Ctihodný občan

Představte si opilého fanouška, který sleduje fotbalový mač a co chvíli zapomene, komu vlastně fandí. Tak mi alespoň připadalo myšlenkové podhoubí Grayova filmu, které se snaží tvářit strašně závažně, ale v důsledku končí v náručí osvědčených pravd a klišé. Nažehlených punkáč, co pije coca-colu a při tom sní o absolutní anarchii. Pokud si ale odmyslím od opravdu paskviloidního pohrávání si s motivem zkaženosti systému, jde o docela ucházející thriller. Butler ani Fox nepředvádějí víc, než od nich je člověk zvyklý, Gray drží otěženě uspokojivě a Ctihodný občan se veze spíše na vlně pozitivních dojmů. Jen kdyby se občas netvářil jako chytrolín a přitom nejednal jako vylepaný opičák... (13.11.2009)

Nemesis Butler trestá systém, snižuje stavy státních úředníků a jakožto vyspělý taktik boje na dálku by při korespondenčním šachu snadno porazil i Kasparova, jemuž by v 44.tahu při pohybu královnou na e5 explodovaly do ksichtu ty přesýpací hodiny, ovšem podívat se před tím než otevřu dveře kukátkem, to inženýra nenapadne.. Jak mi ve filmu vadí logické díry, tak tady to byly přímo propasti a nepomáhá ani Grayova rutinérská režie. K tomu mě docela namíchnul konec, neboť jsem očekával půlku Philadelphie srovnané se zemí a Zvon svobody drtící lebku starostky, ale co se dá dělat. Alespoň teď už ponaučený J.Foxx dá přednost koncertu své dcery před sledováním popravy. A hlavně, vyvaruje se při pročítání scénářů jména Wimmer.. (08.06.2010)

Se vysokému hodnocení vlastně ani moc nedivím - představa, že jeden chlap přelstí a zbortí celý závadný právní systém, je kdekomu pochopitelně příjemná. Už jen proto, že nejčastějším odbojem průměrného člověka jsou zanícené nadávky u večerních zpráv (čímž v žádném případě neříkám, že by měl někdo nafasovat útočnou helikoptéru a zaútočit na sídlo vlády). Ctihodný občan je jinak docela povedenou záležitostí, protože má atraktivní námět, dva kvalitní herce v ústředních rolích a napínavou první polovinu. Nosná myšlenka filmu je ožehavá a navzdory minimálně věrohodnému provedení k zamyšlení - asi - nutí (emoce vs. činy, právo vs. spravedlnost, přiměřenost a ospravedlnitelnost trestu, všeobecné hledání pomyslné hranice, co je a není správné). Nic se však nemění na brutální přestřelenosti druhé půle příběhu, kdy jde logika do kopru a z ctihodného Butlera se stává spíše nezastavitelný hi-tech teroristický psychopat. Celá linie s vězením je přitažená za vlasy a kromě jednoduché otázky, PROČ to vlastně ten frajer dělá tak, jak to dělá, se nabízí i otázka, jak mu to mohlo všechno tak hladce projít. Jediná správná odpověď: Je to jen film. Navíc od scenáristy, který napsal Equilibrium a Ultraviolet... (24.12.2014)

Fanynky "pro přátele Jerryho" Butlera se konečně dočkaly, z jejich objektu touhy se stal regulérní bůh. Co bůh, kříženec Chucka Norrise se Zlatanem Ibrahimovičem. Má tuny peněz, je expert na zabíjení na dálku, a v jednom člověku zastane práci celé hordy profesionálních vrahounů:) Jo a měl by taky vzbuzovat soucit, protože utrpěl hroznou ztrátu a systém s ním vyjebal. Jamie Foxx je proti němu jen klasickým šablonovitým politikařícím Asistentem Distrikta Etornyho (abych držel českou "překladatelskou" tradici), který trousí prázdné kydy slyšené za posledních padesát let asi tak padesáttisíckrát. Mix "gonna get those bitches a svoji spravedlivou pomstu na systému" a jisté mysterióznosti umírá na vykrvácení z děr ve scénáři, který se bohužel jaksi rozlomil vejpůl a nic nedotáhl do toho správného konce. Do poloviny filmu se nám totiž rýsuje slušné kontroverzní - byť krapet moc na efekt a za každou cenu na krev - kriminální drámo, ale pak se to zvrhne v regulérní fantastiku. G. Butler s J. Foxxem holt nejsou S. L. Jackson s K. Spaceym, a F. Gary Gray holt není dost silná režisérská osobnost, aby dokázal šílenství Kurta Wimmera vykompenzovat, a aby z toho byl pořádný thriller. Škoda, kdyby z toho byla další Ultraviolet, a Butler měl fialové háro, byla by to aspoň sranda, a konečně bychom se dočkali té krve, kterou ze svého pseudokomiksu Wimmer laboratorně odpreparoval:P 60% a víc ani ň. (06.09.2011)

Tak to byla taková docela prima záležitost, která měla ukázat na klasicky naprosto nefunkční justiční systém, kde nejde většinou o skutečnou spravedlnost, ale o boj mezi právníky. Jestli je obžalovaný vinen nebo ne, je zcela vedlejší záležitost. Tak tady to vzal Gerard do vlastních rukou a dal si čas na přípravu své akce a své představě o spravedlnosti. Mělo to náboj, spád, vůbec jsem se nenudila, pochopitelně to bylo místy mírně i více úsměvné a je jen škoda toho konce, který se mně jako obvykle moc nezamlouval, ale v tomhle případě nešlo brát nic vážně, tak z toho nebudu dělat vědu. 3,5* (04.11.2013)