Horem pádem

V určitých znakoch veľmi typický film pre českú kinematografiu posledných rokov. No zároveň čímsi pekný, krehký, zaujímavý. A určite blízky realite a ľudský, pretože niektoré "typy" vo mne vyvolávali dosť silné emócie. To keď sa filmu podarí, tak je dobrý. Pri hooliganoch mi zostával rozum stáť a naopak duo Miluška + František bolo na spapanie milé. Ich scény som si vychutnávala. Ozaj, nezdalo sa vám na konci, že Duke bol vlastne beloch natretý na hnedo? Aj to, že sa kamera vyhýbala jeho tvári i detailom by súhlasilo. (02.01.2007)

Filmy pana Hřebejka mají poslední dobou zoufale sestupnou tendenci, bohužel. Po naprosto úžasných Pelíšcích a Musíme si pomáhat následovalo slabší Pupendo a teď tohle dílo. Ja si tak pročítám komentáře, tak u mě to na odpad rozhodně nen z několika důvodů. V rámci české kinematografie jde o dílko z lepších, navíc herecké výkony jsou famózní (nejen Emília Vášáryová, která je naprosto úžasná, také Jiří Macháček, Pavel Liška atd., jenom Petr Forman mi přišel dost slabý v některých chvílích, zejména když byl osamotě s paní Vášáryovou), ale bohužel herci nedostávají moc prostoru, postavy jsou strašně málo nápadité - a tím se dostávám k asi největšímu problému filmu - totiž ke scénáři. Ten se tentokrát podle mě prostě nepovedl, autoři se snažili být cool, natočit o tom, jak to dneska chodí, ale vybrali si tak extrémní prostředí, situace a osoby, že toho je prostě na jeden film moc. Navíc chtít ve 108 minutách rozebrat problémy rasismu, emigrantů, ilegálního převozu imigrantů, rodinného odloučení, touze po dítěti, fotbalové fanoušky, zloděje a lichváře, a ještě pár jiných věcí je prostě moc velké souto. A co mě zklamalo ještě víc, je ta složka filmu, kterou jsem na panu Hřebejkovi vždycky obdivovala, že jí dokázal bravurně zvládnout - totiž kamera a hudba. Modrozelené (á la Matrix), žluté a žlutozelené filtry mi například přišly naprosto nevhodně použité a připadaly mi spíš jako že si tvůrci hráli na západní kinematografii, ale přitom tvořili film o českém národu... A hudební složka pouze připomínala snahu o moderní filmový podkres, ale je zoufale křečovitá. Já jenom doufám, že pan Hřebejk si dá pro jednou větší pauzu a příště natočí zase něco moc hezkého, protože na to má. (14.07.2005)

Navzdory rozpačité recepci musím Hřebejkovi přiznat jedno vítězství... konečně natočil film z české současnosti, který mi přijde jak vtipný, tak pravdivý a něco vypovídající. Netopí se v samoúčelné sprostotě (jako Anděl Exit) ani v násilném cool stylu (Samotáři a další Ondříčkovy polotovary), disponuje solidním scénářem, který má konečně jak smysluplný průběh, tak výtečně vypointovaný závěr – právě za bezútěšný a minimem prostředků odvyprávěný konec jsem ochoten hodně odpustit. Odpustit co? Absenci jednotící atmosféry... bez lehké nostalgie a melancholie jakoby Hřebejk nemohl najít svou optimální vypravěčskou polohu a marné je pak kouzlení barevnými filtry. Zejména kdesi veprostřed, při shledání otce se synem, se film rozsýpá do dlouhých záběrů a zbytečně natahovaných dialogů. Podstatným faktem je, že ty nejsou samoúčelné a někam vedou, čili chvilková utrpení a ztráty koncentrace mají v důsledku smysl. Poučen Pupendem nedělá Hřebejk z Horem pádem nesoudržné pásmo za každou cenu vtipných gagů, ale hlášky a anekdoty vsouvá ústrojně do plynoucího děje. Některé skeče bohužel kostrbatě vyčuhují a připomínají, že Jarchovský to ve snaze být oduševnělý pravidelně přehání. I tak mě Horem pádem dokázalo rozesmát mnohem upřímněji než jeho předchozí snímek. Sázka na sílu herectví vyšla – osobně mě nejvíc překvapil Jiří Macháček, jehož Bejk je nádherným kouskem (a výrok: "Bůh není, proto fandím" vystihuje celé jeho nešťastné nitro). Výtečný je i divadelník Forman, kterému to hraje zejména ve scénách s Emílií Vášáryovou... nicméně nenašel jsem důležitou postavu, která by byla zazděná hereckým výkonem. Vyšlo i kouzlení s různými žánry v soundtracku, poněkud nevyšly ony barevné filtry, ale to je vedlejší. Nejdůležitějším faktem je, že tahle výpověď o stavu společnosti a jedinců v ní, studie tolerance a mnohostranná úvaha nad problémem menšin, má hlavu a patu, obsah, sdělení... neznám lepšího slova nežli "smysl". A ačkoli tvůrci žvýkají obrovské sousto, které si ukousli, často s velkými obtížemi, přesto je Horem pádem film zábavný, kvalitní... (27.10.2004)

Pejsek s kočičkou uvařili dort. Tak aspoň, že ta Lištička je taková sladká a ukázala nám, že i dobře tančí. Kluci si k tomu udělali výlet ke klokanům, kamarádi si shelpli nějaký ty veřejnoprávní prašule a celé vám to sebere skoro dvě hodiny života, aby to nakonec tak nějak prdem dolem odplynulo v zapomění. Škoda, protože ta témata ve filmu nastíněná určitě nebyla tak hloupá a povrchní, jako v mnoha momentech film sám... - - - P.S. Co je však opravdu psina, ČT film uvedla v programu s žánrovým zařazením ve vypečené kategorii "úspěšný film" . Tak to jsme se horempádem nasmáli... (01.01.2007)

Já se na něj tak těšil !!! Pořád jsem žil v přesvědčení, že přicházím o strašně moc, když jsem tenhle snímek viděl až po více jak 3 měsících od premiéry... Herci naprosto vynikající, osudy lidiček vynikající, muzika skvělá....ale ale ale proč mě pronásleduje ten divný pocit, že by se zas tak nic moc nestalo, kdybych ten film neviděl.... Osobně na mě působí ten film dojmem asi tak, jak pejsek s kočičkou dělali dort... naházeli tam s nejlepším vědomím a svědomím (možná!!!) nejlepší ingredience co měli po ruce (v případě filmu: herci, hudba, příběh respektivě námět a jiné) a logicky by měl vypadnout superdort, ale dort není úplně "apetýtlich"... a navíc působí poněkud levně a podbízivě a tak křehce... možná s odstupem času, až se ten "dortík" rozleží a vstřebá nebo si ho "dá" ještě jednou..., tak člověk přehodnotí ten prvotní pocit... (15.01.2005)