Hodina klavíru

Liška opět lehce stylizovaný do "Idiota", ale opět to utáhl přesvědčivě a dojmul mě. Je dobře, že aspoň v těhle "skromných" televizních produkcích dostávají prostor herci, které si člověk jinak užije jenom v divadle - Cibulková, Preiss, Budař, Dolanský... A že mají co předvést, když hrajou v dobře napsaném a zrežírovaném příběhu. Příběhy o přátelství sem měl vždycky rád. 70% (23.09.2007)

Pavel Liška by si, coby zřízenec z patologie, zasloužil svůj vlastní film. Společně s Bolkem Polívkou vévodí celému filmu, který by dost možná s výběrem jiných herců, byl pouze průměrným. Docela milou postavou je Jan Budař, který díky svému knírku a brýlím, působil tak trochu úsměvně. Ke scénáři a dialogům nemám výtek, je v nich, i přes dramatický příběh, obsaženo vkusné množství humorných hlášek. "Prosím Vás, orgány si neodnášejte na památku domů, pan docent to nemá rád." (31.08.2009)

Jeden z nejnenaplněnějších projektů české televizní tvorby, televizní drama Hodina klavíru, těží z několika rozmanitých zdrojů - vynikající námět a scénář Jiřího Hubače, pro něhož je tato látka, téma alkoholismu a postodvykací recidivy, zdá se možná tématem životním, neboť se k němu cyklicky vrací v průběhu své tvorby (napsal scénáře již k vynikajícímu Ikarovu pádu či k Tažným ptákům, v nichž exceloval Vladimír Menšík a s kterými se Hodina klavíru chtě nechtě neubrání přímému srovnání). Dalším využitým zdrojem je herecké obsazení - sešla se tu skutečně soudobá první herecká liga, nejprogresivnější a nejnadanější herci generace dnešních třicátníků (Liška, Budař) se vhodně doplňují hereckými matadory (Polívka, Preiss, Postránecký), přičemž i vedlejší a malé role jsou obsazeny vysloveně skvostně (Liliya Malkina, Radomil Uhlíř...). Tady však cítím první škobrtnutí - Bolek Polívka jakoby nevěděl co hrát, v jeho postavě převažuje jen jakási únava, odevzdání, jeho manželský boj mu nelze věřit, o nějakém existenciálním boji nemluvě... To Pavel Liška svou typickou roli ,,Idiota" hraje přesvědčivě a je vidět, že mu sedí... Zdroj, který narazil na své dno, je ale režie Zdeňka Zelenky - tenhle zkušený televizní tvůrce režii snímku sice ubalancoval, nepřidal k ní ale nic navíc, nic přesahujícího, metafyzického, trochu méně umění o co víc rutiny...úplně však vyhořel ve scéně, kdy se postava Pavla Lišky chystá ulétnout, tedy skočit a spáchat sebevraždu (nemluvě o zcela nevěrohodných scénách z prostředí dálkových řidičů) - ty patetické zmatené prostřihy na malou holčičku s medvídkem, symbolizující vnitřní zápas hrdinův, to bylo ono režijní dno, od kterého už se dalo jen odrazit... Čeho lze ale litovat na tomhle jinak skvělém snímku nejvíce, je jeho televiznost... Kdyby se tenhle scénář podařilo zrealizovat coby celovečerní film, myslím, že bychom byli svědky (s oním výše zmíněným potenciálem) strhujícího filmového zážitku... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dobří holubi se vracejí, Dnes naposled, Zjasnělá noc (26.09.2007)

Navázat tam, kde skončil velikán Menšík, je umělecká sebevražda. Filmem probleskuje vynikající scénář Jiřího Hubače, nicméně i ten se musel přepracovat pro soudobé účely režiséra Zelenky. Herci tlačí na pilu, příběh uz postrádá vnitřní hloubku svých starších souputníků a ze všeho je cítit jakási podvědomá vyprázdněnost. Jestliže se nemá do stejné řeky vstupovat dvakrát, napotřetí už vůbec ne. Voda je kalná a odnesla s sebou všechno dobré, co do ní kdy bylo vloženo. V případě Hodiny klavíru je tomu bezesporu tak. (11.07.2010)

Všichni padají na prdel z mistrného scénáře Jiřího Hubače, ale já tohle nadšení sdílet nemůžu. Hubač, kterej z nějakýho záhadnýho důvodu opět napsal příběh z prostředí protialkoholní léčebny, vystihl většinu mužských dialogů skvěle, nicméně ženský element nezvládl vůbec. Jak si mám vysvětlit to, že Klára Melíšková, která je na svýho bratra až neuvěřitelně zlá, mu najednou zničehonic zavolá a je najednou hrozně milá, děkuje mu za všechno a snad by ho samou přívětivostí obskočila. Uklízečka v hudební škole je zase podivuhodně drzá semetrika, která si v podstatě jen tak z prdele otevírá hubu nejen na učitele, ale i na ředitele... pan Hubač asi nikdy v reálu nepotkal uklízečku, jinak by viděl, jak úslužný, slušný a uťáplý ty dámy bez výjimky bývají. Z hereckých výkonů mne dle očekávání potěšili Postránecký s Preissem. Oproti tomu dramatický výkony Polívkovy bývají tradičně slabší a Pavel Liška opět vsadil na osvědčený herecký archetyp blbce. Cibulková, Budař a Dolanský jako vždy nic zvláštního nepředvedli. Potěšil mě v epizodní roličce stěhováka Jan Dvořák z našeho regionálního divadla, hrál slušně. (18.09.2014)