Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Jaromír MalýHudba:
Petr HanzlíkHrají:
Vladimír Dlouhý, Ingrid Timková, Alois Švehlík, Michal Dlouhý, Saša Rašilov nejml., Vlasta Žehrová, Vladimír Javorský, Oldřich Vlach, Igor Bareš (více)Obsahy(1)
Ďábelský nápad StB - falešná státní hranice uvnitř republiky - a fiktivní příběh lidí, kteří ji překročili. Námětem příběhu je tzv. akce Kámen, při níž agenti Státní bezpečnosti záměrně mystifikovali občany Československé republiky, kteří se pokoušeli o ilegální odchod do zahraniční, vytvářením falešných hranic i falešných pohraničních hlídek a vyslýchajících skupin amerických, německých a francouzských úřadů. Příslušníci Státní bezpečnosti při výsleších zadržené utvrzovali v domněnce, že skutečně překročili státní hranice naší republiky a získávali od nic netušících lidí informace, které byly následně používány v rámci trestního řízení. V průběhu této akce byly zatčeny téměř dva tisíce občanů Československé republiky a většina z nich se o tom, že se stali obětí komplotu, dověděla až po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (116)
Tenhle film má jen jednu chybu. Nedostal se do kin, což v porovnání s posledními výkvěty našich krajanů velmi zamrzí. Konečná pointa o tom, že vlastně věřit se nedá vůbec nikomu je dokonale napsaná, Vladimír Dlouhý má skvělý comeback do nejlepší sorty českých herců a Jaromír Polišenský dokazuje, že pokud dostane dobrý scénář, tak dokáže natočil velmi emotivní a realistický film. Škoda, škoda že se to na plátna nedostalo. ()
Přiznávám, tohle mě dostalo. Četl jsem knihu o akci Kámen, viděl dokumenty a byl jsem se podívat za obcí Všeruby, prošel po hrázi Myslívského rybníka a dále kolem rozvaděče po cestě k hranici. Film jen volně využívá kulisy této události a nemá ambice být dokumentárním. Polišenský dokonale ztvárnil dobu, kdy nešlo nikomu věřit a každá snaha o důvěru byla přísně potrestána. Ale především Alois Švehlík mě doslova rozebral, dostal dost prostoru a skoro mě přesvědčil, že důvěra má smysl. ()
Rok 2007, kdy film vznikl byl ještě filmařky jiný, než filmy, které vznikají dnes. Velký důraz byl na obsazení, i v malých rolích jsou zde kvalitní herci, kteří svoje řemeslo umí. Násilí je zde jen ve zcela nutném množství a s tím i vulgarismy, etc. Velmi kvalitně jsou zde zpracovány exteriéry a kostýmy, Vladimír Dlouhý i jeho bratr Michal si zde jako bratři zahráli protipóly v politického a lidského světa. Ten konec je smutný. ()
Tenhle film mě nestačil postrašit horším hodnocením, ani ničím podobným. Jednoduše beseda udělá své, a tenhle film rozhodně stál za to otlačené pozadí. A bratři Dlouzí také podávali skvělé výkony, i když přes ten poutavý, strašný (nemyšleno jako špatně napsaný) a drastický příběh to někdo mohl jen tak přejít. Pět hvězdiček, oh díky, besedo. ()
Ďalší z filmov ukazujúcich špinavé praktiky komunistického režimu 50tych rokov. Tentoraz si autori vzali na paškál prakticky neznámu operáciu štb s názvom "akce kámen". Nápad bol jednoduchý: agenti štb, ktorí sa vydávali za prevádzačov lákali ľudí, ktorí chceli zdrhnúť a slúbili im že ich prevedú za hranice. Previedli ich však len cez repliku hranice kde bola fingovaná vyšetrovňa americkej CIC (counter intelligence corp - kontrarozviedka). Pri rozhovore s "vyšetrovateľom CIC" (v skutočnosti to však boli agenti štb, ktorí vedeli perfektne anglicky) museli do formulára uviesť dôvod prečo chceli utiecť a tieto dôvody boli pre nebožiakov klincom do rakvy pretože všetko bolo použité proti nim a visali nad nimi vysoké tresty. Práve tento motív je použitý vo filme. Herci výborní, atmosféra temná takže jednoznačne za ****. ()
Galerie (17)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (2)
- Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)
- Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)
Reklama