Životy těch druhých

"Kde udělali soudruzi z NDR chybu" v zásade vieme ale dopodrobna ju rozoberať nebudeme, pretože vopchať komplet napáchané zlo do pár riadkov ani zďaleka nejde a predsa len, tých podpásoviek bolo neúrekom. Kde však pochybil Florian Henckel von Donnersmarck z NSR? Ak niekde, tak jedine pri zvolení "oscarového" konca, ktorý mierne zaváňa nepotrebným zavďačovaním sa, no musím na jeden nádych dodať, že ani toto manko nepovažujem za závažné, keďže ho vnímam (aj) ako potrebnú súčasť bravúrne napísaného scenára odkrývajúceho špinavé monitorovanie a manipuláciu "nepriateľov štátu" tajnou políciou STASI. Expozícia je úžasná=rozhodujúca, má na svedomí sprostredkovanie spôsobeného utrpenia, tiesne, nervozity a to za užitia maximálne vychytaného obsadenia pôsobiaceho v ozaj vyladenej mizanscéne. Teraz k dobrákovi Wieslerovi. Samozrejme že jeho behaviorálny (zámerne nepíšem osobnostný) obrat o 360 stupňov je "kapku" podozrivý a keď už si mám domyslieť ako asi uvažovali vtedajší stranícky agenti, tak sa bez váhania radšej prikloním k CVčku Antonína z "Pout", ale-nalejme si čistého vína-to iba mne vyhrkla slza pri ozrejmení, o kom vlastne "Sonáta o dobrom človeku" je? Určite nie, ono totiž nielen ja som toho názoru, že postupná zmena zmýšľania prichádza primárne z vnútra-nie z vonka, že sa tieto jednotlivé impulzy premeny môžu týkať (opäť) postupne vypestovaného hodnotového rebríčka-nie nemennej povahy a že proste-smejte sa tomu koľko chcete-"nádej zomiera posledná", HGW XX/7 je toho krásne mýtickým dôkazom. "Und über uns im schönen Sommerhimmel. War eine Wolke, die ich lange sah. Sie war sehr weiß und ungeheuer oben. Und als ich aufsah, war sie nimmer da." (19.09.2011)

Úžasný film o době, v které jsem nežil, a o které můžu jen poslouchat vyprávění těch, co zažili svět Stasi a odposlouchávání při jakémkoliv náznaku možného ohrožení národa. Ulrich Mühe je ve své roli naprosto dokonalý a věřil jsem mu celý film až do posledního okamžiku. Životy těch druhých nejsou filmem plným hvězd, ale ukázkou doby jenž je dávno pryč a všichni doufáme, že se již nikdy nevrátí. Herecké výkony jsou obdivuhodné a perfektně zapadají do děje okolo odposlouchávání, které je manipulováno díky lidskosti člověka, který tam na konci drátu poslouchá a vše bedlivě zapisuje. Atmosféra ve všech směrech překvapuje a film působí i přes své téma velmi lidsky a optimisticky. Nejde se nevyhnout několika slabším okamžikům, ale jako celek působí Životy těch druhých jako úžasný počin ukazují dobu snad na vždy přežitou. (14.09.2007)

BAFTA Awards - 1: Najlepsi cudzojazycny film + 3 nominacie: Najlepsi film / Rezia / Herec v hl. ulohe - Ulrich Mühe / Scenar ________ Jeden zo smutnych pribehov z komunistickych cias byvaleho Vychodneho Nemecka konkretne z roku 1984. Zo zaciatku trosku zdlhave, ale po chvili ma zaujalo odpocuvanie a sledovanie dramatika tajnou policiou Stasi, ktory chcel tajne zverejnit pravdu v zapadonemeckom casopise Spiegel o nedemokratickom systeme vo Vychodnom Nemecku napriklad o pocte sebevrahov z prenasledovania nelutostnym rezimom. Myslim si, ze toto je vynikajuca ukazka komunistickeho systemu prenasledovania ludi a Oscara za najlepsi cudzojazycny film si podla mna zasluzil. _______ Martina Gedeck - (Christa-Maria Sieland) +++ Ulrich Mühe - (Kapitán Gerd Wiesler) +++ Sebastian Koch - (Georg Dreyman) +++ Ulrich Tukur - (Podplukovník Anton Grubitz) +++ Thomas Thieme - (Minister Bruno Hempf) +++ Hans-Uwe Bauer - (Paul Hauser) +++ (17.12.2008)

Chlapík, co pracuje v továrně na výrobu strachu - ve Východoněmecké tajné policii Stasi začne při své práci, sledování nepřátel socialismu používat své vlastní svědomí. Vlastní svědomí však není vítanou lidskou vlastností v totalitních systémech a tak jsem jen tiše koukal na neuvěřitelné drama několika lidí v atmosféře plné strachu a úzkosti, v systému který likviduje osobnost člověka dříve než se vůbec stačí projevit a říkal jsem si, jak je vůbec možné, že tak strašný systém má pořád tolik zastánců ? Hořká, ale skvěle udělaná pilulka z doby nedávno minulé mě doslova rozebrala na kusy. (23.07.2007)

Někdy v půlce jsem si říkal, že se musím mrknout na jiné filmy tohoto režiséra, protože jestli budou jenom způlky tak dobré jako tenhle kousek, pak budu určitě spokojený. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistil, že jde o debut... Tak precizně natočený film, z něhož čišela obrovská jistota a filmařská zručnost, přesvědčivost, netuctovost a nepodbízení se - to se tak často nevidí. F. Henckel-Donnersmarck projevil obrovský cit pro vyprávění a gradaci, vždyť ten závěr byl skoro až k nevydržení - a přitom jsem z toho nespustil oči do konce titulků (podbarvených působivou hudbou). To nejcennější na filmu je silný příběh, který režisér a scénárista v jedné osobě nemusel nijak složitě vymýšlet, poněvadž archivy komunistických tajných služeb skýtají nepřeberné množství inspirativních námětů... Říkám si, proč podobný film zřejmě nikdy nevznikne u nás, byť by se námět v naší nedávné minulosti jistě našel? Proč nám o normalizaci stačí Pelíšky a Pupenda a ještě se poplácáváme po ramenech, jaké to máme hezké a vtipné filmy...? Možná to bude tím, že slovo disident je dnes už vlastně slovo sprosté, místopředsedou sněmovny máme bývalého aktivního estébáka a peníze se seženou tak maximálně na Rafťáky a Panice... Oscar je v dobrých rukou... (07.03.2007)