Hra o jablko

Moralistně-satirická hříčka (tehdejší) mistryně filmu V.CH. na téma vztahů, odpovědnosti a vůbec těch obecných věcí lidských. Na svou dobu (normalizační šestasedumdesátý) myslím velmi odvážný >společensko-kritický< film, naznačující mj., že nemusí to být s tou tehdy (po uvolnění z konce šedesátých let) značně proklamovanou pokryteckou tzv. >socialistickou morálkou< zase až tak žhavé. Po vizuální stránce znamenitě rozehranou sondu do života mužů i žen s >krizemi svého věku< podtrhují opravdu výborné >chytilovsky< stylizované herecké výkony (Dagmar Bláhové obzvláště :-). Dnes se již dá říci, že film patří k vrcholům režisérčiny tvorby a tvůrčí invence. I když - nakonec je to stejně všechno jen hra, že... ;-) (19.03.2006)

Doktor, čo hrá na dve strany a ženy, ktoré na ňom niečo vidia. Príbeh prebieha z veľkej časti v priestoroch pôrodnice, inak už len v posteliach a v prírode. Zdalo by sa, že sa rozoberajú vzťahy, ale skôr je to tak uletené až tie vzťahy unikajú v celkovej nezmyselnosti. –––– Jestliže tě nemiluju a spím s tebou, pak je absolutně nevyhnutné, abys mě uspokojil. (27.01.2015)

Vztahy mezi lidmi, muži a ženami, kamarády, rodiči, dětmi, emoce, životní příběhy, psychologie různých typů postav..., to všechno se dá nejlépe zobrazit právě v nemocničním prostředí. Vzniká ovšem tolik filmů a seriálů právě z nemocnice, ale v žádném nejsou tyhle věci ukázány tak dokonale, jako právě ve Hře o jablko. Tolik režisérů se pokouší ozvláštnit své filmy i po střihové stránce, přitáhnout divákovu pozornost co nejzajímavější obrazovou i zvukovou střihovou skladbou, tak dobře jako Chytilové (zejména úvodní scéna na porodním scéně je vážně dokonalá) už v sedmdesátých letech se to podaří málokomu. Každý režisér se snaží o zajímavé nápady, chytlavé vyprávění, přirozené vedení herců - prostě o co nejlepší film, tahle režisérka má tohle všechno v sobě jaksi přirozeně. Takový cit pro režii, jako má ona, se jen tak nevidí. (17.08.2010)

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

" Večerní Praha - další drama u bramboráku, došli brambory . Večerní Praha - vichřice je při síle, naši hokejisté taky. Večerní Praha - jak ji bylo devatenact a už přišla z kriminálu, a hned vykrádala skříňky zaměstnanců  a to nechodila do práce vůbec. Každá žárovka je dobrá co nesvítí. Jak dostal dvacet let, protože ho chytili. Večerní Praha - (je to težký co ?). Večerní Praha - starý vydání. Šel z hospody a našli ho bosého ve strouze, ale už nepotřeboval ani kabát". Bude zase zima, mrazírny se rozrůstají teď. Jak spadl do studňe, a už ho nenašli". (12.10.2022)