Hra o jablko

Režisérský rukopis Věry Chytilové mě nepřestane fascinovat, takovej ostrej střih se v naší kinemtografii snad nevidí. Na rok 1976 naprosto nadpozemské dílo i dneska to má v sobě neuvěřitelnou energii a výpovědní potenciál. Jiří Menzel asi v životní herecké role a Dagmar Bláhová sexy fatalka jak víno. (01.01.2019)

Věra Chytilová mě jako autorská osobnost a člověk vždy fascinovala o něco více než její filmy. Břitká satira Hra o jablko, další z režisérčiných podobenství o mužském a ženském světě a pokřivené morálce, je však i divácky nevšedně atraktivní a úderná. Dagmar Bláhová a Jiří Menzel jsou geniální dvojka, která si s nádhernou vehemencí přelévá kousky lásky, vášně i krutosti v křehké hře o pokušení a důsledcích amorálního jednání. "Já už si ale nechci hrát," říká v závěru filmu Menzelem tragikomicky ztvárněný záletník, porodník doktor John. Chytilová nastavila opět zrcadlo nejen oběma pohlavím, ale i celé socialistické společnosti, včetně barrandovských soudruhů, již jí dlouhá léta terorizovali a nepustili k práci. Hra o jablko je vtipná, rafinovaná i něžná, stejně jako ostrá, přímá a studená. A leč jsou v rámci tvorby Věry Chytilové nejvíce opěvovány kultovní Sedmikrásky, zabývající se destrukcí světa, pro mě je jejím nejlepším filmem právě Hra o jablko. (05.08.2023)

U tvorby Chytilove jde temer vzdy nametem poznat, ze film natocila zena. Jeji zpusob zpracovani je ale natolik osobity, ze by me zenska v rezijnim kresle nikdy nenapadla (pokud bych neznal jine jeji filmy). Hra o jablko je film o vztazich, osobne me ale moc nezaujal, Menzel ve sve roli je nevyrazny. Na rozdil od vyborneho Kodeta, ktery bohuzel nedostane takovy prostor. Zabery z porodniho salu byly pro me desive a musel jsem odvracet hlavu:-). (02.02.2014)

Hra o jablko, film o sváru mezi mužem a ženou, kdy právě ono jablko, typická chytilovská rekvizita, má důlěžitou symbolickou roli, mě bavila. Nenudila jsem se, se zájmem jsem pozorovala výbornou Dášu Bláhovou, vyjukaného a přesto protřelého Menzela jako doktůrka, co nenechá žádnou sukni na pokoji. Rychle jsem se do příběhu dostala, přemýšlela jsem o údělu ženy a nejen o tom (to je u Chytilové typické, že budete při filmu přemýšlet). Naturalistické záběry porodu mi nevadily, čekala jsem to horší. A konec je takový symbolický, každý si může dosadit do příběhu své zakončení. Jen bych dodala, že mi to jako feministický film nepřipadalo. (03.04.2012)

První celovečerní Chytilová a hned zlo. Bezpředmětně provokativní, epileptická kamera, neskutečně protivná rádobyumělecká režie, jednostranný-silně feministický náhled na uměle, nepřirozeně a nemorálně působící premisu filmu o povrchnosti vztahů a neschopnosti rozumné komunikace mezi partnery, kde však žena působí jako vítěz bez ohledu na své činy. (14.06.2012)