Harry Brown

„Podľa mňa nám robí službu.“ Obávam sa, že veľmi... hm... štandardné. Chcel by som povedať, že Michael Caine to dal, kým režisér a scenárista nie, ale vlastne to nedal ani Caine, ktorého mám rád, ale teraz len stojí v zábere a je skôr Caineom, ktorého si väčšina z nás váži, než že by podával nejaký „extra iný“ výkon. Ostatní sú len do počtu, režisér sa (miestami takmer doslovne) topí v chaotickej noci, takže nevieme, čo sa deje (toto za plus naozaj nepokladám). Záverečná „apokalyptická“ akčná pouličná scéna potom iba potvrdila, že tvorcovia sami nevedeli, o čom chcú rozprávať. Mám rád filmy o pomste. Ale iba ak sú dobré. MUŽA V OHNI pokladám za dobrý revenge movie, detto prvé PRIANIE SMRTI s Bronsonom. HARRY BROWN je však veľmi... hm... štandardný. Zjednodušujúci scenár (je to o „obyčajnej“ pomste, filozofickej otázke „Kde to skončí?“ alebo o tom, že „systém“ nikde na svete nemá šancu ochrániť nevinných?) si tiež nikto z tvorcov zarámovať nedá. Miestami až prehnane pochmúrna snímka chytí tempo raz za 20 minút, kedy Harry Brown chytí odporného mladistvého zlosyna a mučí ho, ale aj tieto scény boli byť tvrdšie. HARRY BROWN je tak len jeden z miliónov filmov kinematografie, kĺžucich po povrchu. Škoda, že má Caine potrebu účinkovať aj v takých (pod)priemerných látkach... ale on ju mal vždy (viď. ČEĽUSTE IV: ODPLATA). (27.05.2011)

"Měl jsi tu dívku odvést do nemocnice" říká Harry Brown, načež odrovná v pořadí už asi 3. týpka. Pokud se má jednat o britskou odpověď na Eastwoodovo Gran Torino, tak říkám, že se to sakramentsky povedlo. Ze začátku, kdy se příběh trochu vleče, jsem si říkal, že to není špatný, ale doufal jsem, že se to rozjede co nevidět. A ono se to opravdu rozjelo. Scéna "kupování zbraně" mě dostala a od té doby to byla vlastně jen akce, akce a napětí, jak to dopadne. Harry Brown je hodně stylová záležitost, která má pevné pilíře (bravurního Cainea, kterému jsem toho mstitele sežral i s navijákem a jako dezert jsem si dal časopis Udice :-) a vynikající Emily Mortimer, který mi definitivně potvrdila, že její výkon ve filmu Milý Frankie nebyl náhodný). A i když film nepřináší žádná "nová témata" (jak říkám, tohle je prakticky to samé, co Gran Torino), tak se obávám, že tohle je aktuální stále… Mít klobouk, tak před Cainem smeknu, protože v jeho věku podat takovýhle výkon… Prostě a jednoduše - 95 %. (13.03.2010)

Pouliční šarvátky trochu moc divoké a mimo realitu, ale ty britské gangy a neurvalá mládež jsou zlo a Barberovi se to v menších pasážích podařilo zachytit vcelku atmosfericky a věrohodně. Neselhává ani Michael Caine, který působí na první pohled přívětivěji, než morous Eastwood, ale buď divákovi sedne jeden, nebo druhý. Ani jedno není špatně. Explicitní a nekompromisní násilí na tom ale baví nejvíc. Kraluje tomu suverénně nejlepší scéna v drogovém doupěti, která je vyloženě mrazivá, dobře nasnímaná a odehraná. Škoda přehnaně charakterní policistky a sentimentu bych dal ještě mín, ale snést se to dalo. Určitě to řeklo to, co to říct chtělo. (30.09.2015)

O Tropa de Elite se obecně soudí, že je to film fašistický, o ideově velmi podobném Harry Brownovi nikdo nic podobného tvrdit nebude, páč v hlavní roli vystupuje milý důchodce s tváří milovaného Michaela Caine. Jinak jsou si ty filmy ale v lecčems podobné – ve vylíčení kriminální spodiny jako primitivního kmene, v nabízení snadného řešení a v jisté jednoznačnosti vidění světa (fér mariňák vs svinská spodina). Nevadilo mi u Padilhy, nevadí mi to ani u Barbera, nedělám si iluze, že to na vybraných anglických sídlištích vypadá o moc líp. Jinak mě ale Harry moc netrefil, sociální tón je spíše nevěrohodný (přišlo mi to až moc aranžované), Barber z Caina nedostal nijak úchvatný výkon a scénář je značně klišovitý, i když to zkouší maskovat za realističnost prostředí... Celkově jsem nějak nepochopil, co to vlastně mělo být – sociální drama či netradiční thriller? Eastwood to dokázal o stupeň přesvědčivěji, i když některé scény z Barberova filmu se mi celkem pod kůži dostaly. Ale ne moc hluboko. (24.03.2011)

Je paradoxní, že zdejší komentáře jeden z nejkontroverznějších britských filmů současnosti uctívají jako divácky vstřícnou žánrovku. Narozdíl od obecného přesahu Eastwoodova "Gran Torino" přichází v "Harry Brown" s konkrétní odpovědí na konkrétní problém. Filmové reakce na kriminalitu britské mládeže nejsou ojedinělé (např. Eden Lake), ale tento film k celé otázce přistupuje s vypěněnou radikálností. Za pomoci exploatačních prvků (vyobrazení feťáků jako psychopatických trosek, byrokratická neschopnost policie, populistické ospravedlňování hrdinových činů, křiklavě idylický závěr) a autority ikonického britského herce spojovaného se starými dobrými časy vzniklo vyprávění, které diváky utvrzuje v tom, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Zatímco letitý drsňák Eastwood na stará kolena přijímá cestu sebeobětování a klidné síly dřívější bonvián Caine (Alfie, Italian Job) sahá po zbrani a ve stylu "Rambo: Do pekla a zpět" ukazuje mladým idealistům, že jediným řešením je nelítostný atak. Když se takto vyjadřuje senilní Stallone k situaci na druhém konci světa, lze to brát s pousmáním jako žánrovou stylizaci, ale v případě "Harryho Browna" se jedná o postoj k domácí situaci, který nevíc bude s tamními diváky silně rezonovat. Film nevyjadřuje postoj jednoho sebestředného dědka uvízlého v době své největší slávy, nýbrž odpovídá náladám publika, které již má dost situace ve svém okolí a nevidí již jiné východisko, než to zde předestřené. A právě proto je "Harry Brown" stejně jako brazilská fašistická "Elitní jednotka" mrazivá dobová výpověď a ne nějaká žánrovka. V momentě, kdy společnost dospěje do stádia, že uctívá tento přístup k věcem, nelze než cítit strach a krajní zneklidnění. Z tohoto hlediska je "Harry Brown" stejnou mírou vynikající film i odpad. (07.08.2010)