Máj

Byl pozdní večer, sychravý prosinec a povinnost mi velela pustit si Máj. Před očima se mi začal odehrávat důvěrně známý, a přece v mnohém jiný, příběh tragické lásky. Vilém je fešák (ale strašný lesů pán fakt ne), Jarmila zase lehčí děva (příliš, příliš!), kat s libým hlasem pak jakýmsi strůjcem osudových událostí. Mácha se občas vytrácí, ale z mého pohledu zůstalo zachováno to nejdůležitější - duše. Víc by se mi sice líbilo, kdyby Brabec adaptoval poctivěji, jenomže to se to tak někdy sejde: jste duševně rozněžnělí a onen příběh v kombinaci s nádhernými obrazy a překrásnou hudbou ve vás opět probudí romantika, který už nějaký ten pátek hibernoval... Takže přes všechny výtky za plnou! Protože jak každý správný romantický hrdina ví, citům se vzpírat nelze. (16.12.2012)

Slušné řemeslo, které - ve srovnání s literární předlohou - sice nic nepovzneslo, ale také nepokazilo. Brabcovi se podařilo stoprocentní řemeslné - místy i umělecké - převedení máchovské snovosti do filmové řeči. Řeči více kopírující než inspirující a dále posouvající. Neherci Stropnický (jako publicista je rozhodně výrazně lepší) a Lehnertová naplnili ideál krásy máchovských hrdinů. To, že mluví minimálně, případně vůbec ne, je věci v daném případě rozhodně na prospěch. Zůstává otázkou, zda by scénáři při ztvárňování tohoto lyrickoepického eposu prospělo více epičnosti - i špičkoví herci jako Divíšková, Kukura nebo Přeučil nemají v podstatě co hrát, pokud nevezmeme na milost Brabcův vývod o upřednostnění mimiky před slovním projevem. Loupežnická tlupa je poměrně věrným výrazem převládajícího konzumistického stylu soudobé mladé generace; k tomu hudba skupiny jako Support Lesbiens nesporně patří. Srovnáme-li výsledný obraz s tzv. moderním režijním divadelním pojetím shakespearovských her, nevychází Brabec z tohoto srovnání nijak beznadějně. Podobně - a ještě výrazněji - jako v případě skutečného uměleckého krachu, kterým je relativně nedávno do distribuce uvedené zfilmování Smetanovy LIBUŠE (neklame-li mne paměť). Uznávám, že MÁJ lze pojednat i lépe. Ale kde, jak a kým? (04.12.2012)

Celkove hodnoceni zachranuje zaverecna scena popravy, kde mi i ten Vilem byl nakonec sympaticky. Jinak mi prijde trochu slabota postavit cely film na charizmatu jedineho herce (Igor Hnizdo!!!), ovsem i na me to jakz takz pusobi. Chybou Maje je, ze ac se tu vyskytnou uzasne sceny, nakonec je zase shodi podivna vrazda Vilemova otce, zasnene nic nerikajici pohledy Jarmily apod. Stejne tak hudba - ackoliv mi prijde moc moc kvalitni, pak se tu Supporti utrhnou ze retezu behem zminene vrazdy a to uz bohuzel "sucks". (19.06.2008)

Máj je velmi volné dílo a je možnho ho zpracovat mnoho způsoby. Osobité pojetí F. A. Brabce již určitě znáte. Já tohoto člověka jako režiséra neuznávám od té doby co to se svojí osobitostí o několik set stupňů přehnal a zprznil Krysaře. V případě tohto filmu to až takový průser nebyl. Osobité pojetí si zanechal, ale naštěstí zde zůstaly základní rysy příběhu Karla Hynka Máchy a sice s několika, někdy značnými odchylkami. Herecky slušné. Moderně zvolený hudební doprovod, který mi v tomhle případě ani nepřekážel. Zkrátka myslím, že základní myšlenka Karla Hynka Máchy byla zachována. A osobité pojetí do filmů prostě patří a dovolím si tvrdit, že tentokrát to filmu ještě prospělo. * * * (03.07.2011)

"...zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk..." Achjo... Co to jen natočil nešťastný ten kluk... Pokud cílem Brabcova snažení bylo maximální zploštění a ještě lépe zesměšnění lyrickoepického klenotu českého romantismu, povedlo se mu to mírou vrchovatou a měl by za to dostat metál (hanby). Do osmdesáti minut natáhnul děj, který by vystačil maximálně tak na desetiminutový kraťas, a provedl to způsobem, že vnímavější amatér by to provedl tisíckrát lépe. Když už režisér rezignoval na Máchovu oslavu přírody (ne, stokrát omílané záběry z ptačí perspektivy na jeden kopec s uschlým stromem za oslavu přírody opravdu nepovažuju) a když už se mermomocí chtěl soustředit jen na vztah Viléma a Jarmily, případně hledání odpovědi na otázky viny a trestu, proč to proboha udělal tak tupě, bezduše a prázdně? V básni Vilém rozjímá o svém osudu, vlastně je tomu věnován celý druhý zpěv. A ve filmu..? Za celou dobu se nedozvíme naprosto nic o vnitřních pocitech aktérů, psychologie postav neexistuje. Jsou to jen herci, kterým Brabec nařídil: "Teď se projeď na koni a ať ti hodně vlají vlasy...", herci, kteří hrají špatně sesmolený slepenec videoklipových záběrů. A Jarmila? "Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví - 'Kde Vilém můj?' " Ve filmu je Jarmila narozdíl od básně němá rádodajka, jež jen občas tiše vzdychne a zasténá a do jejíchž myšlenkových pochodů neřkuli pocitů divák nemá šanci proniknout - protože nic takového tam prostě není. Jaký je vlastně její vztah k Vilémovi? Nic... prázdno, jen kýčovité záběry na vlající vlasy a šaty, doprovázené nezajímavou a stále tentýž motiv opakující hudbou (která není špatná, ale zde je jak pěst na oko). V celém filmu není ani náznak napětí: Milostné scény vyvolávají lhostejnost, loupeže připomínají nějaký recesistický happening, vražda Vilémova otce je totálně zpackaná fraška (to se chudák Vilém minul nebo jak?)... Intermezzo se sborem duchů už je pak jen trapnost nad trapnost a dokazuje, že Brabec Máj vůbec nepochopil. Neskonalou nudu nezachrání ani poprava, která v divákovi nevyvolá ani ždibeček emocí. Raději to zkraťme: Po negativních recenzích, které film v poslední době provázely, jsem chtěl být maximálně shovívavý a chtěl jsem hledat jen klady. Jenže tady vážně žádné nejsou! Vždyť ani ta proklamovaná kamera nestojí za moc... Toto téma by dalo zabrat Jirešovi nebo Kachyňovi, proč se do toho pouštěl režisérská nicka Brabec? Lituju všechny maturanty a mladší, kteří budou Máj čerpat z tohoto snímku. (25.08.2008)