Anděl Páně

Mírně nadprůměrná pohádka, která se však v důsledku chabé konkurence řadí mezi to nejlepší, co Češi v 21. století na poli pohádek vyplodili. Není to rozhodně klasická pohádka, ale rozhodně je zábavná. Docela se divím, že to zde hodnotilo už kolem 13 000 lidí a já o ní do dnešního dne neměl ani páru. 60% (25.12.2011)

Ať si kdo chce, co chce říká, tak Strach je v jádru hlavně kýčař. Tahle "pohádka" je toho důkazem: hrotí hudební doprovod, většinu herců nechá přehrávat jako o život a nezná míru, kdy přestat, ale ani i tak se mu nedaří příběh naplnit smysluplným a emocionálně logickým (he he) dějem, potažmo poselstvím. Možná je to napoprvé a ještě i napodruhé celkem zábavné podívání, a to ještě výhradně díky dvojici Trojan + Dvořák, ale postrádá to ultimátní kouzlo, které by z produktu, jež působí jako na objednávku, udělalo svojský nadčasový film. A můj názor nezmění ani to, že se k tomu z nějakého důvodu jako k nadčasové klasice všichni chovají. (23.02.2018)

Jakou příhodnější pohádku si člověk 23. 12. může pustit, než právě pohádku, která se tento den odehrává. Úvod byl celkem sympatický. Myšlenka s přetransformováním hříšníka je typicky vánoční a měla v sobě značný potenciál. Bohužel, pohádce velice brzy došel dech a spíše diváka nudila. Herecky je pohádka dosti nevyvážená. Od vynikajícího Trojana s vynikajícím umírajícím Bartoškou až po krajně nezajímavý a nevýrazný zbytek. Pohádka také obsahuje spousty velice zvrácených sexuálních narážek, ze kterých se mi ježily chloupky v rozkroku. Taktéž mě velice zaskočila nehorázná láska hlavní hrdinky k bohatému hraběti, či jaké společenské postavení vlastně zaujímal, kterého nepoznala, i když stál hnedle vedle ní. K zamyšlení mě poté přivedla další vyobrazení čerta v civilu jakožto myslivce. Z mého pohledu se tedy jedná o pořádný pohádkový podprůměr a značné zklamání. Jako by se u nás vytratilo umění vytvořit kvalitní pohádku. Pokud se něco významně nezmění, tak se obávám, že i děti našich dětí budou stále obdivovat ty samé pohádky, na kterých vyrůstali naši rodiče. (24.12.2016)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Nóó... Navzdory předcházejícím zvěstem o dobré pohádce jsem byla skeptická a tak mě čekalo příjemné zjištění, že i ve 21. století ještě lze natočit snímek pro děti, ze kterého dospělý není absolutně znechucen a nepotřebuje u křesla kýbl na zvratky. Hvězdně obsazený kousek samozřejmě nese nezbytné morální poselství, ale dělá to nevtíravým a vcelku humorným způsobem. Trojan se coby anděl/suchar Petronel vytáhnul, J. Dvořák v roli padlého anděla Uriáše měl mé plné sympatie a Bartoška bez brýlí přilepených na čele byl charismatický pánbíček, ze kterého blbce nikdo dělat nebude:-). Milá podívaná, vážně přemýšlím o čtvrté hvězdičce. No, uvidíme, co mi časem dá opakované zkouknutí. "A neber své jméno nadarmo!" 69% (28.12.2010)