Piráti na vlnách

Tak Richard Curtis si taky natočil svoje Transformers 2. Piráty na vlnách bych určitě doporučil jako příjemnou komedii, ale to je zhruba tak všechno, co od nich můžete očekávat. Nejsou totiž ničím víc, než dvouhodinovou načančanou přehlídkou známých tváří a lidí poslouchajících rádio, ze kterého se line jedna fajn písnička za druhou. Zásadní problém je v tom, že tu prakticky chybí pořádná expozice a jste vrženi přímo do děje, takže si nevytvoříte žádný vztah k postavám a Curtisovy následné pokusy o ždímání emocí vás proto dalece míjí. Příběh je tu někde na třetí koleji a celý film je vlastně jen sledem pár epizodek, ve kterých se něco začne řešit, aby to posléze vyšumnělo do ztracena a za půl hodiny se to zase vynořilo. Nebo ani to ne. A to je na Curtise slušná ostuda, protože takhle prázdný film jsem od něj vážně nečekal. Pár scén určitě stojí za to (souboj DJů, vysílání F-word, zamilovaná January Jones), ale s tak nabitou hereckou sestavou to mohlo skončit mnohem lépe. Zklamaných 6/10 a ještě si pořádně rozmyslím, jestli dám Pirátům na vlnách druhou šanci. (12.07.2009)

Spíš než-li jako celistvý film bych to viděl na slepenec scének, s hodně kolísavou mírou vtipu. Ve škatulce scénáristy Curtis definuje sám sebe, ale jako režisér s nůžkami v ruce krutě přestřelil. Tuhle přehlídku výstavních exotů totiž nestíhá ani představit, natož tak rozvíjet, takže nebýt té herecké partičky, která to táhne hlavně výstředností a vlastním charismatem prohrál by na plné čáře. Udělejte z toho tříhodinový S.E. Cut a nebo rovnou šestidílnou sérii pro televize a je to za plnou, takhle zoufale znuděné dvě hodiny. (23.08.2009)

Od Pirátů na vlnách jsem čekal trochu více muziky v tom smyslu, že když postavy dýdžejů v průběhu stopáže pustili nějakou rockovou pecku z šedesátek, měli dle mé představy celý song alespoň nechat odehrát za doprovodu vhodných filmových obrazů (sex, drogy a alkohol na lodi) do konce. Jistě, několikrát jsem se stylových písniček dočkal a ty rozezvučely sál na více než minutu; nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že jsem chtěl hudby přeci jen více a hlavně kvůli ní jsem do kina šel. Jinak je totiž nový snímek Richarda Curtise "jen" zábavnou, nápaditou komedií o několika věčně ožralých, souložících, nadávajích - prostě všechno co k rock&rollu patří - polohipících na jedné "rocked" lodi. V rozpacích jsem byl také z faktu, že jakási hlavní dějová linka se ztraceným otcem byla na úkor všedního monitorování života na lodi potlačena a nahrazena desítkami ztřeštěných, milých scének. Ty ale byly na druhou stranu výborné, ať už vzpomenu epizodku se svatbou, nebo třeba ulítlou hru "kdo je větší srab". Nakonec prostě musím uznat, že jsem se královsky pobavil. Rozličné postavičky plnící si na lodi své mládenecké sny, kašlající na vládu a žijící ve věčné euforii musí v takovéto režii pobavit snad každého kdo ví, co od podobného snímku čekat... Je to pěkný film na pobavení a doplnění si historických znalostí :-), zvlášť jsem-li příznivec tohoto stylu hudby; velkolepý konec pak v několika vteřinách předčí i dramatičnost Cameronova Titanicu. (24.08.2009)

Richard Curtis se od předešlé (a pro mne docela otravné) Lásky Nebeské posunul znatelně blíže k mému vkusu, no do cíle však ještě pořád nedošel. Piráti na vlnách jsou pohodovým filmem, u kterého lze vypnout, ponořit se do zvuků pěkných písniček, po 129 minutách vyplavat a už si na něj nikdy nevzpomenout, protože jeho děj neobsahuje nic, co by nutilo se k němu vracet. Zkrátka příjemná jednohubka s perfektním obsazením. 7/10 (11.08.2009)

Richard Curtis si dal na čas. Celkem 6 let, ale čekání stálo za to. THE BOAT THAT ROCKED o ilegálním pirátském rádiu v británii 60. let je především snůškou dobře napsaných a skvěle zahraných charakterů, díky kterým to utíká jako po másle a standardní klišé, ze kterého Curtis občas těží, jim s radostí odpustíte, je to totiž podívaná přeco jenom výjimečná, místy připomínající hornbyho nostalgii vyšší úrovně. Když se Hrabě vynořil z vln, zamáčknul jsem slzu. Tuhle projížďku si do budoucna ještě jednou dám. (26.09.2010)