Hlídač č. 47

Tak to nakonec vypadá, že Filip Renč nebude režisérem " 1 snímku ". Přiznávám, že tvorba tohoto režiséra mě vyjma povedeného dramatu Requiem pro panenku ponechávala doposud zcela chladným a netečným. Po tomto jeho počinu stojí již za zmínku snad pouze série reklamních spotů: Nemyslíš - zaplatíš ( kterými se dotyčný, ale sám neřídí...) Nebudu nic zastírat, k tomuto snímku jsem přistupoval se značným despektem( zvlášť po zdejších reakcích a hodnoceních ) a pustil si ho z důvodu, že bych mohl dát opět po čase šanci českému snímku a přiznávám, že největším lákadlem a zároveň zárukou kvality, byla pro mě osoba Karla Rodena. S ním udělal Filip Renč obrovské terno ( čehož si byl dozajista vědom), neboť je to právě on, kdo celý snímek táhne. Rozplývat se nad jeho hereckým projevem ( nad jeho gesty, mimikou, měnícím se mluveném projevu....), snad ani nemá již cenu. Za zmínku určitě ještě stojí přesvědčivý ( chtělo by se dodat, jako vždy ) Vladimír Dlouhý. Nesmím také zapomenout na povedenou Fairaislovu kameru. Ty ( nejen ) zasněžené pláně, to byla pastva pro oči. Co se Filipovi naopak nepovedlo a to tak, že velmi, bylo obsazení hlavní ženské herecké představitelky v podobě Lucie Siposové. Tohle byla téměř parodie na dramatickou roli. Přiznávám, koukalo se na ní, ale příjemně :o) Největší SLABINOU ( vyjma již zmiňované hlavní herecké představitelky ) spatřuji ve faktu, že snímek je dosti rozkolísaný. Je velice silný v jednotlivých částech ( fragmentech ), nikoliv tak již ve svém celku. Což je škoda, neboť měl náramně našlápnuto.... Přesto ( i vzhledem k 0 - vým očekáváním) nejsem rozhodně zklamán, ba právě naopak. Váhám mezi silným 3* nebo slabším 4* hodnocením. S hodnocením tentokráte asi počkám na porovnání s originálem z roku 37.... Ale co, jdu na 4*, ubrat můžu vždy :o) (13.09.2010)

Navzdory všem těm chybným prohlášením Renče a podivnému PR České televize, vznikl film, který stojí za pozornost. Renčova verze je naštěstí zcela odlišná od předchozích adaptací Rovenského a Haase. Rozdíly můžeme najít ve všech rovinách od situování do zimní krajiny, akcentace bojů v zákopech přes zcela jinak vykreslený vztah mezi Doušovými, chybí dokonce jejich starší syn a velmi důležité jsou prostory hostince a hřbitova. Z kramáře se stal hrobař a velký prostor získal zestárlý ministrant. Přesto hlavní motiv zůstává, tísnivá atmosféra také, ale motivace jednání hlavních postav jsou více přiblížené dnešku. Morálka skutečných venkovských lidí 20. let 20. století je dnes už širším vrstvám nesrozumitelná. Film kromě krásných obrazů nabízí také výtečné výkony Rodena a Vladimíra Dlouhého, bohužel jejich spoluhráči Siposová a Jiráček jsou velmi slabí. Siposovou se alespoň podařilo stylizovat, ale Jiráček se nikdy skutečným hercem nestal, ačkoli příležitostí měl mnoho. (23.09.2020)

Filip Renč je jedním z mála režisérů, kteří se snaží vybočovat ze stagnující kinematografie národa českého. Uznání však dojde jen málo kdy, což je obrovská škoda... (Ne)remake sedmdesát jedna let starého "Hlídače č. 47" se může pyšnit dobrými herci (především Roden a Dlouhý), skvělou hudbou a zajímavě stísněnou atmosférou, za kterou může především padající sníh. Co mi však vadilo, byly až příliš časté flashbacky, které přicházely v krajně nevhodnou dobu a nejednou tak narušily slibně se vyvíjející scénu (viz. závěrečné vypořádání mezi Rodenem a Jiráčkem)... Kdyby se film odehrával alespoň v polovičním tempu jako závěrečná půlhodina, tetelila bych se blahem. On však jede sotva v pětinovém, takže v tuto chvíli váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na druhou stranu je to pořád X-krát lepší než (mega)nepovedené (přesto vizuálně dobré) "Na vlastní nebezpečí".:-( (12.09.2010)

SPOILER: Filip Renč si pro sebe vzal obrovské sousto. Román Josefa Kopty, který pojednává o vojákovi co přišel z války za svojí ženou, kde se zaměstanal jako hlídač č. 47. Po konfliktu s člověkem, kterému zachránil život ohluchne. Poté na nějaký čas přijde o sluch, ale náhle začne znovu slyšet a i přesto nikomu nic nepoví. Koupí si hospodu, kde slyší lidi jak ho pomlouvají. Na závěr zemře, ale nikdo se nedozví, že znovu začal slyšet. Zkráceně jsem řekl celý příběh, který je naprosto perfektní. I když se Filip Renč pustil do tohoto románu, musím mu zklonit obrovskou poklonu, poněvadž on to celé pojal podle svého a zvládl vše na výbornou. Atmosféra, prostředí, kamera a velmi emoční závěr fungují jak by měli a neznát herce, nikdy bych neřekl, že je tento snímek z České kinematografie. Nemohu až na pár maličkostí (herecké výkony pár vedlejších postav) nic vytknout. Samozřejmě nesmím zapomenout pochválit Karla Rodena, protože on je skvělý herec a přesně tady se předvedl v pravém světle. Nebýt jeho celý počin Filipa Renče by šel o stupeň dolů, ale díky Rodenovi je tomu naopak. POKUD NĚKDO FILM NEVIDĚL DOPORUČUJI... 8/10 = 85% (13.03.2011)

Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... (11.12.2008)