Noc rozhodnutí

Silné, obzvláště konec - pocit bezradnosti se mi dostal až pod kůži. Příběh je opravdu silný, koneckonců jako vše, co se týká války - nepředstavitelné a nepochopitelné hrůzy. Otázkou pak je zpracování takového tématu a podobný styl, jako v Noci rozhodnutí, mi velmi vyhovuje, ani typické televizní zpracování mi nevadilo, vyloženě naopak. Jen dodám, že oceňuji závěrečné titulky - naprosto bez hudby a přesto jsem po celou dobu jen tupě zírala na obrazovku a v uších mi zněla poslední slova "Vytí vlků." Nenapadlo by mě, jak působivé to bude. (13.03.2014)

Český historický televizní film pojednávající o osudné návštěvě zástupců okleštěného českého státu u německého kancléře 14. března 1939. Českou delegaci tvořil prezident E. Hácha, zlomený člověk s nemocným srdcem v podání R. Hrušínského, jeho doktor, bojovně naladěný J. Abrhám a neznámý muž s proněmeckými názory F. Němec. Historická přesnost snímku není zdaleka dokonalá, hlavní téma je však stále stejné, a sice volba mezi svědomím a rozumem, kdy prezident stojí před rozhodnutím, zda se se zármutkem a potupou podřídit agresivnímu Německu či se osamoceně postavit na odpor, riskovat krveprolití, národní záhubu a být označen jako viník války. Starý prezident byl v Berlíně vystaven neobyčejnému systematickému tlaku, neboť Germáni nejdřív slibovali autonomii a snesitelné zacházení, avšak když váhání nad podpisem pokračovalo, přistoupilo vedení Říše ústy H. Göringa k vyhrožování o zničení země. Hitler poté tento Háchův podpis velmi bouřlivě oslavoval a považoval obsazení Československa bez výstřelu za svůj velký a nečekaný úspěch. Národní umělec a mistr všech mistrů R. Hrušínský, jehož mimořádné umění se s věkem zvyšovalo, ztvárnil našeho nedoceněného, nemocného prezidenta až bolestně věrně, neboť sám už byl též na pokraji svých sil. Noc rozhodnutí byla pro něho poslední filmový počin a přesto se své poslední role chopil takovým způsobem, jakým by to nikdo jiný nedokázal. Zástupce německého národa v inscenaci označeného jako Meissner představoval L. Munzar, o jehož hereckých kvalitách, stejně jako u jeho slavných kolegů Abrháma a Němce, netřeba pochybovat, podobně úctyhodné mi připadají scénář J. S. Kupky a režie P. Háši, autora velmi zajímavých historických televizních filmů v 90. letech. Příběh je v rámci autentičnosti v určitých okamžicích doplněn dobovými záběry z nacistických přehlídek a manifestací. (26.11.2017)

To je teda papundeklová televizní tvorba ze studia s minimalistickým rozpočtem a výpravou (rozuměj skoro žádný prachy). Navíc si film taktéž vydatně pomáhá dobovými záběry (v obrazové kvalitě ještě horší). Dokonce by si někdo mohl docela oprávněně postěžovat, že je tam nějak podezřele málo CGI efektů a že se ten Hácha sotva vleče. Namísto toho, aby vyskočil dva metry, ukopl Munzarovi hlavu, popadl kulomet a vystřílel celý říšský kancléřství. Jako by to udělal můj nový hrdina. Zkrátka, pokud si to pouštíte právě s takovouto představou, tak jste zaručeně chybili. Pro vás bude snad vhodnější nový díl Store Wars. A já mohu směle pokračovat v komentování pro nás ostatní. Zdá se, že to byla poslední role pro Rudolfa Hrušínského a zcela jasně je vidět, o co jsme s jeho odchodem přišli. S výkonem Františka Němce (jak příhodné příjmení pro tuhle inscenaci :)) nebývá obvykle problém, takže ho nepomluvím. Překvapil ovšem výkon Josefa Abrháma. Nevím, jestli ho střídavé sdílení scény s ostatními vytáhlo k nebesům nebo si ho pan režisér konečně (opět jednou) řádně zrežíroval, ale i třetí do počtu drží laťku. Ústřední trojici pak doplňuje několik dalších postav, za zmínku stojí zvláště slizký Munzar jakožto výborná reprezentace říše. Tý Třetí, né Klingonský, to by tam bylo míň keců a mnohem mnohem mnohem víc krve. Hrozně se mi líbilo, jak to bylo postavený. Byla to vlastně série výborných dialogů utíkajících někdy až k monologům, bezmála co scéna to lítý verbální souboj myslí a postojů. Pro zjednodušení posunu v ději (rozuměj pořád žádný prachy) byly použity zmíněné dobové záběry a scény z jakési operační místnosti Wehrmachtu, které byly dost slabě zahrané. Bohužel to nezachránil ani zaručeně pravý árijec Dalibor Gondík se svým předlouhým monologem. Ale to obé byl stejně jen doplněk a trochu berlička, díky které se v těch podstatných scénách můžeme plně věnovat obsahu. Já se věnoval už 4x a 4x to bude taky hvězdička. (01.01.2018)

Vysoke hodnoceni nejen kvuli skvelym hereckym vykonun, nejen kvuli skvele atmosfere, ale take kvuli tomu, jak jsou nektere pasaze nadcasove (o Cesich a pivu napriklad). (07.02.2019)

"Jsou chvíle, kdy už ani odvaha nemá smysl..." Jsem rád, že tohle válečné drama o kontroverzní Háchově osobě rozhodně mělo smysl. Jak moc je blízko realitě nebo "vymyšlené" se už asi nedozvíme, ale já jistě vím, že výkony našich pánů herců, v čele s Rudolfem Hrušínským, který si zde zahrál svou poslední roli, jsou excelentní. "Včera jsem si přál, aby už bylo dnes a teˇ%d bych obětoval nevím co, kdyby dnešek vůbec nenastal!" (16.03.2020)

"Co je údělem malého národa na křižovatce velmocenských zájmů? Nemůže-li zpívati s anděly, musí výti s vlky. Pane bože. Vytí vlků ž do konce mých dnů." Nadprůměrná televizní inscenace o noci předcházející okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Poslední role Rudolfa Hrušínského a jako vždy perfektní, i přes podlomené zdraví. Hodně dobré jsou prostřihy s autentickými záběry, které do filmu skvěle pasují. Výhrady můžeme mít k tomu, že se autor snaží Háchu snad až příliš okatě rehabilitovat a jsou nastrčené různé charakterní osoby mající demonstrovat nálady ve společnosti... odbojný lékař, pragmatický sluha, defetistický ministr. Nicméně je to celé celkem uvěřitelné a se zamhouřením oka lze na tuhle hru přistoupit. (17.08.2014)

Na tuto inscenaci by se měl podívat každý, kdo dr. Háchu bere jako kolaboranta. Oné noci nešlo udělat dobré rozhodnutí, jen to méně špatné, a to podle mého dr. Hácha, jenž se nikdy do této pozice nechtěl dostat, zvolil. Dnes se můžeme jako správní generálové po bitvě vyzbrojení historickými studiemi a analýzami (častěji ani to ne) rádoby zasvěceně přít o to, jak na tuto věčnou otázku českých dějin odpovědět, ale být v onu osudnou noc v Háchově kůži a před tím rozhodnutím na vlastní zodpovědnost skutečně stát - to si těžko dokáže někdo představit. A tato inscenace, jakož i hercký um R. Hrušínského, to vskutku brilantně přibližuje. Škoda ale historické nepřesnosti - vždyť Hácha jednal přímo s Hitlerem či Göringem, nejen se státním ministrem Meissnerem. (15.03.2009)

Oceňuji hlavně první poučený pokus vyrovnat se s rolí doktora Háchy v českých dějinách. Je dobře, že dnes již není tím odsouzeníhodným kolaborantem, jako za bývalého režimu, a Rudolf Hrušínský ve své poslední roli stále ještě zářil. (23.03.2010)

Tady můžeme hledat dokonalý předobraz o 20 let mladšího seriálu České století. Z čeho tak usuzuji? Třeba z toho, že zmiňovaný seriál už se k tomuto tématu nevrátil. Nebylo toho totiž třeba. Podobná stavba, podobně stavěné dialogy, stejně neklidný pohled do nitra zásadních událostí zahlodávající se i do duše diváka. Rudolf Hrušínský si na samém konci svého života střihl dost možná svou nejlepší roli. Přenáší na vás své vnitřní dilema a vy ty nezáviděníhodné chvíle prožíváte spolu s Emilem Háchou. Je to trochu v kontrastu k běžným hereckým polohám pana Hrušínského, jehož doménou bylo vdechnout postavám život prostřednictvím kamenné tváře a flegmatické deklamace. Tady ale nervozita, zoufalství a neklid vystupují z obrazovky s takovou intenzitou, že jen těžko hledám přirovnání k čemukoliv, co jsem kdy v televizi viděl. (14.03.2014)

Poslední film Rudolfa Hrušínského, na jehož natáčení jezdil navíc na reverz přímo z nemocnice (viz. zajímavost hermiona), přesto se divákovi nad jeho herectvím tají dech. Přesvědčivě zahraný strhaný a utahaný prezident Emil Hácha. Použité dobové záběry. Napínavá televizní inscenace, která jde, oproti velké části současných, tematicky do hloubky. Hravě by obstála i jako součást seriálu České století. (12.01.2016)

Konverzační drama o nelehké situaci. (14.03.2020)

Obdařit inscenaci, která se odehrává všehovšudy ve třech místnostech, takovým napětím a atmosférou, že vám ani na okamžik nedovolí vydechnout, tomu se říká scénáristické a herecké umění par excellence. Elita české herecké scény se zde sešla, aby nám předvedla jednu z nejtěžších hodin našeho národa. Všichni podávájí fantastické výkony, ať už jde o Františka Němce, Josefa Abrháma, nebo samozřejmě geniálního a nenapodobitelného Rudolfa Hrušínského. Pravděpodobně nejlepší český herec všech dob se skutečně nemohl rozloučit lepší rolí. Postava vzdělance, právníka a intelektuála, který si naložil větší břímě, než mohl unést, je opravdu derniérou jak se patří. Asi není náhodou, že mistr Hrušínský na tom byl při své poslední roli zdravotně velmi podobně, jako JUDr. Hácha v osudném březnu 1939. Pane Hrušínský, smekám. (31.01.2017)

Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky (07.12.2017)

Netřeba komentovat herecké výkony, které předložili herci. Byly výborné. Já osobně jsem rád, že podobná inscenace vznikla. Pochopitelně, že nevíme, zda měl Hácha opravdu takové dilema či byl na vážkách. Ale líbí se mi představa, že ano, protože nechci uvěřit, že Hácha byl prostým zrádcem, jak byl a některými i je stále nazýván. A Rudolf Hrušínský tomuto velmi pomohl. Kdyby tak někdo tehdy věděl, jak strašně moc válka ovlivní naši budoucnost na desítky let. A troufnu si říct, že i na celá staletí. A nejen válka. Začalo to už první světovou. Nebýt jí, není ani druhá a nebyl by u nás na čtyřicet let komunismus - pravděpodobně. A takhle bychom mohli pokračovat. Kdyby nebyl zabit následník a tak dále a tak dále. Ale na kdyby se nehraje, dějiny se takto odehrály a my jsme tím poznamenaní dodnes. Líbí se mi i to, jak byl film vhodně kombinován s archivními černobílými záběry. Dodám už jen tolik, že Hácha podle autorů sympatizoval s Rakouskem-Uherskem s tím, že nás chránili před rozpínavostí Němců. Ať byl jakýkoli, v tomhle mu můžeme dát za pravdu. Německo ovládá Evropu dodnes, ač se symbolem demokracie na hrudi a EU za zády. A i dnes vyhrožuje a rekuperuje. A nedělalo to i za Háchy? Naoko demokraticky a za hranicemi kanóny? Jen dnes místo kanónů nám mávají před nosem evropským zákoníkem. (15.03.2020)

Noc rozhodnutí je vlastně "na koleně" vyrobený televizní snímek. Bez výpravy, s nepřesnými a nezajímavými kamerovými záběry, podivnými prostřihy do dobových týdeníků a s hodně slabým scénářem (přestože námět je velice silný). Snímek vlastně ani nedosahuje standardní stopáže celovečerního filmu. Nebýt velkých jmen v hereckém obsazení a výborných hereckých výkonů Hrušínského, Abrháma a Němce, vlastně by film ani nestál za povšimnutí. Celkově je to ale pořád málo. 24 % (28.04.2020)

Hácha je na škodu opomíjenou postavou českých dějin. Ve filmu nefungovaly jen scény ze štábu a to kvůli roztřesené kameře a ani celkově tam příliš nezapadaly. (13.03.2014)

Tahle inscenace je povedenější než Generál Eliáš. Přímá jednání s Hitlerem by tomu dodala větší mrazení a opravdovost, ale jaká je pravděpodobnost, že by ho někdo zahrál tak, jako Hrušínský Háchu? Budu akceptovat podání, pro které se tvůrci rozhodli, totiž naslouchání dvěma odlišným a přece oběma správným hlasům. Čertík Němec zastává krutou, ale praktickou pravdu, zato andělíček Abrhám se nehodlá smířit s tím, že vlastnectví je v danou chvíli zbytečný přepych. Odstup tolika let umožňuje vložit našeptávačům do úst taková slova, že se i s kolaborantským (praktickým) Němcem dá souhlasit - bránit se tehdy v březnu by byl nesmysl. Ale po této praktičnosti je důlěžité zachovat myšlení vlastence Abrháma. Tragédie skutečného Háchy pro mě není v tomto jednání, ale v měsících před nástupem Heydricha. Přestože mu nelze upřít zásluhy o lidské životy a odvahu při jednání s Frankem a dalšími, vhodnou chvíli pro svou abdikaci propásl. (24.08.2014)

Vynikající drama a výborný Rudolf Hrušínský!!!!!! (09.07.2016)

Především je třeba zdůraznit, že i když Jiří S. Kupka pro scénář použil zcela konkrétní situaci s některými odkazy, nemá být Noc rozhodnutí přímo oním hraným historickým dokumentem. Také zde jména Hácha nebo Chvalkovský ani nepadnou, je zde Prezident, Ministr, Komorník a Lékař. A nějací ti Němci, ale opět tady nefiguruje osobně Hitler. Primárně se jedná o drama a s historií se zde zachází podobně, jako to dělal třeba Shakespeare a nebo dokonce jako to uděla ve velmi vulgární podobě P. Shaffer se svým Amadeem. Jednotlivé osoby představují spíš modelové jedince (úředník - právník), kolaborant, přízemní figurka z lidu a - typický liberální intelektuál. Řeší se zde modelová situace a osoby ukazují svůj vývoj a svoje postoje a co je na celé situaci snad zdánlivě nejpřekvapivější, nejvíce odvahy k přijetí "hanebného" diktátu má po dlouhých pasážích typicky intelektuálského žvanění onen morální, spravedlivý a hrdinný lékař v bezchybném provedení Josefa Abrháma, který se předtím celou dobu střetává s přízemním komorníkem i bezcharakterním Ministrem a dává jim najevo svoji morální a intelektuální převahu. Nakonec je to ale on, kdo "zavelí" ke kapitulaci. Jak příznačné a nejen v Česku. Jedna z těch skvělých televizních her, které dnešní zpolitizované a přitom neumětelské vedení a především dramaturgie nevypotí ani náhodou a které snad proto "chrám a tvrz té naší kultůry" radši ani nedává. Škoda, jsme rád, že si tuhle hru živě pamatuji i po čtvrtstoletí a nejen díky tomu, že to byl poslední herecký opus Rudolfa Hrušínského..... (17.02.2018)

Ale ano, Hrušínský a jeho poslední role. Jen kdyby ty dialogy nebyly tak příšerně strojené a neživotné, jako v románu à thèse. (19.04.2020)