Útěk do divočiny

Seane, já smekám. Mistrovské dílo. Námět založen na skutečném příběhu, neuvěřitelná a ohromující režie, kamera a výprava, překrásné záběry s citem pro detail, podmanivá hudba Eddie Veddera a excelentní herecké výkony. Pro mě především Emile Hirsch, Jena Malone a malá, ale příjemná a krásná rolička Kristen Stewart. Při Útěku do divočiny jsem pocítila tu neskonalou volnost, nezkrotnost a nádheru přírody. Její dálky, vůni a možnosti. V ní můžeme být, kým chceme. Volní a nespoutaní, pod nekončícím nebem, mezi stromy a průzračnou vodou, uprostřed klidu a ticha krásy. Dokonale výmluvná je pro mě scéna, v níž se "Supertramp" ocitne ve velkoměstě a zadívá se na vysoké mrakodrapy. Kolem něj proudí davy lidí a nekončící chaos. Dokonale vykreslený kontrast mezi čistou přírodou a špinavým, tíživým, uspěchaným a hlučným městem, které dokáže tak snadno "sežrat" opravdové hodnoty. Zároveň jsem vnímala tu její nezměrnou zranitelnost vůči "technickému", materialisticky skomírajícímu světu a také moci a krutosti lidí. Závěr filmu je zakončen s úctou ke Chrisi McCandlessovi. Vždyť on to přece dokázal. Dokázal žít a přežívat v divočině. Zvládl to a splnil si sen. Teď už může s naplněným srdcem a duší jít... (31.03.2011)

Úchvatné dílo. Příběh, který dostatečně doceníte pouze za předpokladu, že se vžijete do postavy Christophera McCandlesse, který byl buď dalším z řady snílků nebo člověk, který se nechtěl začlenit do systému kariérismu, ale chtěl jít svou vlastní cestou, za svým snem. Emile Hirsch i přes svůj velmi nízký věk podává famózní výkon i po fyzické stránce a potvrzuje, že se jedná o obrovský talent do budoucnosti. Sean Penn usedl na režisérskou židličku a zatím je to bezesporu jeho nejpovedenější počin. Nemám co vytknout, krajina, herecké výkony, režie, kamera, střih a v neposlední řadě scénář (Sean Penn), vše je nadstandartní, takže pět hvězdiček..... (18.02.2008)

Vzdal se všeho, aby si splnil svůj sen, a i když ho to stálo to nejcennější, co vlastníme, věřím, že neměl čas litovat. Velmi silný zážitek, který je (více propracovanější a rozsáhlejší než 127 hodin) přes svou delší stopáž rychle utíká a ani na chvilku nenudí. Podkreslující hudba je výborná a Seana Penna bezmezně obdivuju. (06.08.2012)

(1001) Je úžasné, jak se Seanu Pennovi podařilo vyrobit film o lese, přírodě a samotě, aneb všech věcech, které mám ráda, a přitom zřejmě nerozumět ani trochu ani jedné z těch věcí. Jako kdyby to naschvál podvratně točil tak, aby hlavní hrdina vypadal jako největší naivní/arogantní blbec, co kdy žil. A obsazení Emila Hirsche ničemu nepomáhá, protože ten mi v jakékoliv roli vždycky přijde trochu jako záporák. A tady tedy hodně. Má takový ten maniakální pohled očí, který je možná vhodný pro druh tohohle hrdiny, ale taky mi prostě zabraňuje se do něj vcítit a jít příběhem s ním. A je mi jedno, kolik záběrů přírody tam pan režisér nastrká, když to vypadá jako prohlížení pohlednic a ne jako že je divočina (druhou) hlavní postavou filmu. (Což by měla být, podle mě. A jde to udělat, viz např. Debra Granik - Beze stop, Iñárritu - Revenant, Coenovi - Tahle země není pro starý, Sheridan - Wind River, a tak dále a tak dále.) Když si tedy stěžuji, že se mi tento film nelíbí, vlastně si tím víc než na cokoliv jiného stěžuji, že mi přijde, že Sean Penn nemá fantazii a že Eric Gautier je jako kameraman docela kýčař. Ale když jsem se zamyslela, jestli něco Penn dělá správně, tak jsem dospěla k názoru, že je velmi dobrou volbou, že je vypravěčem příběhu (když už tam nutně chce vypravěče příběhu) hrdinova sestra a nikoliv on sám, protože v tu chvíli by se to troušení mouder a životních pravd stalo absolutně nesnesitelným. Takhle je tam alespoň nějaké síto a odstup, i když se pořád jedná o postavu do příběhu silně angažovanou. Už ale nevím, jestli na to Penn přišel sám a nebo jestli si to jen půjčil od Krakauera, protože ten, pokud vím, se sestrou na své knize spolupracoval velmi úzce. (A kruci, ještě si neodpustím poznámku o hudbě, protože správně zvolený soundtrack pro mě dokáže pozvednout i film, který po jiných filmařských stránkách v mých očích pokulhává. A hudba "Útěku do divočiny" podle mne selhává v tom, že je extrémně monotónní a v průběhu filmu se nijak nemění její poloha/povaha. Píseň, která hraje k úplnému konci, se nijak neliší od písní, které jsme slyšeli u přátelství s hipíky či se staříky, jízd vlakem, práce s kombajnem, zakládání tábora, nijak se prostě neodlišuje, negraduje, nepřekládá velmi zásadní emocionální informace, jichž jsme právě byli svědky. A to je pro mě poslední hřebíček do rakve.) P.S.: Hal Holbrook rules. (komentář 19. 3. 2019) (06.03.2009)

Útek do filmového stavu bez-tiaže a hereckej dokonalosti. Jeden z mála filmov, ktorý ma absolútne pohltil, vtiahol do deja aj s ponožkami, požul ma spolu so svojimi hlbokými myšlienkami a na konci bezcitne vypľul znova späť do krutej reality. O všetkých ostatných kladoch filmu (a nieje ich málo) vás určite presvedčia ostatní užívatelia, tak ja len poviem, že sa k nim jednohlasne pridávam. 85%. (05.12.2009)