s pádem socialismu, někteří se přes něj přenést nedokázali, někteří nedokázali si naopak přivlastnit vymoženosti a přístupy západního, dosud zablokovaného světa. Dědictví to vše dokáže krásně prodat, klíčové je ovšem právě ono prozkoumávání toho, co chlápek s doposud holou prdelí dokáže nadělat s velkou hromadou peněz. Od počátku se dá čekat cirkus, který funguje nejen díky Polívkově komediálnímu nadání, ale právě i citu Chýlkové pro humor. Kdo v tom vidí jen buranství a pokles Chýlkové, ten si objektivně zaslouží jen výsměch.   Dědictví aneb Kurvahošigutntág ovšem především skutečně zůstane nadčasovým dílem, protože reflexe 90. let do velké míry pořád obstojí i jako reflexe současnosti. Uteklo sice 30 let, odkaz prvního Dědictví tak trochu nedůstojně vyloženě pomočilo pokračování s názvem Dědictví aneb Kurva se neříká, spousty těch satirických kopanců ovšem obstojí i po letech. Dědictví aneb Kurvahošigutntág ovšem především zůstává jedním z nejzábavnějších i nejzásadnějších filmových klenotů české kinematografie..... () (méně) (více)

kulyk 

všechny recenze uživatele

Exaltovaná feministická babča vypustila další rádoby trefnou kritiku naší národní povahy. A můžeme se dozvědět, že občan Česka by chtěl mít prachy, moc, chlast a velké péro. A je pro to ochoten i leccos udělat. Jak překvapivé. Polívka v parodování sama sebe dosáhl mistrovství, to musím uznat, ostatně podobně jako Donutil. Je snad i škoda plýtvat časem příšerných osobností, avšak solidních herců, na takovéto projekty. Někdy mě i popadne dojem, jestli my si těmi ,,nastavenými zrcadly" v podobě Homolků, fialek, sluncí a sušených trav onu realitu uprděných knedlíků sami nenastavujeme? Ale jinak - držku mi to párkrát zkroutilo i do úsměvu, to bych zase lhal. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (70)

  • Poté, co mluví Bohuš (Bolek Polívka) s andělem a povstane, má mokrá kolena. V dalších záběrech však není po flecích ani památky. (Jardaboss)
  • První ohlasy na film byly až zdrcující. Psalo se o revuálním herectví Bolka Polívky (Bohuš) a o tom, že kromě buranských klauniád nemá ve filmu co hrát. Režisérka Věra Chytilová reagovala tak, že po premiéře vůbec nepřišla mezi novináře. Časem však kritická obec přiznala, že film jaksi uzrál, na což Bolek Polívka reagoval tak, že film byl zralý už v době svého vzniku, ale dozrát museli kritici. (rublik05)

Související novinky

Zemřel zpěvák Karel Gott

Zemřel zpěvák Karel Gott

02.10.2019

Ve věku 80 let zemřel nejznámější a nejúspěšnější český zpěvák Karel Gott. Gott se na hudební scéně pohyboval od roku 1958, kdy se přihlásil do soutěže amatérských zpěváků. Právě tady započala jeho… (více)

MFF KV nabízí velkou nabídku filmů

MFF KV nabízí velkou nabídku filmů

22.06.2019

Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)

Zemřel herec Jiří Pecha

Zemřel herec Jiří Pecha

28.02.2019

Svět opustil další známý český herec. Ve věku 74 let zemřel Jiří Pecha, nejlepší kamarád a častý herecký partner Bolka Polívky. Asi nejvíc jej proslavila role anděla ve filmu Dědictví aneb… (více)

Věra Chytilová 1929 - 2014

Věra Chytilová 1929 - 2014

12.03.2014

Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)

Reklama

Reklama