V zámku a podzámčí

Není od věci připomenout si monumentální klasickou československou televizní tvorbu. Významná povídka Boženy Němcové V ZÁMKU A PODZÁMČÍ byla ve špičkovém scénáři Otto Zelenky dokonale převedena do dramatického tvaru, který dokoval svou famózní režií Ludvík Ráža. Shromáždil tehdejší výkvět českého herectva (Pešek, Kolářová, Hlaváčová, Sklenčka, Satoranský, Freimanová, Haničinec, Brejchová, Růžek), který vyšperkoval jedinečným vedením dětských herců. Velký sociální sen Němcové je díky tomu skoncentrován do srdečního tvaru, víry, že poctivost a čestnost vítězí a přitom je zjemněn určitý sentiment, který se Němcové poněkud v literární předloze mimoděk vnutil do pera. Tento televizní film je určen nejen dospělým, ale i vnímavějším dětem také proto, že se nevyhýbá stínům lidského života. (08.01.2022)

Výborný snímek s obrovsky silným příběhem, který chytí za srdce snad každého. Shlédla jsem ho kvůli povinné četbě a vůbec toho nelituji, spíše naopak. Vysoké mravní ponaučení, slitování, dobrota, bohatství vs. chudoba, nemoci a zdraví, jednoduše ten pravý život. Herci výborní, jako celá atmosféra. Mohu jen doporučit. (27.04.2012)

Božena Němcová vie byť pekne depresívna, ale aj nádherne poučná a to tak sympatickým spôsobom, až zviera v hrdle. Táto rozprávka je vhodná hlavne pre odrastené deti, tej drámy je tam toľko, že malý divák môže mať hokej z toho, ako sa preplieta smrť, chudoba, bohatstvo a ľudská dobrota a odpustenie. Postáv nie je málo a nečakane sa každej dostane priestoru práve toľko, koľko potrebuje. Aby každá ukázala tie ľudské vlastnosti, ktoré autorka chcela. Páči sa mi, ako Božena Němcová vedela do každého diela umiestniť aj seba v podobe múdrej Babičky, samozrejme nechýbala ani tu. Alebo je to dobová hra scenáristu, podobne ako silný sociálny apel, ale zo záverečných slov Vojtecha až zamrazilo. –––– Tak si račte vzpomenout, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Že lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi. (17.03.2016)

“Ano, lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi… Vyhrál jste, doktore… Ne, Vy… Protože jste uměla odpustit.“ Televizní zpracování klasické novely Boženy Němcové, dnes již téměř legendární. Z každého záběru, z každé repliky dýchne na diváka nádherně starosvětský duch časů dávno minulých. Nespravedlivý sociální řád tehdejší doby, kdy chudí byli opravdu chudými a bohatí o ně dbali jen málo, stejně jako literární předloha, obžalovává s krutostí neúprosnou. Žaluje účinně, přitom však tak laskavě. Dojímá, útok na vaše city však není jejím záměrem. Je neuvěřitelné, že účinkem se nemíjí ani po mnoha letech od svého vzniku, ani po mnoha zhlédnutích… Jen jsem si po letech uvědomila, že Daniela Kolářová tu vypadá jak nádherná madona, těžce sužovaná, trpící madona… „Pamatuj, člověk má jen mezi poctivými své přátele hledat…“ (12.07.2015)

Políbení ruky beru jen jako projev nejvyšší úcty. Příběh o tom, že štěstí nechodí jen a pouze po bohatých a že i chudí, ač v těžkých dobách, dokázali míti pouta lásky silnější než kdejaký kníže pán. Kdo je v tomto celku dobrákem a kdo kazisvětem není prostřeno jen v plátně černobílém, tady se to hemží barvitými postavami od spodiny až po človíčka v nejvyšší věžičce toho noblesního zámku. Legendy naší malé země se zde střetávají s tou tehdy nejmladší generací nadějí českého filmu a divadla a tvoří uskupení plné hereckého porozumění, plné harmonie a lásky k řemeslu. K tomu přidejme volnost v režii Ludvíka Ráže, poetickou kameru Andreje Barla a geniální skladby z pera Vadima Petrova. Skvost je na světě a září stejně silně jako před těmi čtyřiceti lety. (08.04.2021)