Obsahy(2)
V Paříži, miluji Tě se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří PAŘÍŽI, MILUJI TĚ... (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (636)
Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly vždy dobré. Povídek je moc, a většina z nich skončila příliš brzy, aniž bych si všiml nějaké pointy. Dobré byly povídky od Gurinder Chadhy, Coenů, Vincenza Nataliho a Alexandra Payna, a skutečně skvělé pak pouze dvě - od Sylvaina Chometa (příběh o dvou zamilovaných mimech - hned se pozná, že tento hraný snímek režíruje animátor) a Toma Tykwera (vztah slepého mladíka a začínající herečky ve velmi zrychleném flashbacku). Příště raději méně (a delších) povídek, s'il vous plait. ()
V Paříži jsem nikdy nebyl a od té doby, co se z ní stalo výbušné město, se do ní ani nechystám. Nicméně filmovou reklamu na město lásky jsem si nenechal ujít a sledoval jsem přitom zástupy známých herců vypuštěných na různých místech metropole nad Seinou, kde po jejich stopě vyrazilo 22 režisérů s osmnácti štáby. Ne vždy se přitom lovcům podařilo zachytit něco zajímavého, možná mi tam taky trošku překáželo nemalé množství všudypřítomného multi-kulti, ale pár úlovků rozhodně stálo za zhlédnutí. Pro mne je jednoznačným vítězem běhu po Paříži Tom Tykwer, jehož zrychlené zachycení vztahu herečky a slepce mi zavonělo genialitou. ()
Unikátní filmový projekt. Rozhodně. Z osmnácti příběhů si minimálně jeden totálně zamilujete (já Tykwerovu lásku slepého hocha a Natálky) a v záři těch několika (no, víc než několika) vynikajících snadno zapomenete na ty průměrnější. Navíc po velice dojemném závěru budete mít tendenci okamžitě letět do Paříže, abyste okusili město sami, zaručeně. ()
Individuálne režisérske línie svojpomocne vyrábajú krásné kolektívne emócie a jeden ucelený komplexný portrét - Paríž. Zdanlivo roztrieštené rozprávanie a ponuka viacerých príbehov a pohľadov núti skôr individuálne hodnotiť každý jeden príbeh. Kvalita totiž nebola štandardne konštantná. Nebudem každú režisérku snímku analyzovať, ale ako celok to rozhodne obstojí! ()
Komentář pojmu podobně, jako mnozí další, tedy po jednotlivých epizodách... 1. Montmartre (Bruno Podalydes) - jeden z těch slabších filmů, ale to neznamená špatný... o tom jak naše osudy ovlivňuje náhoda, nebo to snad nebylo náhoda? Navíc moc příjemný klavírní doprovod 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha) - tenhle se mi líbí hodně, taková pařížská romance okořeněná zajímavým prvkem národnostních rozdílů. Navíc krásná ústřední dvojice... I tady se mi hodně líbila hudba, hezky to okořenila a naladila nás na exotičtější notu. 3. Le Marais (Gus Van Sant) - jeden z vrcholů snímku. Dvojsmyslnost je nepochybná (pokud ovšem druhý smysl není tím hlavním), hodně přesvědčivý Gaspard, emotivní konec. 4. Tuileries (Joel & Ethan Coen) - zručně natočená věc, kde se poprvé setkáváme s důvěřivým, nic netušícím turistou, který je objetí hrátek francouzského páru. Déšť Mony Lisy na konec všemu dává trochu symbolický význam. 5. Loin du 16e (Walter Salles & Daniela Thomas) - ze série o imigrantech, napoprvé mě takřka rozplakal. 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle) - ulítlá šílenost o asijské menšině. Trochu jsem měl problém to pochopit... 7. Bastille (Isabel Coixet) - jeden z nudnějších příběhů, zase o zásahu osudu, který během mžiku změní celý náš život i naše plány. 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa) - silně emotivní příběh se šťastným koncem, opět není daleko k slzám. 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet) - další vrchol, tentokrát komiky a nadhledu, ovšem ne bez závažnějšího morálního podtextu. Hravost sama s roztomilou hudbou. 10. Parc Monceau (Alfonso Cuaron) - sice obdivuhodně dlouhý záběr, přesto mě tenhle film nudil nejvíc, z celé série. 11. Quartier des enfants rouges (Olivier Assayas) - jedna ze stinných stránek velkoměsta vykreslena obdivuhodně laskavě. 12. Place des Fetes (Oliver Schmitz) - tentokrát o černošské menšině, opět slzotvorný snímek. 13. Pigalle (Richard LaGravanese) - vtipný příběh o starším páru, který má neotřelé praktiky v milostném životě, vše ale nemůže fungovat napořád... 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali) - turista tentokrát narazí na krásnou upírku - výborný filmeček skvěle ozvláštní celou sérii. Skvělé. 15. Pere-Lachaise (Wes Craven) - slavný pařížský hřbitov nemůže chybět a s ním duch Oscara Wilda. Má to spád. 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer) - a je to tady, nejlepší film série, jedinečné spojení obrazu a hudby (na které se podílel sám režisér), jak již zde bylo mnohokrát řečeno. 17. Quartier Latin (Frédéric Auburtin & Gérard Depardieu) - o stáří a jeho výhodách i nevýhodách. 18. 14e Arrondissement (Alexander Payne) - skvělá povídka na závěr o americké turistce, která pozná sama sebe, vtipné, výstižné, třešnička na dortu. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (8)
- Povídka 'Parc Monceau' od Alfonso Cuaróna byla natočena jako jeden nepřetržitý záběr. (DaViD´82)
- Režisér Julio Medem měl také natočit jednu z povídek. Ač jí i začal připravovat, tak nakonec musel odmítnout, jelikož termín realizace kolidoval s natáčením jeho nového celovečerního filmu. (DaViD´82)
- Původní záměr byl natočit rovných dvacet povídek. Každá by se přitom odehrávala v jednom z dvaceti pařížských obvodů. Sice to tak bylo i zrealizováno, ale pro finální sestřih byly vynechány dvě povídky představující XV. a XI. obvod čili se od záměru odstoupilo. (DaViD´82)
Reklama