Volání o pomoc

" Isteže trpíte, ale ste na to dvaja, ja som na to sám....". Kto by čakal od A. Sandlera tak vážny film? Uveriť mu toho úbožiaka nebol problém (veď je to herec, že?), ale najväčšiu silu má sila priateľstva medzi hlavnou dvojicou. To Sandlerovo správanie mi niekedy nesedelo, pôsobilo na mňa tak trochu nedôveryhodne a nebolo celkom vysvetlené ani to, či si niektoré veci nechcel pamätať, alebo si ich skutočne nepamätal. Napriek tomu je film naozaj vydarený a ukazuje, čo môže dať priateľstvo i človeku, ktorému navonok vlastne nič nechýba a vedie dokonalý rodinný život. Vôbec som netušil, že dej sa bude točiť aj okolo 11.septembra, ale film by sa zaobišiel aj bez viazanosti na tento dátum. Podobná rodinná tragédia by sa dala vyriešiť aj automobilovou nehodou, ale na mnohých Američanov a ich rodiny mala táto tragédia veľký dosah, tak prečo nie? 80% (17.09.2013)

Příběh je obdařen vzácnou kombinací vlastností pocitů a vztahu založených na přátelství, kde faktický dobrý přítel pochopí, že nesmí opustit trpícího přítele, který byl, poznamenám ztrátou rodiny zákeřným teroristickým útokem z 11. září 2001. Děj příběhu je příjemným obrazem dobrého kamarádství, který mě fakticky oslovil. Vše je zahráno velice realisticky a vsazené do reálné doby s její aktuální atmosférou. Použiji citát, nevím od koho je, ale je dokonale vystižný. Chovejme se ke svým přátelům tak, jak si přejeme, aby se oni chovali k nám. (18.10.2007)

Excelentní příběh jednoho zlomeného člověka v srdcervoucím dramatu ze Spojených států. Co k tomuhle filmu říci, když jsem ještě plný dojmů, když ještě mám před očima výraz hlavního hrdiny, když vidím před sebou ten smutek, to volání o pomoc, které z filmu přímo sálá. Film na mě z televize do mého obýváku přenesl strhující emoce, přenesl na mne smutnou náladu, kterou mívám velice zřídka. Přenesl na mě pocit, který se jen těžko vyjadřuje. Je to film velmi emotivní, film plný utrpení a vnitřní rozervanosti jednoho člověka, kterému teroristé sebrali vše, co v životě miloval. A on nechce vzpomínat, protože každá vzpomínka mu způsobí nepopsatelné utrpení. Prostě naprosto excelentní a hlavně díky hereckým výkonům uvěřitelné drama, u kterého si nemůžete udržet dobrou náladu, i kdybyste měli den tisíckrát vydařený. Scénář a režie Mikea Bindera v kombinaci s naprosto grandiózním hereckým výkonem Adama Sandlera dává dohromady jedno z njintenzivnějších filmových dramat poslední doby. A je to právě onen výkon Adama Sandlera, který v sobě vykřesal to nejlepší ze svého hereckého umu, který film vysoce povyšuje na nezapomenutelný zážitek. Sandlerovi jsem uvěřil každý pohyb, každé slovo, každé gesto. Lépe to prostě snad ani dopadnout nemohlo. Jistě, někdo může namítnout, že film útočí na city, že se tu možná najdou i nějaká klišé, že konec je až příliš pohádkový. To jsou pravdivé argumenty. Ale lze je ignorovat, protože to všechno ostatní převyšuje o několik tříd mnohá jiná dramata. Tohle je prostě zážitek. A nevím proč, ale mám pocit, že k tomuto filmu mne něco přitahovalo už dávno předtím, než jsem ho zhlédnul. Dostal se mi totiž do ruky originální kinoplakát k tomuto filmu určený pro americká kina, který jsem si pověsil v pokoji už půl roku před uvedením tohoto filmu v Česku na DVD. Tehdy jsem ho získal od českého kinodistributora, který ještě nebyl rozhodnut, zda film půjde do kin, či na DVD. Nakonec zvolil tu druhou možnost, což je, myslím si, velká škoda. Tomuto filmu by totiž velké kinoplátno slušelo. Každý den jsem na tento plakát koukal a přemýšlel, jaký ten film asi je, o čem je, jestli by mě dokázal zaujmout. A jakmile se objevila příležitost ho vidět, tak jsem nezaváhal. A udělal jsem velice dobře, po tomto zážitku jsem velmi rád, že mi tento plakát visí v pokoji. Každopádně mám za sebou jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, a díky tomu ode mne tento film získává maximální hodnocení. (13.11.2008)

Někdy jsem se upřímně dojal, jindy jsem se od srdce zasmál a sem tam jsem zůstal naprosto chladný ve vrcholných scénách. Nesmírně pochmurná atmosféra prolíná celý film a i když se hrdinové řehtají na maratonu filmů Mela Brookse a vy se smějete s nima, ta pachuť tragédie, která potkala jednoho z nich na jazyku zůstává. Adam Sandler se své role zhostil dle očekávání (vím že je dobrý herec), jako člověk vyrovnávající se s otřesnou osobní tragédií uzavřením se do sebe a vytěsněním nepříjemných myšlenek z paměti, je zcela uvěřitelný a celý film vás pohled na něj (s vědomím jeho osudu) bude rozesmutňovat. Škoda jen, že v nejsilnější scéně, když se vyzpovídá doktorovi, jsem mu to zrovna moc nevěřil, ale předpokládám, že za to může dabing, kdy dabér pološíleného člověka vylévající si s brekem své srdce kuňkal, jako kdyby zrovna žvejkal rohlík a sledoval grotesku. Naopak scéna, kdy Sandler vylíčí rodičům své ženy pocity jež zažívá každý den, je bravurní se vším všudy a považuji ji za vrchol filmu, kdy se společně s hlavní postavou dostanete na úplné dno, kde se zmítá člověk, který o všechno přišel. Sendlerovi po celý čas maximálně sekunduje Don Cheadle v roli bývalého spolužáka a přítele, kterému je Sandlera líto a chce mu pomoct. Ono je vlastně všem Sandlera líto a chtějí mu pomáhat, aniž by o pomoc volal! (09.11.2008)

Asi jsem čekal víc. Nemůžu si pomoct, ale film vždy něco začal a pořádně to nedotáhl do konce a nehledě na to, že se film celkově dost vlekl a připadal mně málo pravděpodobný, ale byl precizně zahraný a v mnoha pasážích byl divákovi nabízen nevtíravou a citlivou formou. Příběh muže Charlieho Finemana, který po tragické události ztratí celou svou rodinu a poté se uzavře před světem do toho svého světa, byl velkou hereckou výzvou pro jinak vžitého komika Adama Sandlera a on velmi herecky překvapil. A právě kvůli jeho hereckému výkonu film o velkém přátelství mezi dvěma muži, kteří se spolu setkávají po letech, stojí za zhlédnutí, protože kdy jindy bude šance vidět Sandlera ve vážné roli. (29.10.2009)