Dům v Kaprové ulici

Ve srovnání s Vyšším principem, Smrt si říká Engelchen, Polnočnou omšou nebo třeba s filmem Přežil jsem svou smrt je to slabé a odfláknuté. Jenom sledujeme, co se komu zlého přihodilo za okupace, ale vychází to jaksi do prázdna. Jaký teror přišel, jaká byla okupační moc se tam taky přiliš neobjevuje (na rozdíl třeba od Sequensova Atentátu). Napadá mě Obchod na korze, kde je psychologie postav lépe zvládnuta, spory s vlastním svědomím a jednáním. Současným ideologickým oddělením (na posuzování těch správných "liberálních" názorů) odsuzovaný Klíč je taky dobře natočený a pan Narenta tam má nezapomenutelnou roli a hrůznost nacismu je tam lépe vyjádřena. (21.02.2020)

"Vem už konečne na vědomí, že je konec se zeměpisem a začali dejiny." Poprepletané osudy obyvateľov jedného domu rôznej etnickej príslušnosti aj pomeru k aktuálnej politickej situácii v pohnutej dobe na konci tridsiatych rokov dvadsiateho storočia. Točené v Prahe v polovici šesťdesiatych Nemcami za účasti hercov oboch krajín. Silné príbehy, dobre natočené s parádnou Liškovou hudbou. Mierne rušivé je vidieť známe herecké tváre nadabované do nemčiny, aj keď niektorí jazykovo zdatnejší si svoje hlasy zachovali. Ale zase kde inde môžete vidieť Vladimíra Menšíka vo vedľajšej miniroli ako gestapáka?  Vynikajúce. (17.12.2022)

Jediný film, ve kterém jsou zobrazeny události kolem 17. listopadu 1939 a transportu 1200 českých vysokoškoláků do nacistického koncentráku, i když s mírnými nepřesnostmi v reáliích. Paradoxně se jedná o film německý, ačkoliv nemálo jedinců si dodnes u nás na étosu 17. listopadu, byť toho o 40 let později, buduje kariéru. Výborný herecký výkon Rudolfa Hrušínského, Jany Brejchové či Ivana Mistríka. Škoda, že je tak málo k vidění u nás. (08.06.2010)

Trochu jsem uvažoval, co mi na tom filmu neštymuje, až jsem došel k tomu, že je to ten německý podíl. Kamera, hudba, výkony čs. herců, to všechno víceméně šlape, jak je našinec u našich filmů z 60. let zvyklý. Ale nějak mi do toho nesedí to herectví německých protagonistů. Rovněž je ten příběh někdy přizpůsoben německému publiku, takže jsou tam vysvětlovány jevy, které tehdejšímu českému publiku byly jasné. To na našince působí rušivě. Dokonce více rušivě než třeba německy namluvený Rudolf Hrušinský. (28.10.2017)

Bezesporu se jedná o zajímavý dramatický počin Kurta Hoffmanna, západoněmeckého režiséra převažně divácky úspěšných veseloher, i když na snímek My, zázračné děti z roku 1958 (v mých očích Hoffmannově vrcholném) i tak rozhodně nemá. Hlavně je zde patrné, že DŮM vznikal primárně pro televizi, příliš často využívané pásmo polopaticky vyprávěného komentáře nakonec ovlivnilo mé hodnocení směrem níž. Film postupně vypráví různé epizodky obyvatel jednoho činžovního pražského domu (a okolí) během 2. světové války, některé z nich patří k skutečně silným (mj. demonstrace 17. listopadu 1939 a následní transport přes 1000 vysokoškolských studentů do koncetračního tábora), režie skloubena se zmíněným vypravěčem však zdaleka nedosahuje takové síly, jakou by šlo za jiných podmínek z filmového zpracování podobných okamžiků vytěžit. Mnohé epizody brzy zapadnou v zajetí dalších, a výsledek připomíná víc než kompaktní film spíše jakoby rozjezd (v mnou viděné režisérské verzi trojdílný) k nedokončenému seriálu, přičemž ale ten poslední natočený díl by sám o sobě na 4 hvězdičky vystačil – konečně začal rozehrávat celistvější drama na větším prostoru a najednou konec... Holt nemusí vždy pršet, někdy stačí, když kape, i tak mne tento u nás dlouho nevysíláný snímek překvapil. Z plejády českých herců mne nejvíce ve svých rolích zaujali Rudolf Hrušínský a Václav Voska, což zase velké překvapení pro mne nebylo. :) 65% (13.02.2020)