Pumpaři od Zlaté podkovy

Tak tohle je skutečná normalizační sračka. Jako filmařina je to k smíchu, jako kriminálka taky. Že se z Bartošky vyklube fízl, mi bylo jasný od začátku, tady se žádný překvapení nekonalo. Drsný hlášky od Moravce či od Vinkláře působí trapně a ještě trapnější je snaha o zobrazení života na vysoké noze; že jsou pro bolševický burany dobrý akorát tak vizoury a gin, to je celkem jasný, že Kodet jezdí sporťákem polepeným nálepkama, to bych taky ještě skousl, ale že si Moravec nechá hloubit pod garáží protiatomovej kryt, to už jsem nemohl. Srandovní byl taky Přeučil coby advokát, protože je to naprosto typicky zcestný ztvárnění role právníka od herce, kterej neví, jak na to, a tak zahraje upjatýho snoba - blbce. Jednu hvězdičku musím dát za Krampola - karatistu, protože jeho karatistické výkony mě skutečně rozesmály. (23.06.2012)

Čekal jsem něco aspoň trochu úderného, kromě komunálního tématu nějakou ťafku tehdejším nešvarům, i když cenzurně svázanou a dočkal jsem se nudného, na necelých devadesát minut subjektivně dlouhého snímku o pumpařích, o jejichž aktivitách se nedozvíme téměř nic, kromě toho, že nějak podvádějí, mají příbuzné, ženy a děti, milenky, kterým můžou díky karadačství dopřát luxus a hlavně o tom téměř celou stopáž žvanit. Ale nejen o tom, taky nám dopřávají mnoho svých pravd a frází, někteří z nich si dopřejou i trojky se dvěma blonďatými, lehce blbými děvčaty. Josefu Vinklářovi ten nonšalantní šéf moc nejde, celé je to příliš provinční a navíc hloupé - benziňáci jen čumí, jak kolem nich stále krouží vozy VéBé a nic neudělají, identita postavy, kterou hraje Jiří Bartoška, je taky celkem snadno odhadnutelná. 10%. (15.06.2017)

Bože můj, takhle jsem se u filmu nenudil několik dlouhých měsíců, možná i roků. Upřímně, po zhruba čtyřiceti minutách jsem se každých pět minut díval na hodiny a tiše doufal, že už tomu všemu nastane konec. A ten naštěstí opravdu přišel, bohužel pro mne až za ukrutně dlouhou hodinu. Závěr byl sice o kapku lepší, ovšem od odpadu tenhle film v mých očích vážně nezahrání. Stejně jako ho nezachrání pár vtipných hlášek a pohled na mladé české herce (a Gábinu Osvaldovou). Nikdy víc! (23.12.2010)

"Žrát můžeš, ale nesmíš při tom mlaskat!". Tohle je opravdu klasika žánru, který nazývám normalizační detektivka. Ač to jistě nebyl záměr, cítím z tohoto filmu takovou tu ponurost a plíživou hrůzu života v době hluboké normalizace intenzivněji, než z mnoha filmů, které se tomu chtěli záměrně věnovat. Myslím, že výborně nastiňuje mechanismy fungování stínové ekonomiky za komunismu a bohužel i smutné kořeny bohatství některých, kteří měli hned v roce 1990 po ruce tolik potřebný kapitál. Ve filmu je ale samozřejmě zlo po zásluze potrestáno příslušníky VB! Několik oblíbených herců v rolích, které jim myslím sednou jak vyšité. (06.09.2008)

"Slečno, stojíte mu na hadici. Ne nohou, autem." Není to určitě jediná smrtící replika, která touhle normalizační krimi prosviští. Paradoxně film samotný nesviští tempem a vleče se. Rozkrádat majetek v socialistickém vlastnictví by se mělo neustále. Koumák Vávra na to má vlastní glejt. S partou pumpařů, které šéfuje, rozjel na benzínce šmelení ve valutách. Tohle místo je teď pro ně zlatý důl. A zapíjet to chodí ke Zlaté podkově. Kšefty se daří do doby, než na pumpu přijmou mladíka, který nepřišel kšeftovat, ale zjednat spravedlnost. A spadla klec. Klec i deka spadla na sérii normalizačně tendenčních kriminálek zesnulého režiséra Otakara Fuky, jehož režijní řemeslnost nikdy neplnila vysoké nároky. I tahle krimi řemeslnost postrádá. A nejen to. Je i nechtěně směšná. Vinklář hraje kšeftaře, který ovládá půl tucet světových jazyků. Jeho zdůvodnění, jak toho dosáhl, hlava nebere, ale huronský smích si neodpustíte. Vinklář podal přiměřeně slizký výkon, věčně nabručený, ale vlastně jsem s ním byl spokojený. Jeho dva parťáci, Krampol a Moravec, byli už trochu parodie, hlavně Krampol to zabíjel svými hláškami. Ke konci dostal akční scénu. Sepral se s Bartoškem o kufřík s penězi. Kopy naznačené, teatrální pády, jeden přes zábradlí, druhý do přistavených popelnic. Vše završené příšerně fušerskou automobilovou honičkou obou protagonistů. Zbývá dodat, že "závod" si dal na tu dobu luxusní meďour s oprýskaným fiatem. Mercedes uvízl v hroudě písku a Krampol byl dopaden. Scéna z technického hlediska směšná, to ano, ale byl jsem za ni vděčný, neboť utahaný film se na závěrečnou čtvrthodinku trochu rozjel. Do té doby to bylo poměrně tragické. Blbé dialogy, katastrofální režie i scénář. Prostředí benzínové pumpy za socialismu bylo vskutku neotřelé a dostalo značný prostor, ale stejně se z toho nic nevytěžilo. Scénář si dovolil i vlažné pokusy o erotiku, kterou prezentovala rádoby svůdná dvojčata(!). Přijít s takovou blbostí, to chce odvahu. Ženské úlohy měly snad jen jednu jedinou výhodu, a sice tu, že až na Slunéčkovou, je nehrály příliš známé herečky. Socialistický luxus v podobě tehdy nedostupného zboží, které představovaly cigarety a whisky, to pro tento film byla symbolika. A hrozba Vény a Bédi za každým rohem asi dnes už nikomu napětí do žil nenahrne. Za téměř adrenalinově akční závěr a hereckou squadru se dá nějaká ta hvězdička pustit. Ve výsledku to svým blbým pojetím utvořilo jakousi vzájemně nesouvisející krimi trilogii, do níž spadají "Mravenci nesou smrt" a Zlaté rybky". 40% (30.06.2015)