Pan Nikdo

Asi tak do poloviny filmu by to byly pěkné čtyři hvězdičky s náběhem na pátou, pokud by se film vytasil s nějakým úžasným závěrem. Druhá půlka se ale, co se spletitosti týče, utrhne ze řetězu až příliš (vzhledem k jednoduchosti pointy naprosto zbytečně a nesmyslně). Hezky se na to kouká, režijně prvotřídní (ačkoli to svým způsobem je vykrádačka na vykrádačku), myšlenkově se to však zaseklo někde na začátku cesty. Občas jsem vzpomněl na jednoho svého známého, který s oblibou cituje Ghándího, "zasvěceně" hovoří o Platónově světě idejí, přimíchá do toho kapku fyzikálních teorií (o nichž jsem v životě neslyšel a podezřívám ho, že si je sám vymyslel) a myslí si, že je strašně chytrej, přičemž když píše na svůj blog, vypadá to jako práce žáka osmé třídy základní školy. Mr. Nobody mohl být velmi dobrým snímkem, to by se však musel držet více při zemi (Zemi). Zhlédnutí nelituju, ale jsem přesvědčen, že ten film sám o sobě nemůže nikomu nic dát (pokud si tam ten někdo nebude z vlastní iniciativy něco domýšlet), protože nic neobsahuje. (20.07.2010)

Tváří se jako superkomplexní dílo o všem. Nakonec splaskne jako načančané nic, které samo obnaží svoji banalitu. Další režisér se nechal požrat svými přebujelými ambicemi a vystřihl povrchní směsku z desítek motivu a velkých témat (nesmrtelnost, Mars, butterfly effect, osud, náhoda atd.), aniž by aspoň k jednomu z nich řekl něco opravdu moudrého nebo hodnotného. Výsledek je o to otravnější, o co polopatičtější je závěrečná vysvětlovačka, která prizná, že poslední dvě a půl hodiny fakt jen sestávaly z "krásných" reklamních záběrů - a kdyby jich bylo o hodinu míň, nic se vlastně nestane. Klasický internetový hit současnosti, jenž akorát opije davy vyleštěným audiovizuálem. (09.07.2010)

Atmosféra vo filme Mr. Nobody je prazvláštna. Príbeh Nema Nobodyho sa premieta v rôznych a pritom súbežných časových pásmach v duchu myšlienky „máš právo voľby, pokiaľ sa nerozhodneš, všetko je možné“. Myšlienkové gro sa deje roku 2092, keď je Nemovi 118 a žije na Marse ako posledný človek, ktorý umrie prirodzenou smrťou, zvyšok populácie má zabezpečenú nesmrteľnosť. To znie v celku dobre, ale inak je to strašná somarina. Celý film sa pomaly vlečie, človek len čaká na veľké finále kedy posledný človek konečne umrie a aj to ho sklame. Ak má mat divák pocit, že si pozrie nejaký ten artový film a bude mat radosť, že mu porozumel a naplnil ho, tak smelo do toho. žiaľ bude oklamaný aj keď o tom nebude vedieť. (07.03.2019)

Možná tady zapracoval syndrom špatnýho načasování, protože já se vzbudil a měl jsem chuť na pořádně tvrdou akční jízdu a dal jsem si tady toho nikdopána ze kterýho mě akorát rozbolela kebule, ale spíš nesnáším tyhle filozofický žvátly na téma co by kdyby. Na to mrdá pes, prostě se to stalo tak a tak a nazdar a že by osud mohl bejt uplně jiný, kdybych si dal v hospodě o panáka víc, no třeba jo, třeba ne koho to zajímá. A ten závěr? No páne jo, na to jak senikdopán tváři intelktuálně jsem čekal větší bingo. K podobnýmu zvaěru by došel i ruda pivrnec a nepotřeboval by na to 133 minut svýho života. K takovým závěrům se dochází po jednom pivu. No je to taková pozička pro intoušky, aby měli po večerech nad čím mudrovat. Jediný plus je přítomnost mé milované germánky, Dianky. Mám slabost pro holky, co nepotřebujou mít na ksichtě nákladní vágon kosmetickejch přípravků, aby z nich byly kočeny. (26.12.2010)

když se ve veliké stručnosti snažíte o vybraném tématu vypovědět vyčerpávajícím způsobem a je to přitom téma bezedně hluboké, nevypovíte o něm nic, jelikož ztratíte cestu, jakmile překročíte kompetence rozumu své vlastní malé mysli a upadnete do naprostého, nesmyslného chaosu v tomto i všem ostatním: o tom a mnohém jiném je krásný film Synekdocha, New York. zde vidíte výsledek v praxi. (19.07.2010)