Trhák

Mnohými nedoceněný film, který se zcela vyrovná jiným z per tvůrčí dvojice Smoljak+Svěrák. A ta herecká celonárodní sešlost...a ty geniální fórky...A pak, skorem se mi zdá, že udělat z komouše blbce a natočit ostrou satiru na podmínky na socialistické vesnici, kterou pustí do kin, může vyžadovat větší umění než hrát si na zhrzenou oběť režimu..."Já jsem tady inkognito, neb kraviček mi líto, já tady... (vypadlo mi)..ju, já tu jen inseminuju...". (03.05.2006)

Paródia normalizačnej plytkosti jej obdobou. Scenáristická ruka dua Smoljak-Svěrák je rozoznateľná na prvý aj tretí pohľad. Lenže to, čo bolo v roku 1980 považované za nápaditý humor, vyvolá dnes len zhovievavé pousmiatie. Myšlienka je zrejmá - autor sa môže snažiť koľko chce, jeho kritika pomerov sa ale vždy autocenzúrou tvorcov a vydavateľov diela zmení na niečo s optimistickým vyznením. Na niečo, čo ospevuje a chváli život v spoločnosti. Film to sparodoval vydarene. Problémom je, že samotný "odvážny námet" predstavený v príbehu je len priemerný komunálny príbeh. Zagorovej herecký výkon sa tiež predýchava ťažko. Na druhú stranu scéna s Kukurom nechávajúcim žiť chrobáka a následné problémy s hadom a labuťami je úchvatná. Spolu s piesňou Smyslníci smyslní a so záverečnou apokalypticko - optimistickou scénou z kinoamfiteátra vo víre víchrice posúva celok do trojhviezdičkových hodnôt. Pozitívne hodnotenie ovplyvnila aj postava producenta - trhača košieľ a pesnička Juraja Kukuru Sek sem. Estetika kúzla nechceného humoru. Zopakovanie si tohto zážitku je predurčené trošku sadomasochistickou záľubou v počúvaní pesničiek vzniknutých v období vlády KSČ a KSS. Pomerne talentovaní a hlasovo disponovaní speváci robili vtedy z času načas strašné úklony režimu, len aby mohli hrať na výslní a zarábať na kadejakých pochybných západných i východných kšeftíkoch. Boli to presne tie isté piesne akými je Trhák slušne napchatý. (01.12.2014)

Možná hodnotím neobjektivně, protože jsem Trhák viděl od útlého dětství viděl hodněkrát (ač teď už asi potřetí s výraznějším časovým odstupem) a už během úvodní melodie na pozadí titulků na mě útočí nostalgie, ale já na tom filmu prostě nenacházím chybu. Trhák se mi líbil jako dítěti, když jsem si vychutnával hlavně ty písničky a zpěváky, líbí se mi i dnes, když na něm mj. stále víc oceňuji i ten výborný satirický obraz filmového průmyslu a produkce lidové zábavy (nejen) za socialismu. Originální film o filmu je plný nesmírně vtipných nápadů, výběrem na konkursu počínaje a doslovním trhákem konče, a trefně s nadhledem ukazuje nejrůznější zapeklité situace z atraktivního zákulisí natáčení filmu. Snad jen příliš infantilní projev mé jinak oblíbené zpěvačky v hlavní roli mi občas vadil, ale to není jen záležitost Trháku. Film, který chvílemi připomíná hudební estrádu na plátně (Zdeněk Podskalský jako režisér Kabaretu U dobré pohody a dalších hudebně zábavných pořadů této éry se nezapře) a záhy zase díky Smoljaku a Svěrákovi v tomto ohledu pomrkává po skryté satiře až parodii, bývá často shazován a rozporuplně přijímán právě pro tuto rozpolcenou dvojitost. Budu možná jedním z mála, ale já tu rozpolcenost beru naopak jako jedinečný klad, vždyť z toho jde obrovská autenticita své doby a snímek tak krásně funguje ve dvou vrstvách. Nenápadného výsměchu se zde vedle pořád dost obstojné muzikálové části dočkává ta skutečně odvrácená, angažovaná tvář tehdejší zábavy („Prosím vás, nás teď zajímají ty vaše dožínky!“). Samotné písničky, mezi nimiž nechybí vtipně vymyšlené hudební čísla stejně jako pěkné balady, se podle mě většinou povedly hodně (hajný Matuška, listonoška Kozderková a další...) a nedělají filmu ani pověsti účinkujícím žádnou velkou ostudu. Je to prostě Trhák! :o) [95%] (08.09.2021)

Asi nejméně vydařený scénář tandemu S & S. Hudba jako by byla převzatá z Kabaretu u dobré pohody. Vzniká tak filmová estráda. Písničky jsou skoro nejslabším článkem filmu, který je přitom cosi jako muzikál. To by pak jednoho hned napadlo, že to musí dost skřípat. Trocha té dobré pohody přec jen zůstala, tak nech brouka žíííít. (25.03.2016)

Snímek diváka provází celou stádií tvorby filmů a ač by se to mohlo zdát docela prapodivné, dělá to opravdu skutečným způsobem, všechny charaktery tvůrců jsou velmi životné. (Od režisérovy Kapely na lyžích, později na bruslích, k jeho závěrečnému proslovu o tom, že každý něčím svým do filmu přispěl.) Navíc prostředí dává opravdu velký prostor k těm skoro nejlepším vtípkům, které jsem ve filmech Smoljaka a Svěráka viděl. Zvlášť velká koncentrace je jich před úvodními titulky. SEXM SEK SEM... (19.05.2003)