Alois Nebel

Naprostá nadvláda formy nad obsahem, aspoň podle mého názoru. Ačkoli to je velmi pěkně udělané, tak ten příběh je nudný a divný. Ještě, že to bylo tak krátké, další minuty bych už asi usnul. Takové umělecké dílo a tak zmrvené nezáživným a chaotickým příběhem, který mě vůbec nezaujal. 45% (02.12.2011)

Velmi zvláštní film. Animace nebyla špatná, byla zajímavá. Příběh to snad ani nemá. Spíš se nad tím musí člověk zamyslet a právě to mě nebaví. Poetika ? Próza ? Nebo něco jiného ? Na tohle já stavěnej nejsem. Určitý nápad se ve filmu najde, nějaké scény a tak, ale to je asi všechno. Stopáž 81 minut je málo, ale mě film přišel tak na dvě hodiny táhlej. Film hodnotím jen na 34% = ** (23.10.2012)

Je až příliš jednoduché připlácnout pozornost na banální povrch struktury děje a prohlásit ho za plytký. Taková lampa v noci. Viď, moucho. Sledujte se mnou, a sledujte pozorně. Forma tu totiž nosí děj často mlčky a komplexní sdělení, respektive množství nabízeného, vyžaduje aktivní spoluúčast diváka. Pasivní příjemce potravy se v té přímočarostí nabízené nudě těžko zasytí. Síla v asociacích. Důkaz, jak moc je důležité pokládat si správné otázky. Vedou po pěšině, kterou prozradí jen podrážky bot otisknuté v bahně než mrazem ztuhlo a překryl ho nános sněhu. To je ale potřeba počkat, než sníh zase sleze, žejo. __ Máme tu okamžik, kdy je cesta násilně rozštěpena v rozcestí. Vzniknuvší pěšinky se někdy překrývají, někdy jedna druhou na míle míjí. Obě pocházejí ze stejné minulosti, obě chromé. Cesty pro ztracené duše. Prvá pro ty, kteří pouze přežívají a rezignovaně hledají klid, prosti revolty. Pohár přetekl se smutným uvědoměním, že jeho okraj může být svlažován i nekonečné roky. Druhá, neméně zahalena mlhou pro ty, které setrvačnost žene kupředu. Sestávající z fanatického odhodlání a bolestné prázdnoty. Přežitek starého utrpení, které nikdy nenalezne klidu a stává se nepatřičným pro dobu, kam ho ta neutuchající vytrvalost zavedla. Okupují stejné mezidobí, směřují v čase do stejného okamžiku. Optikou celku jsou podivnou a nedílnou součástí ducha doby, která má ve výsledku stejné kořeny, stejné body zlomu. Jen pod drobnohledem zjistíme z jakých jednotlivostí je celek tvořen. Koukáte na roztomilý obrázek Mickey Mouse, který je složen z válečných fotek. __ Tak provázáni a přesto se míjejí. K sobě spoutáni, ale odděleni zdí. Každý svou cestou, za cílem předurčeným dnem dávno minulým. A vlaky stále jezdí laskavě neměnné trasy, a vlaky stále mají zpoždění. (Škoda toho narativního skřípání) (03.11.2011)

Poézia zabudnutého, vyľudneného kraja, drobných aj väčších kšeftíkov v ňom prevádzkovaných, spolu so špecifickou atmosférou sa približuje poetike komixovej predlohy. Na rozdiel od spolukomentátorov som tam dej videl. Ba dokonca sa mi to páčilo vďaka zvolenej forme tak, že si túto náladovku rád zopakujem. Svet osobných vlakov, malých zastrčených nádraží (zahŕňajúcich aj veľkú pražskú stanicu s príznačným svetom drobných povaľačov, kmínov a alkoholikov) a minulosti zasahujúcej do prítomnosti je totiž svet, kde sa cítim fajn. (01.02.2016)

NĚMÝ BYL SÁM. VRÁTIL SE, ABY SE POMSTIL..... /// No tak vono dohromady není vo čem vyprávět. V hlavní roli animace a roztaženej, krátkej jednoduchej příběh, jehož unylý tempo se postupně stává votravným. Tolik úsilí, kvůli takový kravině! Za pomocí černý, bílí a šedý barvy říct, že minulost si hajzla najde i v takový prdeli, jako je Bílý Potok, s mezipřistáním na pražským ,,Hlaváku“ a vekslem s Rusákama. Ale furt si říkám ,,hmm, nápad zajímavej, technická dokonalost, atmosféra plná Krobotova hlasu...... a pak přijde konec, pointa žádná a já řvu ,,VRÁTIT VSTUPNÝ!“ Aha....no tak nic. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks tvůrců Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka číst nebudu. 2.) Jsem starej nádražák. 3.) Jsem starej estébák. 4.) Jsem starej. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.04.2012)