V moci ďábla

Film o posednutí, který je jiný než ostatní a to díky soudnímu prostředí. Pokud máte rádi filmy z právnického prostředí, tak by se vám tohle mohlo líbit. Na můj vkus to bylo málo hororové a právě se toho řešilo moc u soudu, ale chválím, že se tvůrci vydali jinou cestou, než je u podobných projektů zvykem. (06.01.2016)

Nepřišlo mně to tolik přesvědčivé. Neobvyklé spojení soudního dramatu s hororem spolu po celou dobu svádělo litý souboj, který z žánrů bude mít více navrch, a u mě jednoznačně vítězily hororové scény s běsnící Jennifer Carpenter. Tu snad skutečně musel posednout ďábel, protože si jinak nedovedu vysvětlit její autentický výkon a kdykoliv šíleně zaječela, zvedlo mě to ze židle. Se zbytkem filmu je to horší. Kněz Toma Wilkinsona obviněný ze zabití dívky během procesu vymítání a jeho sympatická obhájkyně Laura Linney nepodávají nijak mimořádné herecké výkony. Vždy když byli na scéně, tak dávali vyniknout nevěrohodnosti zápletky, a proto jsem začal brát upozornění, že je film natočen podle skutečných událostí, s velkou rezervou. V soudní síni to bylo nenapínavé, v hororových retrospektivách se při popisu událostí, které předcházely smrti dívky, činila právě jen Carpenterová, která uměla vylekat, marně se režisér snažil vyděsit mě bouchajícími dveřmi nebo padající skleničkou z dřezu. Navíc v druhé polovině film opustí zcela hororovou rovinu a divák si vyslechne osvobozující rozsudek nad knězem v soudní síni bez většího zájmu, protože si k postavám stejně za celou dobu nenašel žádný vztah. Film měl možná i na víc, ale jeho jediným trumfem se stala překvapivě mrazivě přesvědčivá Jennifer Carpenter a několik zdařilých scén, navozujících strašidelnou atmosféru. 50% (01.09.2010)

Moje skepse vůči lehce přežitému tématu vzala za své ve chvíli, kdy se poprvé objevila Laura Linney a zdánlivě nevěrohodný záměr propojit soudní drama s horrorem začal do předkládané koncepce zapadat naprosto přirozeně a jednoduše. Ve chvíli, kdy začne být soudní linie příliš přímočará, dostaneme přesvědčivou vložku v podání kroutící se Jennifer Carpenter a když podobné výjevy přesáhnou únosnou hranici, vrátíme se k dalšímu slyšení. Navíc formulka "podle skutečných událostí" funguje i tentokrát dost spolehlivě a v průběhu tohoto svižného, ale hlavně nepředvídatelného snímku mi hlavou teologická či filozofická dilemata šrotovala v jednom kuse. Hlavně za to tedy musím Exorcismu vyseknout pořádnou poklonu, o dlouho očekávaném vyvrcholení u soudu ani nemluvě. (04.04.2006)

Netradičné spojenie súdnej drámy a exorcistického hororu dopadlo vcelku fajn. Nemôžem sa však zbaviť pocitu, že z oboch žánrov bolo vyšťavené príliš málo. Súdna časť snímky je príliš plochá a predvídateľná (klasicky sa obhajobe príliš nedarí, miestami sa zdá, že je všetko v háji a predsa to na záver vyjde) a hororové sekvencie extra nedesia. Príbeh Emily však bol dostatočne zaujímavý na to, aby som si ho celý čas vychutnával. (27.05.2018)

Mi neznámá herečka Jennifer Carpenter, zde předvedla výkon hodný velkých filmových hvězd, které se v branži pohybují již několik let. Scénu vymítání považuju za jeden z nejsilnějších filmových momentů....mrazilo mě až na dřeň. Hudba je hudební, herci hraví, děs děsivý :), takže tu máme perfektní recept na správně vychlazenou horrorovou podívanou. Ale musím si na něco postěžovat, netýká se to filmu...ale týká se to kinosálu a lidí v něm. Kurva, když du do kina, tak jdu sledovat film a ne slepičit tam se slepicema a husičkama. Fakt mě tyhle lidi dokážou maximálně nasrat (a v těchto chvílích jsem nepříčetný), tento rok se mi ještě nestalo, aby se někdo takový poblíž mě nevyskytl...no, ale to je na delší povídání, ale musel jsem to zmínit, protože tohle dokáže zkazit filmový zážitek. (01.12.2005)