Falco

Až na zhruba 2 songy považuju Falcovu tvorbu za hudební zločin. Přesto jsem se na film o tomhle rakouském svérázovi těšil a dlouho se k němu nemohl dostat, což má očekávání podstatně zvýšilo. No a výsledek? Kdyby se stopáž ukrojila o 3/4 hodiny, sem tam se objevila silnější scéna a obecně se scénář ubíral jakýmkoli dramaticky dynamickým směrem, možná bych pak řekl, že v záplavě životopisných příběhů ve stylu "sex, drugs and rock n' roll" (nejen muzikantů) jde o obstojný snímek. Tady se ale závěrečnou hodinu neustále střídá jeden a ten samý dějový vzor a já se mohl ukousat nudou a čekal, kdy už ho ten autobus rozstřelí (v tomhle případě spoiler my ass). Sekvence "přetočených" videoklipů jsou navíc naprosto oloupeny o 80s atmosféru, kterými originály oplývají, ale to je vzhledem ke špatnému celku jen detail. Poučení, která jsem si z Falca nakonec vzal, jsou: 1. Pít whisku po litrech není cool 2. Nežeň se s labilní krávou, se kterou to bude pořád nahoru a dolů 3. Než poslouchat pop/rock/rap v němčině, to si radši dekapituji falus pilníkem na nehty (20.04.2013)

Ve své (možná záměrné) nevyrovnanosti velice sugestivní a svým způsobem i velice intimní portrét neobyčejně výrazné osobnosti: Kontroverzního a emotivního rebela - a zároveň talentovaného a citlivého umělce, kterému svět ležel u nohou … a on svou rozervanou duši utápěl v alkoholu a v drogách. Chtěl žít svobodně a podle svého - ale nedokázal ovládat sám sebe. Miloval a toužil po šťastné rodině - ale neuměl lásku dávat. Navenek vzbuzoval dojem arogantní a přezíravé hvězdy, ale žil v neustálém stresu a ve strachu z neúspěchu - a zůstal v tom sám. Podobal se zářivému meteoru na noční obloze, který jasně vzplane a shoří během okamžiku … a na chvíli vám dá pocítit propastnou hloubku a iluzi věčnosti. (28.02.2011)

Bez větších znalostí Mistrova života lze film hodnotit umělecky, nikoliv biograficko-fakticky. Manuel Rubey si nepochybně uznání zaslouží, neboť písničky pro film i sám nazpíval. Ono podobné náměty o náhle získané slávě a současně pozbyté soudnosti jsou z diváckého pohledu poněkud problematické, morálně si tito lidé snad zaslouží opovržení. Jak se ovšem vyvarovat soudů, které nejsou na místě, protože filmový divák nekritizuje Falca, že byl alkoholikem a feťákem, ale že film o Falcovi je třeba špatný. A to není.__Otázkou do pranice zůstává, která z tuzemských televizí to první odvysílá - já sázím na filmový klub ČT. (11.07.2009)

mám rád životopisné filmy,mám rád Falca a ačkoliv tenhle kousek nepřináší zcela nic nového (co se vyprávěcího schématu týče) sem za něj rád.Na Falcově hudbě sem vyrůstal,ale nikdy sem nevěděl,jaký Falco byl.Velmi komplikovaná osobnost.Jednou naprosto okouzlující a šarmantní a podruhé se chovající jako naprostý debil.Nic to nemění na faktu,že jeho hudbu budu mít rád i nadále a myslím,že tahle biografie za shlédnutí určitě stojí...lepší 3 a 70% (18.12.2009)

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)