Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Jaromír MalýHudba:
Petr HanzlíkHrají:
Vladimír Dlouhý, Ingrid Timková, Alois Švehlík, Michal Dlouhý, Saša Rašilov nejml., Vlasta Žehrová, Vladimír Javorský, Oldřich Vlach, Igor Bareš (více)Obsahy(1)
Ďábelský nápad StB - falešná státní hranice uvnitř republiky - a fiktivní příběh lidí, kteří ji překročili. Námětem příběhu je tzv. akce Kámen, při níž agenti Státní bezpečnosti záměrně mystifikovali občany Československé republiky, kteří se pokoušeli o ilegální odchod do zahraniční, vytvářením falešných hranic i falešných pohraničních hlídek a vyslýchajících skupin amerických, německých a francouzských úřadů. Příslušníci Státní bezpečnosti při výsleších zadržené utvrzovali v domněnce, že skutečně překročili státní hranice naší republiky a získávali od nic netušících lidí informace, které byly následně používány v rámci trestního řízení. V průběhu této akce byly zatčeny téměř dva tisíce občanů Československé republiky a většina z nich se o tom, že se stali obětí komplotu, dověděla až po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (116)
Když už ani ta železná opona není na svém místě, musíte se při klanění ve světlech reflektorů spokojit s jiným jevištěm.. Tragická epizoda z časů, kdy jste museli hrát podle jejich not a ani netušili, jestli to není falešně. Nehledě na televizní look fungují jak naléhavost premisy, tak i postavy, které přesvědčivě pokoušejí i tápou (na Dlouhé však byli všichni krátcí). Nezbývá než souhlasit s Winstonem Churchillem, který tvrdil, že komunismus je vzpoura méněcenných.. ()
Ďalší z filmov ukazujúcich špinavé praktiky komunistického režimu 50tych rokov. Tentoraz si autori vzali na paškál prakticky neznámu operáciu štb s názvom "akce kámen". Nápad bol jednoduchý: agenti štb, ktorí sa vydávali za prevádzačov lákali ľudí, ktorí chceli zdrhnúť a slúbili im že ich prevedú za hranice. Previedli ich však len cez repliku hranice kde bola fingovaná vyšetrovňa americkej CIC (counter intelligence corp - kontrarozviedka). Pri rozhovore s "vyšetrovateľom CIC" (v skutočnosti to však boli agenti štb, ktorí vedeli perfektne anglicky) museli do formulára uviesť dôvod prečo chceli utiecť a tieto dôvody boli pre nebožiakov klincom do rakvy pretože všetko bolo použité proti nim a visali nad nimi vysoké tresty. Práve tento motív je použitý vo filme. Herci výborní, atmosféra temná takže jednoznačne za ****. ()
Tenhle film má jen jednu chybu. Nedostal se do kin, což v porovnání s posledními výkvěty našich krajanů velmi zamrzí. Konečná pointa o tom, že vlastně věřit se nedá vůbec nikomu je dokonale napsaná, Vladimír Dlouhý má skvělý comeback do nejlepší sorty českých herců a Jaromír Polišenský dokazuje, že pokud dostane dobrý scénář, tak dokáže natočil velmi emotivní a realistický film. Škoda, škoda že se to na plátna nedostalo. ()
Ač skvěle natočené, neb výborně obsazené i zahrané a slušnou atmosférou disponující, pak žel patrně za účelem dramatizace tak příšerně překombinované a sem tam do očí bijícími kravinami nacpané, že nevytlačím více. Škoda, kdyby si scénárista nezkoušel hrát na Thufira Hawata, byla by to takřka dokonalá estébácká chatová swingrspárty. Dané téma se dalo podojit daleko lépe bez zbytečného romantizování. ()
Podľa môjho názoru je obsah filmu silnejší než film samotný. O tejto komunistickej akcii som nevedel vlastne nič a naozaj ma „upútalo“ to zlo, tá diabolskosť, nerozumiem, ako to dobrovoľne niekto mohol toto robiť. Ani presvedčený komunista. Pozitívom sú vynikajúce herecké výkony, pozoruhodná bola Ingrid Timková, ale najviac sa mi páčil záporák Michal Dlouhý. Lenže celé to ostane bez silnej emočnej stopy. A dosť má dráždil ten opakovaný zvukový podmaz, tá hudba samotná je pekná, ale nikto nechce počuť za sebou stokrát tú istú melódiu, nech je to aj samotný Mozart. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (2)
- Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)
- Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)
Reklama