Bílá paní

Jan Hus se nechal pro pravdu upálit! - Jo, jenže Jan Hus nemusel živit rodinu!" Výborná komedie, u které se člověk každou chvíli ptá, jak natočení něčeho takového mohlo v těch letech projít sítem ideologické cenzury. Co scéna to vtípek nebo bravurní hláška utahující si nejen z funkcionářů a jejich velké vládnoucí strany. Herci si své role užívali a evidentně je bavilo sestřelovat soudruhy s celým jejich příslušenstvím. A závěr filmu, krásně ironicky ukazuje, že si tvůrci byli vědomi jaký osud film čeká. Soudruh předseda Hrušínský byl sice výborný, ať už ve scéně kdy bravurně zmákne rozzlobený dav nebo v diskusi nad divadelní hrou, ale pro mě jsou tu nezapomenutelné dvě jiné postavy. Na prvním místě naprosto skvělý lovec protistátních živlů Josef Bek (Ať žije Bílá paní komonická, záruka spolupráce mezi národy), který sype hlášky takovým tempem, že je člověk nestačí pobítrat, a pak Václav Voska v nečekaně komediální poloze (Až se to proflákne budeme mít blahoslavenýho referenta... lidi si zvyknou). Ti dva prostě filmu kralují a deklasují všechny ostatní, od Brodského přes Hrušínského až po Kopeckého (a že jsou to všechno výborné postavy). (06.10.2013)

Nádherná věc, u které jsem (obdivně) nechápal, jak se tam podařilo dostat tolik narážek na dobové poměry a jak odvážně daleko tvůrci zašli v jejich zesměšnění - takový film musel zákonitě skončit v trezoru. Navíc je to neuvěřitelně vtipné, takže to zabaví i současného diváka, byť jsem u toho hodně přemýšlel, nakolik se nejmladší generace bude chytat ohledně toho, do čeho se ten film vlastně trefuje. (22.05.2023)

Nejostřejší protirežimní satira, jaká u nás byla natočena. Je s podivem, že film mohl být promítán už v roce 1965. Výborná legrace, ovšem obávám se, že hlavně pro ty, co režim zažili. Těm mladším může být řada scén už nepochopitelná. Musím zmínit i perfektní herecké obsazení a výkony Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského. Jakož i dalších. (24.07.2011)

Ještě z mládí si nesu vzpomínku na Michalovy Bubáky pro všední den, jejichž humor mi tehdy učaroval. Už si dobře nepamatuji tu povídku "Jak Pupenec k štěstí přišel" a nemohu tedy posoudit, jestli se její filmová podoba drží předlohy nebo ne, ale protože scénář je dílem samotného autora povídky Karla Michala, je to vlastně úplně jedno. A asi se nemýlím, když budu tvrdit, že filmové zpracování vtipnost ještě vystupňovalo a satiru přiostřilo! Ty neskutečně vtipné hlášky! Vůbec se nedivím, že se tahle politická satira udržela na plátnech kin pouhých 5 let a v době přituhující normalizace zmizela do trezoru, naštěstí ne navždy! - - - "Ty přece už dávno víš, že nejde o to, co je a co není. Důležitý přece je to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat." (Je to pořád stejné, nemyslíte?) (01.11.2019)

Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" (21.12.2008)