Hra o jablko

Úvodem bych rád konstatoval své zjištění, že Věra Chytilová je odporná emancipovaná feministická bestie a tento snímek ani o ničem jiném není. Shodou okolností jsem snímek viděl v den, kdy si pro Menzela přišla zubatá s kosou. Mám k němu obrovský respekt jako k režisérovi, ale musím naprosto nezaujatě napsat, že jako herec je příšerný a šíleně prkenný. Dále mě neskutečně iritovala Dagmar Bláhová v roli nekonečně otravně napsané postavy. Taky dost dobře nechápu, proč jsem se úvodních 15 minut musel dívat, kterak lezou děti z vagíny odporných a upocených soudružek. Po celou dobu jsem nemohl přijít na chuť formátu, který režisérka zvolila. Strašně mi vadilo chaotické tempo a zbrklý střih. Že se mělo jednat o komedii jsem zjistil až podle údajného žánrového zařazení. Zkrátka, na tenhle typ her nejsem a Dagmar Bláhová byla ztělesněním ženy, se kterou bych si nikdy v životě nic nezačal. Horko těžko zde hledat pozitiva. Vyzdvihnout se dá snad jen originalitu a na svoji dobu dost neotřelý a inovativní způsob zpracování, což však nutně neznamená dobrý. Svoji cílovku si to však určitě najde. [40 %] (08.09.2020)

Věra Chytilová ve své době překvapovala těkavou kamerou, provokativností, nekonvenčností, nedopovězeností. S odstupem času její dílka bohužel nevypadají tak skvěle, jako v době natočení... Nijaké vedení herců, absurdní dějové zlomy, místy hodně jakové dialogy... Chytilová je příliš bezprostřední a netrpělivá, pustí i špatně natočený záběr, neumí budovat atmosféru a kdykoli vykouzlí pěkný poetický záběr, zabije jej pokusem o vtip nebo nevhodně zvolenou hudbou. Komika se pere s existenciálnem, absurdnost působí uměle a chtěně... Bez pokusů o vytváření komedie by "Hra o jablko" jistě vyzněla sevřeněji a o třídu lépe... Další film, který jsem si pamatoval skvělejší než je... Celkový dojem: 70% (25.06.2011)

Hodinu a pol sa riešia interpohlavné problémy, kto s kým spáva, kto s kým skončí, kto s kým bude mať dieťa. Do toho občas vidno nejaké kozy, odvážne zobrazené pôrody a všade sa zakotúľa symbolické jablko. Kto by to nepochopil, tak pre toho je spomenuté aj v názve. Pomerne neznáma Chytilovej ambiciózna sonda do moderných duší, ktorá by si zaslúžila častejšie opakovanie v televízii, aby sme sa mohli utešovať tým, že nie všetky nešváry modernej doby sú iba záležitosťou súčasnej vzťahovej povrchnosti, ale skôr ľudskej prirodzenosti. Len ten jej štýl mi nie vždy sadne... (03.02.2014)

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

Som rád, že som sa po dlhej dobe dostal k tomuto filmu, z ktorého si väčšina divákov zapamätá iba množstvo detí derúcich sa v priamom prenose na svet. A bez váhania mu pridávam hviezdičku. Vôbec neriešim opisované morality, feminizmus, miesto tohto filmu v tvorbe Věry Chytilovej. Riešim iba životný výkon Dáši Bláhovej, precízny aj v detailoch. To jej klaunstvo navonok mi vzdialene pripomenulo najlepšie filmy Giulietty Massini. Až na občasnú stratu tempa som bol nadmieru spokojný. Takže, ať si kdo chce, co chce říká, odo mňa je to za štyri. (02.07.2011)