Muži, kteří nenávidí ženy

Když jsem před čtyřmi lety viděl americký snímek z roku 2011 s podivným názvem Muži, kteří nenávidí ženy od režiséra Davida Finchera, byl jsem na dvě hodiny přikován k obrazovce a hltal události, které se v něm udály. Film se líbil na čtyři hvězdy, jen jsem nechápal, proč vůbec vznikl, kdy o dva roky dříve natočili Evropané ten stejný film s totožným názvem a dějem. A právě na originální verzi snímku Muži, kteří nenávidí ženy, kterou v roce 2009 natočily severské státy Švédsko / Dánsko / Německo / Norsko, jsem se s odstupem času rozhodl podívat. Měl jsem tak jednu výhodu a to, že jsem si děj nepamatoval úplně do detailu, takže jsem si jej užil podruhé a s jinými herci. Opět jsem si tak jako třešničku vychutnal naprosto překvapující závěr, kdy už se zdálo, že je vše vyřešeno, dokonáno a pak přišel zvrat a nečekané rozuzlení. Nicméně jsem opět musel přežít chození okolo horké kaše a pomalejší rozjezd, během něhož jsem strávil soud hlavního hrdiny novináře Mikaela Blomkvista (Michael Nyqvist), který byl odsouzen za urážku na cti, když zveřejnil nekalé obchody zkorumpovaného podnikatele Hanse-Erika Wennerströma (Stefan Sauk), což pár minut zabralo. Kašička se pod pokličkou ohřívala i s další postavou, kterou byla mladá a vysoce efektivní členka soukromé detektivní agentury Lisbeth Salanderová (Noomi Rapace), nespoutaná slečna s velkým škraloupem z mládí, které měla na těle tetování a piercing v obličeji a kdoví kde ještě, ale vidět byly jen ty na hlavě ! Každopádně nejen vizáží to byla zlobivá holka, takže další minuty utekly při sledování jejího nechutného znásilnění svým obtloustlým poručníkem Nilsem Bjurmanem (Peter Anderson) a následné pomsty. To jsem už věděl, že Lisbeth novináře Mikaela sledovala, když si její služby prostřednictvím advokáta (Ingvar Hirdwall) objednal Henrik Vanger (Sven-Bertil Taube). Tento bohatý průmyslník si poté Mikaela pozval na svůj ostrov na pobřeží Švédska, aby mu pomohl objasnit 40 let staré zmizení neteře Harriet (Julia Sporre). Vanger si totiž myslel, že ji někdo z členů podivné rodiny, které skoro celá žila na ostrově ve svých domech, tehdy zavraždil a její tělo ukryl tak dobře, že ji policie nenašla. Henrik reportérovi slíbil, že mu na oplátku dá informace o Wennerströmovi, které za několik let nashromáždil. Teprve tehdy, když Mikael souhlasil s hledáním Harriet, začal být film zajímavý, jakoby režisér zařadil druhou rychlost a ve filmové převodovce zapadla třetí rychlost, když Mikaelovi s pátráním začala pomáhat Lisbeth. A začaly se dít věci panečku, přeřadili jsme na čtvrtý rychlostní stupeň, takže na povrch vyplavaly staré vraždy a skutečně vyšlo najevo, že tím vrahem byl někdo z rodiny. No, vypadalo to, že skončíme na páté rychlosti, když se případ podařilo objasnit, ale opět přišla ta zmíněná třešnička a šestka zařazena. Na rozdíl od americké verze, se mi originální severská varianta líbila více. Nejzajímavější byl zhruba střed děje, ono hledání neteře a postupné odkrývání hrůzných skutečností, během něhož mi vstávaly chlupy po celém těle. Takže film to byl opravdu vynikající, sice se rozbíhal šnečím tempem, ale měl pochmurnou atmosféru, znásobenou zasněženou švédskou krajinou a to se mi na tom líbilo, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, evropská verze filmu Muži, kteří nenávidí ženy ode mne získala pět mužských hvězd *****. (05.03.2023) (méně) (více)