Drive

To zase máme v profilu filmu lepkavo! Přeceňovaný audiovizuální nudil pan Refn defloroval Hollywood. Což o to, tentokrát je to film pěkný, takový barevný, ale kdybych se chtěl bavit soundtrackem, pestrými filtry a střihem, koupím si walkmana a strávím hodinu a půl v krejčovství pro homosexuály. Mít tohle tak čtyřicet minut, chytím si ho do ruky jako většina místních hloubavých estétu a mohutně tu vyvrcholím. Nicméně.... Úvodní scéna útěku je naprosto funtastická a já zíral s otevřevým konečníkem! Tedy pardon, chtěl jsem říct ústím. Poté však začne můj milovaný pan Gosling dělat cukrbliky na nějakou ohyzdnou kikinu a začíná "umění", které spočívá v tom, že někdo stojí nebo jede a v pětiminutových intervalech čumí do jednoho bodu. A tyto Refnoviny trvají tak hodinu. Je to jako kdybyste v galerii hleděli na jediný obraz. Po deseti minutách si řeknete, že to ten frajer napatlal fuckt hezky, barvy jsou barevné, kompozice výrazná a on to ze štětkama opravdu umí. Z toho postávání však chytnete do nohy křeč, která vás pustí až po padesáti minutách a vy nemáte jinou možnost, než počkat, až to přejde, abyste mohli odkráčet k východu. Barvy vám najednou připadají kýčovité, kompozice vás vyloženě sere a i ta štětka si začíná znuděně kontrolovat, jestli se jí někde neoprýskal lak na dlouhatánských umělých nehtech. Naštěstí závěrem zatočí pan Gosling se Smolíkovic kočkou*, a tak se i "blahoslavený" divák dočká trošky toho opravdu zdařilého "Akční / Krimi / Thriller", jak slibovali na plakátech! (*Poznámka autora: Pro ty později potracené, kteří patrně nebudou sto pochopit úžasnou hloubku a neuvěřitelnou vtipnost autorových metafor, se Smolíkovic kočka jmenovala Mafie). (03.10.2011)

„EVERY GREAT MOVIE HAS FIVE THINGS: VIOLENCE, ROMANCE, A GREAT CAST, AMERICAN MYTHOLOGY, AND A 90 MINUTE RUNNING TIME.“ – Nicolas Winding Refn. ___ Non-hollywoodsky, osemdesiatkový, intertextuálny, mýtický/mytologický, romantický, nezávislý, žánrovo (ne)zaraditeľný, simplicitný, zmyselný, tarantinovský, ikonický, originálny, diskutabilný, emblematický (škorpión), metonymický, extatický, štýlový, pulpový, lyrický („A Real Hero“) a pulzujúco electro-popový („Nightcall“), kontrastný, nepredvídateľný, video-herne štylizovaný, „coolový“, šokujúci, detailný, umný, extravagantný, neo-noirový, inteligentný, svojbytne príťažlivý, ponurý, melancholický, „artový“, zvodný, rozprávkový, precítený, precízny, mannovský, klamlivý, strohý, povznášajúci, emocionálny, extrémny, atmosférický, naratívny, poetický, nekonvenčný, magický, svojský, minimalistický, katarzný, uhrančivý, explicitne násilný a brutálny, ambientný, kultový, symbolický, nezabudnuteľný, soundtrackovo dokonalý, divácke očakávania búrajúci, pomaly sa vlečúci, až hypnotický – to je DRIVE(R). 95% [8×] (28.09.2011)

Drive mi ve své komornosti připomínal film Collateral. Svým příběhem je totiž neuvěřitelně nenápadný, ale celých 100 minut jsem se zatajeným dechem sledoval a pomalu se ani nehnul, aby mi z pokoje nevyprchala neuvěřitelně tíživá a minimalistická atmosféra. Za to každopádně nemohl jenom příběh, ale ve své podstatě naprosto perfektně natočený film, který nemá chybu jak v atmosféře, vizuální stránce, tak především hudbě, která s filmem dělá neuvěřitelné kousky. Například úvodní titulky se mi s hudbou líbili tak, jak hodně dlouho žádné. Celé to ale mělo spád a Ryan Gosling mi dokonce naplno předvedl, kdo skutečně je a jak dobrý herec se v něm skrývá. Díky tomuto filmu na něj totiž nikdy nezapomenu a budu se těšit na každý jeho další příspěvek do světa kinematografie. (07.05.2012)

První, na co jsem zabrala, byl skvělej soundtrack a teprve pak na děj, protože ten rozjezd byl trochu pomalejší. Stejně se celý film odehrával v jakémsi hypnotickém pomalém tempu a atmosféře. Jsou filmy, kde téměř nestíhám titulky, ale tady jsem byla v naprosté pohodě, protože množstvím slov Drive zrovna nehýří. Jestli nám chtěl Nicolas Winding Refn podat thriller na trochu jiném talíři, tak se mu to rozhodně podařilo. Na mě osobně tam bylo té brutality trochu příliš, ale já do toho šla hlavně kvůli Ryanovi, kterému se to podařilo sehrát opět výborně. Takže ta třetí hvězda je hlavně za něj. (26.01.2013)

Uhrančivá artová gangsterka s výrazným nádechem melancholie, retra a starých dobrých krimi filmů, z nichž sálá vůně benzínu a spálených pneumatik. Krapet tarantinovské, hodně pomalé, téměř hypnotické. Nebýt té vysoké míry explicitně zobrazovaného násilí s přicházejícím finále, jednalo by se neoddiskutovatelně o filmovou událost sezony... (25.09.2011)