Helen

Rozbombardovaná jsem víc jak Drážďany. Wow, tento film bolí... Bolí mě ještě hodinu po jeho projekci a bude bolet ještě dlouho poté. Stáhlý žaludek a pocit prázdna, který mě zajal při sledování tohoto nevšedního snímku. DEPRESE, BEZNADĚJ, BOLEST. Tyto pocity mě naplňovaly každou minutou filmu. Asi si říkáte, proč se mučit? Protože i když s v průběhu filmu několikrát rozhodnu o jeho definitivní utnutí, a v jeho promítání musím dělat přestávky, abych tu dávku, tu smršť snesla, přesto jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A vyvíjel se. Někdo říká, že pomalu, já mám za to, že se odvíjel přesně akorát. Jeho stopáž je pro mě zobrazením táhnoucí se nemoci, ze které není prakticky úniku. Nemoci, kterou nelze vyléčit 20 tabletami po osmi hodinách a z níž se dotyčná osoba dostává celoživotně s nejistým výsledkem. Připadala jsem si jako ve snu. V tom nejzlejším snu, z něhož není možno se probudit, až nakonec... Vysvitne světlo. V případě Helen, tu vysvitla přímo záře, a to v podání Ashley Judd, jejíž ztvárnění hlavní hrdinky bylo víc jak uvěřitelné. Brilatně se zde předvedla i Lauren Lee Smith, coby spřízněná Helenina duše a jejich přátelství mi možná usnadnilo pochopit alespoň částečně nitro žen, trpících depresí tak silnou, že jsou nebezpečné sobě samy. Celou dobu jsem se snažila proklouznout do její mysli myslím, že se mi to i podařilo. Avšak ne zcela. "What I do remember is a sense that reality is thin. Thin as lake ice after a thaw and we fill our lives with noise and light and motion to hide that thinness from ourselves." Ano, film velice zdařile snímá problematiku, která je tak zapeklitá a komplikovaná, že není vůbec snadné ji nějakým důvěryhodným způsobem ztvránit. Vynikající scénář, plynulý děj a ta hudba... Miluju piáno a smyčcové nástroje a tady byly vždy použity ve správnou chvíli na správném místě. Jediné, co bych vytkla, byla závěrečná scéna. Celkově dávám plný počet, protože takhle hluboko se mě už dlouho žádný film nedotkl a troufám si říct, že dlouho nedotkne. Proto si je zaslouží všema pěti ;) P.S. A žaludek mám pořád stáhlý. (21.03.2011)

Absurdní film. Každý, kdo ví něco o depresích, ví, že takhle neprobíhají, mají svoji vnitřní logiku, kterou jen "normální" lidi nechápou. A zde se nám servíruje cosi, co bych nazval... zápornou pohádkou. Všechny ostatní postavy ve filmu jsou přirozené, ale hlavní protagonistky a dění kolem nich je prostě naprosto mimo, každý, kdo ví aspoň něco málo o skutečných depresích a psychózách, bude u tohohle filmu trpět nad nesmysly, které se vrší jeden na druhý, až je vám na konci všechno fuk a jen koukáte, kam to teda autor (který to zřejmě pojal jako propagaci svojí, mylné, představy o psychických nemocech) dovede, a až to nějak dopadne, tak pokrčíte rameny a řeknete si, no to byla kravina. Film s rádoby realistickou, masochistickou a emoční nálepkou, plný zavádějících, nikdy skutečných nesmyslů a s vnitřní náplní lít lidem do hlavy nesprávný názor. Odpad nedávám jen proto, že uznávám, že z hlediska nějaké té filmařiny to není špatné, člověk se v podstatě nenudí. Akorát, že když o tom něco víte, tak je vám za sebe trapně, že se na to vůbec koukáte. (05.07.2012)

Síla nezávislých filmů je především v tom, že syrově nabídnou vážný příběh vážnou formou. Nedělaj si z toho legraci a popíšou to přesně tak, jak to skutečně je. Proto je Helen tak zajímavý a dobře hodnocený film. Dokáže zaujmout. Ještě aby ne, když vypráví o jedné ženě, u které se zničehonic objeví nemoc známá jako těžká deprese. A s tím jsem se ještě v žádném filmu nesetkal. Film pak ubíhá naprosto plynule. Ze začátku divák nic neví, pak ho to trkne a pak se veze spolu s Helenou. Jak to dopadne už je jenom na tom, jak moc nezávislý tvůrci ten film budou chtít udělat. Podle mě se s tím ale poprali hezky. Člověk alespoň o trochu pochopí něco, s čím se jen tak nesetká, i když...člověk nikdy neví. (24.11.2010)

'' Two and a half years ago, Hell came to pay me a suprise visit. '' Film mě nezasáhl až takovým způsobem, jakým mohl, ale strhující výkon Ashley Judd mi nedovolí hodnotit jinak. Lidské osudy jsou nevyzpytatelné, nikdy nevíme, co si pro nás přichystají a je čistě na nás, jak se k nim postavíme. Po dlouhé době čisté, komorní, nijak nepřikrášlené drama s bohužel né nijak vzácným životním příběhem - 90%. (05.05.2011)

Reklama na elektrošoky s castingem narychlo vypůjčeným z upoutávky na podpůrné přípravky při úbytku estrogenu, kde tvůrci o depresi neměli ponětí, nebo v ní právě hluboko uvízli... Nesoudržný pár, složený z přehrávající Ashley Judd a Gorana Visnjice, který, jako by se na plac připletl z cateringu při roznášení kávy, už pro mě nemohl nic udělat. Nuda z deprese, deprese z nudy - vyberte si. (26.06.2013)