poster

Útěk do divočiny

  • USA

    Into the Wild

  • Slovensko

    Útek do divočiny

Dobrodružný / Drama / Životopisný

USA, 2007, 148 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ORIN
    ****

    V září roku 2007 uvedl hollywoodský herec Sean Penn svůj v pořadí čtvrtý režisérský počin s názvem Útěk do divočiny, na němž se podílel i jako spoluautor scénáře a producent. Autorem předlohy k filmu je americký spisovatel a novinář Jon Krakauer, který příběh Christophera McCandlesse zpracoval nejdříve jako článek pro časopis Outside pod názvem Death of an Innocent. To se psal leden roku 1993. Teprve po velkém rozruchu, který nastal po vydání článku, se Krakauer rozhodl článek dále rozpracovat a vydat v knižní podobě. Ta vyšla v roce 1996 pod názvem Into the Wild. Krátce poté si knihu přečetl Sean Penn, byl jí velmi nadšen a ihned začal uvažovat o jejím převedení na filmové plátno. Rodina po zesnulém Christopherovi byla ovšem dlouhou dobu proti. Teprve po deseti letech se Pennovi podařilo rodinu přemluvit a získat svolení. Příbuzní se na snímku dokonce aktivně podíleli, především Christopherova sestra. Ta poskytla režisérovi velké množství informací a tato skutečnost se plně promítla do formální podoby výsledného díla. [==] Krakauer článek a posléze knihu sepsal pouze na základě nalezeného McCandlessova deníku, Penn ale při psaní scénáře bral v potaz i informace, které mu byly poskytnuty při setkáních s Christopherovou rodinou. To znamená, že ve filmu není jen jeden vypravěč, tedy sám Christopher, ale i celá řada dalších postav. V tomto ohledu připomíná Útěk do divočiny částečně film Orsona Wellese Občan Kane. Snímek, jehož rozpočet se pohyboval někde okolo 20 milionů dolarů, nebyl v době uvedení do kin příliš komerčně úspěšný. V amerických kinech si na sebe dokonce nevydělal, zisk přineslo až uvedení do evropské sítě a vydání filmu na nosič DVD. V současné době (léto 2007) se výnosy Útěku do divočiny pohybují někde okolo 55 milionů dolarů. Všechny tyto informace leccos o díle naznačují, umělecké ambice a snaha oslovit širší divácké spektrum jsou znatelné, v žádném případě se ale nejedná o komerční blockbuster, které s oblibou točí např. americký režisér Michael Bay. [==] Film je velmi problematické uchopit správným způsobem. Nejrozporuplnějsím prvkem vidím samotnou strukturu syžetu. Ten je řazen přehledně, v rozsáhlém počtu flashbacků se divák bez větších problémů dokáže orientovat. Způsob, jakým je ale podán, tzn. vysoký počet postav, které o Christopherovi vyprávějí v téměř nikdy nekončícím voiceoveru, vytváří ne zcela věrohodnou mozaiku vzpomínek, z níž si divák poté utváří komplexní pohled na postavu Christophera. Dominanta není z filmu stoprocentně a na první pohled znatelná, je možné na něj nasadit dva různé pohledy, dvě různé optiky čtení. Ta první, výše popsaná je z filmu přece jen více patrná nežli ta druhá; alternativa „osamělost a odlišnost hrdiny jako princip identifikace s divákem“. Ta mi nepřijde až tak ozvláštňújící a dominantní. Pokud bych se na počin díval především z tohoto hlediska, mohl bych Útěk do divočiny porovnávat s filmy, jakými jsou např. Forrest Gump a Trosečník Roberta Zemeckise či Příběh Alvina Straighta Davida Lynche. V každém z těchto filmů je ústřední postavou jedinec, jenž se více či méně vymyká standardům konzumního života, často je obklopen lidmi, ve výsledku ale zůstává jako samotář, podobně jako postava Christophera McCandlesse. Jaký je to ale Christopherův Útěk do divočiny, pryč od jakýchkoliv výdobytků moderního života, když Christophera opouštíme ve chvíli jeho posledního pohledu v úzkém sevření opuštěného autobusu?(13.5.2008)

  • Renton
    ***

    Scénář: Sean Penn .. Happiness is only real when shared. _ Osobnostní revoluce proti systému (který pravda není zdaleka ideální) má něco do sebe, vykládá určité konfrontace a cesty, ale naivní způsob provedení jí často ubírá na intenzitě. I tak tuhle jistě fyzicky náročnou roli zvládl Emile Hirsch s velkou ctí a dost se její volbou odpoutal od svých předešlých filmů. Cestování mám rád, ale abych se přiznal, silnější a výraznější dojem z celého filmu na mne udělal až samotný konec putování. Převážná část předcházejícího děje působila díky vleklému tempu, mnoha linkám a bezvýznamným postavám (sice slušně obsazeným) celkem nevýrazně. Vedle finále je samozřejmě působivá sama příroda a její úchvatné scenerie. Nejvíce se mi líbila pasáž projíždění skrz Grand Canyon. Nechybí spousta úchvatných kamerových jízd, které, když ne plátno, vyžadují alespoň velkou televizi. 50%.(14.2.2008)

  • Boss321
    *****

    Úchvatné dílo. Příběh, který dostatečně doceníte pouze za předpokladu, že se vžijete do postavy Christophera McCandlesse, který byl buď dalším z řady snílků nebo člověk, který se nechtěl začlenit do systému kariérismu, ale chtěl jít svou vlastní cestou, za svým snem. Emile Hirsch i přes svůj velmi nízký věk podává famózní výkon i po fyzické stránce a potvrzuje, že se jedná o obrovský talent do budoucnosti. Sean Penn usedl na režisérskou židličku a zatím je to bezesporu jeho nejpovedenější počin. Nemám co vytknout, krajina, herecké výkony, režie, kamera, střih a v neposlední řadě scénář (Sean Penn), vše je nadstandartní, takže pět hvězdiček.....(18.2.2008)

  • CheGuevara
    ****

    Přestože Útěk do divočiny je na mnoha místech myšlenkově laciným a podbízivým, tak by bylo ode mě stejně prvoplánové se proti němu nějak radikálně vymezit. Látka filmu je v dnešní době opravdu zajímavá (i když nijak originální) a Emile Hirsch si nepochybně musel při natáčení projít opravdovým peklem. Kamera sebejistě krouží jako orel v nebeských výšinách, režie chrlí jeden nápad za druhým jako při pásově výrobě, a přesto tomu něco chybí. A to nějaký jednotící koncept, který by všechny tyhle zajímavosti něčím spojil a vytvořil z nich dechberoucí celek. Takhle to vypadá, že každých pět minut se za kamerou mění režisér se svou osobní vizí a na konci, kde nic tu nic. Ale co z toho, když se na to tak pěkně dívá a celý příběh je opravdu silnou výpovědí kluka, co se jednoho dne vzbouřil proti společnosti a stal se z něj opravdový muž.(15.4.2008)

  • Shushika
    ****

    Prvni pulka mi co do tempa, atmosfery, rezie i hereckych vykonu prisla dost rozkolisana (trochu to kazilo deleni platna na 2-3 casti, zabery z rodinneho videa, zcizujici a zbytecne zpomalene zabery a prilisna proklamativnost). Druha pule je mnohem soudrznejsi a cistejsi. A mimo jine s velmi povedenym finale, byt film jako takovy vlastne nema pribeh. Jde spis o retezeni situaci a neustalou konfrontaci ruznych nahledu na zivot a zivotnich stylu. Hirsch je spravne "mlady a neklidny," zivocisny a ten idealizmus, ktery jde pres mrtvoly a pali mosty, se mu da uverit. Mimo jine je v urcitych gestech a mimice podobny Pennovi. Zajimalo by me, jak by ten samy namet zpracoval Terrence Malick...(17.11.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace