Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (406)
Dobrý. Slavná bitva o sopečný ostrov Iwo Jima, bránu pro US invazi na samotné císařství; pohled z hrdinné japonské strany, která zvládla předem prohraný boj prodloužit až na 35 dní. Film má své dva hlavní hrdiny - nevinně vyhlížejícího mladíka a Ameriky znalého ctihodného generála. Celkové vyznění je takové: Jedni mají druhé za nedisciplinované zbabělce, druzí zase ty první za sebevražedné šikmooké primitivy. Obě strany bojují na život a na smrt, ale v obou se nacházejí stejně lidské a někým milované bytosti. Ten nepřítel ve skutečnosti není žádná bezcitná bestie. Ale válka je holt válka, a umírat se musí. Eastwood natočil zajímavou, dvě hodiny dlouhou podívanou, která válečnou akcí sice nijak nepřetéká (jsme svědky příprav, pak převážně zápolení v podzemních chodbách, nevíme pořádně kde se zrovna co děje a ztrácíme pojem o čase), ale zabaví. Děje se toho tak akorát, herci jsou charismatičtí, dojde i na několik výrazněji zapamatovatelných chvil a řekl bych, že japonská mentalita je zde vystihnuta velmi dobře. Teď jsem zvědavý na to 'americké' dvojče.... ()
Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Geniálně natočené válečné drama mého oblíbeného Clinta Eastwooda. O hodně lepší, než jsou jeho Vlajky našich otců. Že by to bylo tím japonským pohledem na věc? Trailer: http://www.csfd.cz/film/223904-dopisy-z-iwo-jimy-letters-from-iwo-jima/videa/ ()
Pro mě osobně je tenhle Eastwoodův velmi zajímavý válečný film vítězem Oscarů 2006. Velmi srozumitelně a pečlivě budovaný příběh, skvěle rozpoznatelné postavy, kdy každý okamžik vím, kdo je kdo a o co tam jde a především ten pohled z druhé strany, to je to, co dělá Iwo Jimu tak krásným filmem. Velmi lidský, smutný a opravdový příběh. ()
Clint Eastwood se pustil do projektu, ve kterém ukazuje válku očima japonských vojáků. Jsou zde tací, kteří tak jak to známe z učebnic, dokáží spáchat pro císaře sebevraždu. Jsou zde však i lidé. Lidé, kteří mají stejně jako každý jiný člověk světa strach. A lidé, kteří mají rádi svůj život. Za nejsilnější scénu považuji hromadnou sebevraždu. Eastwood je sice Pan Režisér, ale co musím vytknout je stopáž. Těžce, ba přímo krutě přepálená. ()
"Gratulujeme Vám! Váš manžel jde do války!" Správný Japonec po tomto oznámení dojatě poděkuje, ale já bych sbalil rodinu do kufru a prchal bych šinkanzenem do mírumilovnějšího prostředí. Jenže ani všichni vyvolení Japonci nebyli úplně nadšení z toho, že brzy budou moci spáchat hrdinnou sebevraždu a tak si na tomto snímku cením hlavně toho, že ukazuje, kterak na všech válčících stranách byli obyčejní lidé se svými civilními problémy, jimž nesmyslné válčení zkracovalo životy. Válka je zkrátka hnus, ze kterého profitují pouze vlády a zbrojaři, takže bych chtěl navrhnout, aby v dalších válkách bojovaly proti sobě právě tyto elity a lid by jim to jen soudcoval. ()
Vlajky jsem ještě neviděl, ale Dopisy mě potěšily několika mimořádně působivými scénami (např. hromadná sebevražda) a celkově "chápavým" pohledem na válku ze strany kulturně odlišného nepřítele. Skvělý byl Ken Watanabe i Kazunari Ninomiya, snímku škodí jen lehce přetažená stopáž. ()
Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10 ()
Kdyby byly Vlajky našich otců a dopisy z Iwo Jimy sestříhány do jednoho řekněme tříhodinového filmu, bylo by to skutečně skvostné dílo. Takhle jsou to ale jen dva fragmenty, který má každý málo myšlenek a o hodinu stopáže navíc. U Vlajek mně to ani tak nemrzí, ale tady ano. ()
Nuda nuda nuda, naprosto děsná nuda. Tady Clint Eastwood fakt šlápnul vedle a ani nechci pomyslet jak bude vypadat jeho druhej film o stejným tématu, ale podle ohlasů nudnější než tenhle nudou nabitej film, Vlajky našich otců. Hodně velkým problémem je přítomnost převážně stejných čongů, protože když nejsou dobře rozeznatelní, tak se z filmu pro mě stává děsnej guláš a to je přesně tenhle případ, na konci se mi dokonce stávalo, že sem myslel ,že jedna postava chcípla ve filmu nejméň 4x a to se mi nezdá moc pravděpodobný, ono to asi bylo taky tim, že se Clint neobtěžoval se jmény postav a všechny šoupnul do jednoho pytle a pak se v tom vyznej. No ono je pravda, že by to stejně asi nepomohlo, protože než bych si to japonský jméno zapamatoval, tak by byl konec filmu. Co se týká příběhu, tak samozřejmě to je celkem zajímavej přběh, ale opět naprosto nezáživnej a povětšinou nudnej a jediná pasáž, která se zdá jako opravdu výboprná je dlouhá asi 5 minut a to neni zrovna moc. A nejhorší na tom je, že film je fakt nekonečnej, těch 140 minut ubíhá tak pomalu, že sem myslel že do konce fakt nevydržim a hlavně mi přišlo, že tenhle film prostě nešel moc dobře zakončit a tak to Clint tak nějak sesmolil a vyšel z toho takovej konec aby to nemuselo jet donekonečna. Od Eastwooda fakt velký zklamání ()
Nevýhodou Dopisů je, že je trochu vidět, že z hlediska natáčení byly vedle Vlajek přece jen až druhé do počtu. Nejvíce je to patrné na vkomponování a střihu větších bojových scén, které byly točeny z americké strany a pak prostříhány tak, aby se daly vložit do japonské části. Druhým nedostatkem je relativně slabá dějová linka. Děj sice není prost dobrých silných scén, ale jsou to spíš jednotlivosti. Třetím pak zbytečně dlouhá stopáž. Ale dost kritiky, stále se jedná o dobrý film s jasným protiválečným poselstvím se skvělou atmosférou beznaděje, které pomáhají uzavřené klaustrofobní jeskynní prostory. Oskar za zvukové efekty je zasloužený. A přecejen půjdu na Vlajky. ()
Clint Eastwood je zkušený a vysoce profesionální řemeslník amerických filmových studií a ještě se myslím nestalo, že by mě nějakým filmem vyloženě zklamal, ale ještě se taky nestalo, že by mě nějakým snímkem přivedl do varu. Představuje obvykle sázku na jistotu, je ukázněný, ale většinou i předvídatelný. Neříkám, že Dopisy z Iwo Jimy jsou špatný válečný kousek, jen mám pocit, že z uvedené látky se dalo vytěžit víc. Na tomhle ostrůvku se odehrávaly nejúpornější boje na tichomořském válčišti, kdy síla drtila sílu a urputnost se střetávala s urputností, a na to, jak intenzivní ta bitva byla, jsem toho skutečně vzrušujícího ve filmu příliš neviděl. Překvapivá a filmově chutná byla snad jen scéna popravy dvou japonských zajatců, jinak mě po emocionální stránce Eastwoodův výlet do historie 2. světové války nechal spíš chladným. Celkový dojem: 60 %. ()
Aj keď som sa tomu vyhýbal, myslím, že po zhliadnutí druhého je porovnanie oboch filmov z Eastwoodovho dvoj-eposu na mieste. Oba snímky si vzali za úlohu ako hlavný problém nezmyselnosť vojny a celej vojenskej mašinérie. Kým pohľad z americkej strany tento problém analyzuje a zachytáva hlavne z pohľadu povojnového, japonské stanovisko zachytáva príbeh počas hlavných bojov o ostrov Iwo Jima. Príbeh je jednoduchší, ale práve v tom je jeho výhoda. Nepotrebuje tri časové pásma a komplikované prerozprávanie aby dokázal zaujať. Použil akčnejší a rýchlejší príbeh, no popri tom si nechal priestor aj na dramatickejšiu tragickosť. Perfektne pri tom využíva vznešené japonské ideály. Je zaujímavý aj fakt, že kým sme v prvom snímku sympatizovali s americkými vojakmi, tak v zobrazení toho istého konfliktu sme chceli vidieť našich skorších hrdinov ako tých zlých. 85%. ()
Je to dosť dobrý vojnový film od Clinta Eastwooda. Má veľmi dobrý príbeh o japonskej osádke ostrova Iwo Jima, ktorá chce ostrov ubrániť pred mnohonásobnou americkou presilou za každú cenu. So spracovaním som nadmieru spokojný, vôbec neprekáža, že film celý čas plynie pomaly, dej po celý čas dokáže zaujať a japonskí vojaci sú po všetkých stránkach pre film lepší ako americkí, sú tu dobré dialógy a dostatok postáv, ktoré si dokážu získať pozornosť. O bojové scény tu moc nejde, síce sa bojuje prakticky polovicu filmu, technicky je to zvládnuté výborne, veľkolepo a rozpočet viditeľne nechýbal, ale akcia celý čas slúži ako kulisa alebo sa sleduje z diaľky. Vo väčšine vojnových filmoch by mi to moc nesadlo, ale kedže tento film je celý čas hlavne o postavách a ich vnímaní celej situácie, tak to vôbec neprekáža. Herecké obsadenie je veľmi dobré, či už Ken Watanabe, Shido Nakamura, alebo nové tváre, nikomu nemám čo vytknúť. Réžia a technická stránka sú výborné, Clint Eastwood si zaslúži pochvalu a páči sa mi aj hudba. Listy z Iwo Jimy je podstatne lepší film ako Vlajky našich otcov a celkovo by som ho označil za jeden z najlepších vojnových filmov vôbec. Objektívna kvalita filmu- 85%, film sa páči mne na 77%. ()
Mnohem upřímnější a silnější válečný film, než uslzené a nesmírně patetické Vlajky. Eastwood se při druhém filmu, který pro změnu ukazuje konflikt z té druhé strany, pořádně pochlapil, a natočil výtečnou story plnou japonských tradic, obyčejů a taktik. Nakolik se to shoduje se skutečností musí posoudit už jen pamětníci a váleční experti, nicméně troufám si tvrdit, že divákovi byl film sprostředkován ve velice únosném podání. Díkybohu neukazuje japonce jen jako sebevražedné šílence a bezcitné mašiny na zabíjení, ale stejně jako z druhé strany jde pěkne od začátku. Od mladých chlapců odloučených od rodin, až po nejvyšší generály s konexemi na západě, kteří jsou za svou vlast ochotni hrdě položit život. Watanabe je vynikající, akce pouze ucházející a nebojové scény jsou velice působivé. Už jen proto, že snad poprvé zde máme přiležitost vidět komplexní náhled na válečnou událost z toho odvráceného a kulturně tak odlišného pohledu. Snad až na nějaké drobnosti a lehce přepálenou stopáž (resp. některé zbytečné scény) se jedná o solidní pokoukání. ()
Takze v prvom rade musim napisat, ze je to naozaj lepsi film, ako surodenec taktiez od Eastwooda VLAJKY NASICH OTCU (2006). Pribeh bol omnoho zaujimavejsi, ale i emotivnejsi. Samovrazda granatmi bola dost brutalna, smutne bolo i zabitie psa ale aj citanie listu od matky jedneho z americkych vojakov, akoby si Japonci pomysleli, ze takto podobne im napisala list aj ich vlastna matka, pretoze kazda matka ma strach o syna, ked ide do vojny. Sympaticky bol aj general Kuribayashi v podani Kena Watanabeho a pochvalit chcem aj hudbu. 140 minutovy film mi ubehol ako voda, pretoze ma dokazal bez problemov vtiahnut do deja... 06.09.2008 ______ Ken Watanabe - (General Kuribayashi) +++ Kazunari Ninomiya - (Saigo) +++ Tsuyoshi Ihara - (Baron Nishi) +++ Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens +++ Produkcia: Clint Eastwood, Steven Spielberg, Robert Lorenz, Paul Haggis +++ ()
Dopisy z Iwo Jimy jsou rozhodně kvalitním snímkem. Clint nám opět dokazuje, že drama je jeho silnou stránkou. Pohled na bitvu o ostrov Iwo Jima z "té druhé strany barikády" se mi líbil mnohem víc, než Vlajky našich otců. Přesto plné hodnocení nemůžu dát, protože ze začátku je to trochu nuda a konec je malinko natahovaný. Nicméně uprostřed snímku, během válečné vřavy, se najde pár silných momentů, pro které si tento film rád zopakuju a možná po druhém zhlédnutí, kdy budu připraven na delší stopáž, půjdu na maximum. ()
Spolehlivá herecká i režisérská legenda Clint Eastwood má sice řemeslo pořád pevně v ruce, ale do téhle závěrečné látky z unikátního dvouprojektu jsem jednoduše nepronikl. Bitva o Iwo Jimu byla jednou z nejkrvavějších kapitol války v Tichomoří. Eastwood vsadil na komplexní náhled, tedy na styl pohled-protihled. Zvlášť z amerických zákopů, zvlášť z těch japonských. Tato druhá verze nepředkládá tolik flashbacků a nerozvíjí tolik charakterů (jako patetické Vlajky). A zatímco Američané přijeli zvítězit (obsazením letiště a tudíž vytvořením letecké základny pro útok na hlavní japonské ostrovy), Japonci tušili, že sem přišli zemřít. Silná myšlenka. Jenže třeba právě k postavám jsem téměř nepronikl. Dál než na tři velmi slušné hvězdy mě to prostě tentokrát nepustí. ()
Hanako, kopeme jámy. Kopeme každý den... V americkém filmovém průmyslu, až do této doby, neexistoval film, který by projevil byť jen minimální sounáležitost či soucit, s jakýmkoliv protivníkem Spojených států, za druhé světové války. Clint však opět vyplul proti proudu a (společně se snímkem Vlajky našich otců) v roce 2006 vyslal do kin tento japonsky natočený snímek, zobrazující průběh bitvy o Iwo Jimu. Tentokrát však právě z pohledu hrdých samurajů, kteří ostrov brání a dává zde silně vzpomenout (nebo naopak zapomenout) na legendárního Akiru Kurosawu. První polovina příběhu, kdy se japonští vojáci připravují na válku, je šestihvězdičková a byl by hřích z ní vystřihnout byť jen jedinou vteřinu, druhá je pak trošku přímočařejší a velkolepější, co do velikosti jednotlivých scén. Ale zároveň se paradoxně trošku táhne. Jako celek film vypadá originálně a patří mezi nejlepší od Clinta Eastwooda. Ten se zde snad nemohl vyjádřit jasněji. ()
Četl jsem knihu, kterou se Clint a scénáristé inspirovali, a musím říct, že jsem si všechno představoval tak, jak mi to ve filmu bylo nakonec naservírováno. Dopisy z Iwo Jimy jsou bezpochyby jeden z nejlepších "novodobých" válečných filmů, které jsem viděl.__P.S. Určitě si sežeňte soundtrack - ale pozor, je příšerně návykový a z hlavy ho jen tak nedostanete. ()
Parádička. Fungující, působivý, trošku depresivní válečný film s jasným, ale efektně podávaným poselstvím zabalený ve velmi pěkné vizuální formě podpořené Eastwoodovou hudbou. Dopisy z Iwo Jimy zaujmou, donutí k zamylšení a z hlavy se rozhodně jen tak nevytratí. Naopak mi v mysli zůstaly natolik dlouho, že jsem jim odpustil těch pár provařených scén a přestřelenou stopáž a přehodnocuji ze čtyř hvězdiček na pět. ()