My Fair Lady
My Fair Lady
Režie:
George CukorKamera:
Harry Stradling Sr.Hrají:
Audrey Hepburn, Rex Harrison, Stanley Holloway, Wilfrid Hyde-White, Gladys Cooper, Jeremy Brett, Theodore Bikel, Bill Shirley, Alan Napier, Monika Henreid (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Slavný film George Cukora My Fair Lady, ověnčený v roce 1964 celkem osmi Oscary, vychází z úspěšného broadwayského muzikálu, inspirovaného hrou anglického dramatika a mistra chytrého humoru G. B. Shawa "Pygmalion" (tato hra se poprvé ocitla na filmovém plátně již v roce 1938). Příběh květinářky Lízy Doolittleové a profesora Henryho Higginse, který se vsadí, že z prostého chudého děvčete udělá pravou dámu, splnil očekávání producentů a brzy po svém uvedení vydělal dvojnásobek výrobních nákladů ve výši 17 milionů dolarů. Oproti originální předloze se tu dočkáme i tolik žádaného šťastného konce. Rex Harrison si svoji úlohu zahrál již na Broadwayi a později v Londýně, zatímco Audrey Hepburnová vystřídala na přání producenta broadwayskou divadelní hvězdu Julii Andrewsovou. Pro tu bylo jistě satisfakcí oscarové ocenění téhož roku za hlavní roli v muzikálu Mary Poppins, když její sokyně vyšla naprázdno. Přestože je ve zpívaných pasážích Audrey Hepburnová dabována, přispěl její křehký půvab, uvolněnost a smysl pro muzikálové herectví k úspěchu snímku, který dodnes učí další generace, v čem je podstata kvalitního scénického provedení muzikálu. Bohatá výprava a kostýmy, krásné melodie a vynikající herecké výkony a navíc nově restaurovaná kopie – to vše činí z tohoto filmu ojedinělý sváteční zážitek. (Česká televize)
(více)Recenze (442)
(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. ()
Všeobecně známá muzikálová klasika, jeden ze základních pilířů žánru. Těžila jednak z populární Shawovy divadelní hry, jednak z podpory studia, které ve filmu oprávněně vidělo sázku na jistotu a zaručený kasovní úspěch a tak nelitovalo nákladů na výpravu i herecké hvězdy. Úspěch podtrhla zkušená režie G. Cukora a obsazení křehké, typově dokonalé Audrey Hepburn. Celkový dojem: 95 %. ()
Muzikál s velkým M. V první řadě nabízí výborné herecké výkony. Audrey Hepburn je jako ušmudlaná, chudá a mírně hrubší prodavačka květin, stejně jako později krásná, vznešená a kultivovaná dáma naprosto kouzelná a nezapomenutelná. Ale i Harrisonův poněkud svérázný, starý mládenec či Hollowayův nefakčenko, pijan a otec v 1 sobě jsou dost přesní. Snímek dále zaujme kvalitní výpravou, nápaditými kostýmy a propracovanými dialogy (na jazykovou stránku se ve filmu vůbec klade důraz). No a hudba samotná...to je prostě paráda. Muzikál, romantika a komedie v jednom zde zkrátka a dobře funguje a plný počet je tak zasloužený. Jen ta velká a neodpustitelná kaňka v podobě přezpívání hlavní herečky...přitom snad každý, kdo se dostal v rámci bonusů k originálním vokálům, musí jistě uznat, že se její "nedokonalý" projev k roli právě perfektně hodil. Nicméně, z filmu mám i po opakovaných projekcích stále neobyčejně pozitivní pocit a délka stopáže, tedy 170 minut, mě už dávno nestraší. "Do toho Dovere! Hni tou velkou prdelí!" ()
My Fair Lady je mým prvním setkáním s muzikálovým žánrem, kterému jsem se dlouho vyhýbal. Měl jsem tak trochu obavy, jak na mě zapůsobí snímek, kde postavy z ničeho nic začnou tančit a zpívat, a to většinou v pasážích, které děj dopředu buď neposunují vůbec, nebo jen nepatrně - a stávají se tak jen jakousi "kulturní vložkou". Mé obavy se ukázaly býti lichými, neboť tyto pasáže mi vůbec nevadily. Hodně tomu pomohly herecké výkony, hlavně Audrey Hepburnové, kterou jsem v My Fair Lady "potkal" poprvé. Celá zápletka se točí okolo "vylepšení" osobnosti a je nádherné sledovat a především poslouchat rozdíly mezi spisovnou čistou angličtinou a angličtinou se silným londýnským přízvukem. Velice mě překvapilo, že i přes své stáří si film uchoval mladistvý vzhled a já se u něj bavil více než u většiny filmů ze současnosti. ()
Při posuzování díla jde o vždycky o projevení vlastního názoru. Tato pravda, prostá ve svém vyjádření a nepůvodní ve své podstatě, se ovšem neobejde bez některých korigujících maličkostí. Patří mezi mě znalosti základních reálií, přehled o možnostech, které nabízela doba, atd., atd. ,atd. Odpustil bych si toto extempore, kdybych nečetl některé ohlasy na klasiku žánru, kterou MY Fair Lady nepochybně je. Tvořivost tohoto hudebního díla oceníme o to víc, známe-li jeho divadelní předlohu, Shawův PYGMALION. V hollywoodském lesku proti všemu očekávání nejenže nezanikla hořká sociální nota tohoto irského fabiánského socialisty, ale naopak - byť osvobozena od své hořkosti - se rozzářila do duhových melodií dnes klasických melodií nesčetných hudebnch čísel. Roztomilá starosvětskost, do které tak lehce vplula i mladší z obou Hepburnových, poněkud posouvá výchozí polohu LADY do shovívavější optiky středních vrstev, ovšem v americkém úsměvném posunu. Ďábelskost, se kterou je potrestán příživnický Doolittle, je přímo démonická: úpět pod tíhou přiměřené renty je trest horší všech vězení - právě v onom duchaplném úsměvu, v jehož znamení se celý muzikál odehrává. V českém prostředí se obě díla dočkala cenných ohlasů: mimo starší film FALEŠNÁ KOČIČKA s Věrou Ferbasovou a Oldřichem Novým, který je ovlivněn ještě PYGMALIONEM, je to nedoceněný moravský muzikál Stanislava Moši MY FAIR LADY (ze Zelňáku). V obou případech šlo a jde o inscenace přijímané s mimořádným diváckým a návštěvnickým ohlasem. Co více říci o díle, jehož nadčasovost oslovuje neustále další a další generace nadšených obdivovatelů? ()
Muzikáli milujem, ale napriek tomu, že My fair lady patrý medzi legendy žánru, nepôsobil na mňa tak, ako by som to čakal. Možno na viacero shliadnutí sa môj názor zmení... ()
Niektoré prehnane klasické, povinne videné a kultové filmy vo mne vzbudzujú strach. Strach z toho, že napriek tradičným hodnoteniam sa mi film nebude páčiť a že po veľkých očakávaniach napokon ostane len zbytočne premrhaný čas. A zvlášť keď sa jedná o muzikálové zaradenie. Audrey Hepburn a Rex Harrison mi však pomohli tento strach prekonať a ja som si túto klasiku vychutnal do sýtosti. A naozaj mi to prišlo vhod a som sám zo seba mierne rozčarovaný. Ozaj som nečakal, že trojhodinový muzikál dokáže byť 'so lovely'. Niektoré songy som však prešiel s trošičku zrýchleným posuvom. Ale napriek tomu boli len dve, ktoré sa mi nepozdávali: na dostihoch a keď Freddy prestupuje na ulici pred Higginsovým domom a čaká Lízu. Takže spokojnosť na 85%. ()
Excelentná Audrey Hepburn a jej oslňujúci herecký koncert, k tomu neskutočne sarkastický Rex Harrison a ich herecké duo osladené iróniou a miernym patetizmom. Úchvatné piesne, brilantná réžia. Umelecký skvost, jeden z vrcholných muzikálov, ktorý pohladí srdce, vyčarí úsmev, dojme k slzám a najmä pri konci si budete želať, aby sa dĺžka filmu predĺžila o ďalších 100 minút :) Filmový zážitok, na ktorý sa tak rýchlo nezabúda. ()
Přiznám to narovinu, ten film jsem po 40ti minutách vypnul, zkrátka jsem nebyl schopen se na to dívat, vůbec mne to narozdíl od West Side Story nezaujalo a to mám muzikály rád. Audrey Hepburn je na pro maximálně nezáživná. Možná jsem na to moc mladý, ale ty písničky prostě nejsou vůbec tak úžasné jak zde čtu. ()
Jediné, co mě u tohoto muzikálu mrzí, je to, že je nepřeložitelný do češtiny. Nebo lépe, že nepřeložitelný je ten lingvistický efekt, který v originále tenhle v podstatě konverzační muzikál má, a který titulky ani dobrá znalost angličtiny nahradit nedokáží. Také je pravda, že hudební čísla mají velmi málo prostoru, často navazují jedno přímo na druhé a část po plese mi vždy přišla o něco slabší. Ale nižší hodnocení dát přesto nedokážu. ()
Má záliba vyhýbat se klasikám a muzikálům se na dojmu z My Fair Lady bohužel nemile podepsala. Již od začátku se tu Audrey směšně pitvoří - příšerně vypadá, otravně mluví, křičí a přehrává. Zpěv působí ve filmu nevhodně a rušivě, takže jsem už v prvních minutách přetáčela. A postupně mi tak došlo, že z nudy přetáčím celý film.. Pravděpodobně jsem ignorant, ale tenhle film na mě působil nesympaticky již před shlédnutím, kdy jsem slyšela, kolik stresu z něj Audrey měla (aby ji nakonec přezpívali příšernou ukvákanou "lavlííííí" zpěvačkou) a toho dojmu jsem se už nemohla zbavit po celou dobu. Snad někdy budu mít náladu na druhou projekci. A ta snad dopadne o něco lépe. PS: Ty kulisy byly naprosto příšerné a lacině vyhlížející.. ()
Příšerná příšernost, příliš dlouhé, statické a už ve své době neuvěřitelně zastaralé. Samotný muzikál má sotva dva zapamatovatelné hity, Cukorova filmová verze je jen platforma pro lingvistickou exhibici Audrey Hepburn a Rexe Harrisona. Mnohem radši vzpomínám na nastudování v HDK blahé paměti s Blanarovičovou, která za svou Doolittlovou získala Thalii. ()
Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. ()
Kouzelný muzikál a skutečná světová klasika. Kdyby tohle nebyla klasika, tak co tedy?! To nikdo nemůže popřít. Kamera je vskutku skvostná, kostýmy nádherné a vůbec nevadí, že se film natáčel skoro celý v interiérech. Naopak, dodává tomu svůj půvab. Audrey Hapburnová je opravdu rozkošná, Rex Harrison byl coby arogantní, ale i tak svým způsobem sympatický profesor Higgins výtečný, plukovník Pickering v podání Wilfrida Hyde – Whitea a Stanley Holloway alias Alfred Doolittle byli taktéž vynikající. O vynikajících písničkách se netřeba zmiňovat. Král muzikálů, který zraje jako víno. ()
My fair Audrey... tohle byl film, kde jsem ji poprvé viděl zářit - a proto pro mě vždycky zůstane My fair lady něčím speciálním... Ono se to těžko srovnává s muzikály Astairovými (Top hats), či naopak moderními (Moulin Rouge, Chicago), hlubokomyslnými (All that jazz) či poklesle skvělými (South Park: Peklo na zemi)... pro mě to vždycky bude muzikál s Audrey... hm, už jsem zase patetický, takže stručně - písně jsou výborné (hlavně úvodní Woludn´t it be loverly?, samozřejmě The Rain in Spain a v neposlední řadě Harrisonova Ode to man), herecké výkony rovněž (Rex Harrison statečně bojuje s oslepující aureolou Audrey), režijně to jistí maestro Cukor... takže jediná výtka - trochu mi tam vadil Elizyin working-class taťka, ale to už je jenom můj pocit... Jenom tak mimochodem, cover art DVD special edice je úúúžasný- mám ho doma :-))) 90% ()
Skvela Audrey Hepburn, nadherne kostymy, pekna vesela hudba, avsak na mna trosku pridlhe. Chvilami sa mi zdal byt dej zbytocne predlzovany pozornostou Lizinho otca Alfieho, ktoreho zivot ma vobec nezaujimal, ako aj pridlhe ucenie spisovnej anglictiny u profesora Higginsa, ale aby som len nekritizoval, prvy test pri konskych dostihoch a Lizinho spravania sa v smotanke ma zacal zaujimat, tak ako aj druha polovica filmu. Pre milovnikov muzikalov povinnost... 11.04.2009 ____ Audrey Hepburn - (Eliza Doolittle) +++ Rex Harrison - (Profesor Henry Higgins) +++ Wilfrid Hyde-White - (Plukovník Hugh Pickering) +++ Gladys Cooper - (Pani Higginsová) +++ Stanley Holloway - (Alfred P. Doolittle) +++ Mona Washbourne - (Pani Pearcová) +++ Hudba: Frederick Loewe +++ ()
Nejdokonalejší byly asi kostýmy, obzvlášť při dostizích v Ascotu. Honosné klobouky, načančané paraplíčka... Vše bylo důmyslně sladěné, do černa, šeda a bíla, jen Audrey měla červenou mašli na klobouku. Mám ráda, když je něco promyšlené do detailu! Obzvlášť promyšlený se mi zdál tah tvůrců hudby, kteří chtěli za každou cenu obsadil Rexe Harrisona, i když neuměl zpívat. Takže jen recitoval a to tak, že kdybych to nevěděla předem, asi bych to nepoznala. Pobavily mě také slovní hříčky (The rain in Spain stays mainly in the plain.) a elegantní vtip. ()
Při druhé hodině jazyka anglického nám náš učitel přinesl právě My Fair Lady a my jsme se stejně jako Líza učili správnou výslovnost. Ano, připadali jsme si trapně, ale popravdě to docela zabralo... ()
Nejkrasnejsi muzikal vsech dob a jeden z nejhezcich pribehu o sblizeni dvou tak rozdilnych lidi. Vic jak 40 let stary a presto stale tak svezi a neskutecne poutavy. Duse i srdce plesa pri teto nadherne a bezchybne podivane. ()
Já tomu dal šanci čtyřikrát. Nikdy jsem to nedokázal dokoukat. Písničky jak z “ajn kesl buntes”, laciné kulisy, herci přehrávají jak o život. Prostě hnus. ()