Hra o jablko

Vzpomínám si, že když měl tento film premiéru, vzbudil velkou pozornost, často však zejména díky odvážným záběrům. I ty, domnívám se, jsou součástí moralizujícího konceptu režisérky. --- Věra Chytilová moralizovala často, ne výlučně svými filmy, vyjadřovala se i jako významná kulturní osobnost. Někdo se mnou souhlasit bude, mnozí určitě ne, ale můj názor je takový, že její postoje jsou skoro vždycky populární a skoro vždycky falešné. --- Tento film budiž příkladem. Jak zde uvedený oficiální text distributora, tak komentáře uživatelů potvrzují zřetelně, že film je obecně vnímaný jako moralistní. A v tomto ohledu se stále opakuje právě to, co nám - jsem o tom přesvědčen - Chytilová chtěla naočkovat: Doktor John je neodpovědný proutník, sestra Šímová „vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup“. --- Takový závěr může přijmout jen ten, kdo nekriticky přijímá morální kontext doby, která (i přičiněním Chytilové) v sedmesátých letech nastupovala a dnes přináší bohaté plody. Ten lze shrnout takto: Za žití či nežití dítěte nese výlučnou odpovědnost žena (která rodí, však se podívejte!), ale žena nenese žádnou odpovědnost za své sexuální chování. --- Šímová není žádná naivní pionýrka, velmi rychle se zorientovala v novém prostředí a do postele nebyla Johnem vlákána, nýbrž si ho tam opilého přinesla. Johnův vlažný a lehkovážný poměr k ní jí byl jasný, a právě proto s ním hrála manipulativní hry. Ženy jejího druhu je s muži Johnova druhu hrají odjakživa a vědomě nesou riziko, že to nevyjde. Tak dlouho Johnovi lhala, až v okamžiku, kdy zjistila své těhotenství, jí John pochopitelně nevěřil už ani slovo. --- A teď, prosím, pozor, teď přijde na řadu ta její údajná odpovědnost: Když John se zpožděním pochopil, že tentokrát Šímová nelže a že končí legrace, Šímová už vyloučila jakoukoli komunikaci a rozhodla se být svobodnou matkou. Chytilové poselství je jasné: muži jsou sobečtí trubci, ženy jsou hrdinky sedmibolestné a poradí si nejlépe bez mužů. --- Navrhuji v této morální při následující rozsudek: Neodpovědná byla matka, neodpovědný byl otec, a neodpovědná byla režisérka. --- Kromě toho, film mi připadá nepodařený i umělecky. Scénář je nedbale načrtnutý a postavy nemají žádnou skutečnou hloubku. I to signalizuje prvoplánovou agitku. Podezřelá výprava a produkce mohly být postiženy „půvaby“ tehdejší doby, ale ani taková omluva filmu na hodnotě nepřidá. --- Celkem vzato Chytilové její záměr vyšel. Umělecky je to zmetek, ale propagandisticky uspěla „na věčné časy a nikdy jinak“. (24.08.2010)

Som rád, že som sa po dlhej dobe dostal k tomuto filmu, z ktorého si väčšina divákov zapamätá iba množstvo detí derúcich sa v priamom prenose na svet. A bez váhania mu pridávam hviezdičku. Vôbec neriešim opisované morality, feminizmus, miesto tohto filmu v tvorbe Věry Chytilovej. Riešim iba životný výkon Dáši Bláhovej, precízny aj v detailoch. To jej klaunstvo navonok mi vzdialene pripomenulo najlepšie filmy Giulietty Massini. Až na občasnú stratu tempa som bol nadmieru spokojný. Takže, ať si kdo chce, co chce říká, odo mňa je to za štyri. (02.07.2011)

Jiří Menzel je projevem takový český Woody Allen, i ten film mi trošku z něho připomněl, ale nevím proč mi přišel strašně povrchní v tom, jak uměleckým se obrazově snažil být, až to bylo otravné a přitom řešil-neřešil tak banální vztahy bez jakékoliv katarze pro diváka. (Z obrazu socialistické porodnice jako výroby mimin na běžícím páse bez špetky empatie až mrazí). (27.06.2013)

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

První celovečerní Chytilová a hned zlo. Bezpředmětně provokativní, epileptická kamera, neskutečně protivná rádobyumělecká režie, jednostranný-silně feministický náhled na uměle, nepřirozeně a nemorálně působící premisu filmu o povrchnosti vztahů a neschopnosti rozumné komunikace mezi partnery, kde však žena působí jako vítěz bez ohledu na své činy. (14.06.2012)