Hlídač č. 47

Režisérský vrchol Filipa Renče, který asi nejspíš nepřekoná, se jmenuje Roden. Perfektní bojové scény, ze začátku dobrý scénář. Film plný všedních starostí, které nazýváme osudem. Válečný veterán, který si z války odnesl víc než jen tělesná omezení a zranění, zahajuje svou další bitvu. Bitvu s vlastním životem. Film plný intrik, zrady, ženské nenasytnosti a přetvářky před Bohem. Výborný zvuk, ovšem přehnaně emotivní hudba. A režie je prostě čistá renčovina. (26.12.2011)

Miluji a vždycky jsem milovala tyhle postavy (ať už literární nebo filmové) indisponovaných mužů s pěknými manželkami. Bůhví, kde se ve mně ta empatie bere. Rozjezd Renčova Hlídače č. 47 zavání filmařským průšvihem. Věstí (v nejlepším případě) průměrné zpracování kvalitního námětu (Mám na mysli jen příběh samotný, protože Koptův román jsem zatím nečetla.) a neohrabané herecké výkony. Flashbacky s přejetou Františkou jsou zbytečné a kýčovité. Ale jak je postupně zaostřováno na protagonistu Josefa, tento rozpačitý úvod plynule přechází ve slušně zvládnuté drama. Když trochu zatnete zoubky, snad se smíříte i s otřesnou Siposovou. Naopak bezchybná je kreace Karla Rodena, takovou roli si zasloužil. Rozhodně potěší některé „malé“ momenty (např. opět můj oblíbený motiv zadnice). Můj výsledný dojem je rozhodně pozitivní, o něco lepší než v případě Rovenského verze z roku 1937, ale bohužel stejně musím přiznat, že jsem přimhouřila obě oči. Třeba se za dalších 70 let sejde o něco lepší ensemble, vyškrtne se Františka a vznikne dokonalý film. PS: Tak jsem si dodatečně přečetla předlohu a ajaj. Film má štěstí, že jsem ho viděla dřív. Jak se znám, teď bych těžko snášela, jak příběh a zásadní motivy zdeformoval. Někdy je to užitečná redukce děje, to beru. Ale úsměvné je, jak to, co jsou v knize klepy k pozvracení („za čtyrák písnička“), si scénář bere za vlastní. Dál má Kopta rozhodně plastičtější postavy a méně efektní (opravdu žádný western), zato jímavější konec. A Doušová je docela normální pani, tak nechápu proč z ní Rovenský tehdy udělal rozklepané hovádko a Renč teď takovou femme fatale. Takže pokud si chcete film užít, doporučuji rozhodně vidět před četbou. Pokud už jste četli, tak spánembohem no. (25.11.2008)

Milostivý Bože, netrestej mě víc, než trestáš jiné. A dej mi sílu, abych svůj trest unesl..... Příběh o lásce a zradě připomíná staré filmy pro pamětníky. Lidé tam často měli tragické osudy. Já ty filmy neměl rád! Tohle není příběh pro mě (ani tu knihu bych dobrovolně nečetl). Jinak se domnívám, že F.Renč odvyprávěl to co chtěl, herci odehráli co měli. VLASTNÍ OSUD NEZABIJEŠ! Howgh. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (07.02.2010)

Jedna * za Rodena a ta druhá za Dlouhého. Zbytek hereckého osazenstva za nic nestál, nevěřila jsem nikomu ani slovo, prostřihy do války vypadaly velmi násilně zasazené, hudba mě vyloženě rušila, režisérské berličky typu - povídám si sám se sebou, aby hloupý divák pochopil, o co jde, mě vyloženě vytáčely...popravdě jsem to dokoukala do konce jen kvůli Rodenovi a Dlouhému. (13.09.2010)

Neviděl jsem původní verzi z 30. let, ani tu americkou od Huga Haase z roku 1951, takže zatím nemůžu srovnávat, ale Renčův Hlídač se mi líbil. Zasněžená krušnohorská krajina, atmosféra dvacátých let, slušný příběh, hudba, kamera a přesvědčivé herecké výkony jsou zdejší hlavní doménou. A nehrát postavu Ferdy tak zženštilý a slizký herec, byl bych spokojen maximálně. Vyzdvihl bych především krásnou Lucii Siposovou, maniakálního Vladimíra Dlouhého a samozřejmě jedinečného Karla Rodena. Ten ztvárnil válečného veterána Doušu tak přesvědčivě, že jsem mu postupem času uvěřil i to kulhání. Po většinu filmu jsem s ním soucítil a právě jeho postava vše táhne kupředu. Filip Renč se prostě přesvědčil, jak je důležité míti Rodena. (30.01.2015)