Piráti na vlnách

Tohle je fakt nejoriginálnější komedie za poslední roky, sice to možná neni tak nabitý vtipnejma situacema jako Pařba ve Vegas a vtipy člověka úplně nedrtí, ale i tak je to sakra skvělá zábava plná bezva písniček a scén, díky kterým si tenhle film lze strašně snadno oblíbit, no a ten konec, jak je podanej - Paráda! Navíc všichni herci jsou naprosto báječný sympaťáci, i když se občas nechovaj zrovna pěkně a vévodí jim můj oblíbenej Bill Nighy, prostě komediální lahůdka. Škoda, že Curtis je línej a jeho prodelvy mezi filmy jsou smrtelně dlouhý (15.08.2009)

Vtipný a milý bubblegum o zlatých šedesátkách, který ale mimoděk líčí revoluční éru tak korektně a vyžehleně, že shazuje sám sebe. Curtis upadá postupem času do stereotypu a přebarvený vizuál servíruje symboly šedesátých let zcela zbavené jakékoli provokativnosti a sex appealu. Výborní herci a skvělý soundtrack nicméně udrží tuhle loď nad vodou, ačkoli nabubřelé finále nápadně zavání blamáží. [70%] (16.06.2009)

Richard Curtis je Bůh a Piráti na vlnách se hned zařadily do řady jeho nejzdařilejších kousků vedle Mr.Beana, Lásky nebeské a Notting Hillu. Krásná muzika, britský suchý černý humor (řehtal jsem se v kině pěkně nahlas), pocity přátelství, nadšení pro věc. Můj oblíbený Rhys Ifans tentokrát jako nejsexuálnější dýdžej Gavin Cavanagh (zatímco v Notting Hillu hrál sexuálně nevyrovnaného spolunocležníka Hugha Granta). Bill Nighy (starý rocker s vánočním hitem z Lásky nebeské) tentokrát jako šéf Rádia Rock, další výrazný týpek Philip Seymour Hoffman jako dýdžej Hrabě. Závěrečné scény korunované objevením mnoha lodí mne docela dojaly a děj jsem dost prožíval. Trailer je na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/239255-pirati-na-vlnach-boat-that-rocked-the/videa/. Napodruhé dávám o hvězdu méně, Láska nebeská a Notting Hill jsou přece jen lepší. (10.08.2009)

Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% (07.08.2009)

-"I don't even like Simon." Přiznám se bez mučení, při prvním promítání mě tenhle film příliš nezaujal. Práce se soundtrackem mi nepřišla nijak objevná a také jsem měla problém napojit se na hlavního hrdinu, jehož představitele mám z jiného filmu zapsaného jako psychopatického vraha a oproti tomu se mi jeho zdejší problémy zdály nezajímavé. Nezapomeňme také na moji selektivní nenávist vůči Richardu Curtisovi kvůli Lásce nebeské. Jenomže naneštěstí nebo naštěstí moje sestra tenhle film miluje a kvůli ní jsem ho od té doby viděla nespočetněkrát. Naučila jsem se mít ráda vedlejší postavy a raději si užívat flow, kterou dostávám, než si stěžovat, co nedostávám. Takový krok bych od sebe nečekala, ale co už. Když už film plný mužské energie, tak tohle je způsob, jaký jsem schopna zpracovat a vyváznout vcelku bez úhony. Můžou za to zejména Philip Seymour Hoffman, budiž mu země lehká, a Rhys Ifans, a jak říká moje sestra, každý film by měl povinně obsahovat roli pro Billa Nighyho. (14.05.2016)