Ulovit miliardáře

Nestává se mi tak často, že film nedokoukám, ale tady jsem měl problém hned po pár minutách. Nakonec jsem to vzdal po cca čtvrthodině. Kdybych si lépe četl titulky, nemuselo se to stát. Věděl bych, že to spáchal Vorel, tzn. je to sračka. Věděl bych, že sestava figur, co se tam honí z rohu do rohu je kombinace toho "nejlepšího" z líhně zatuchlého Sklepa a always trapného Brna. A věděl bych, že tam hraje Ester Janečková a Jirka Mádl, blé. (23.03.2010)

Nehorázna kravina najhrubšieho zrna. V tomto filme je všetko trápnosť, nuda, otrasní herci, o ničom scenár, pedofília, rasizmus atď. Jediná vec ktorá ma na filme zaujala bola rola schizofrenického nezávislého novinára ktorú podpriemerne zahral Radomil Uhlíř. Upozorňujem, že jeho podpriemerný výkon bol zo všetkých najlepší, a tak si môžete spraviť obraz o ostatných. Všetky tie stupídne dialógy a dokonca príhovory postáv k divákovi vyznievajú úplne umelo, neprirodzene až vtieravo. ODPAD! ako hrom. Neodporúčam nikomu, iba ak na spôsobenie mozgovej mŕtvice. (07.04.2010)

Nevadí mi Post Coitum, dokážu přežít Bony a klid a vorlovskou stylizovanost mám rád. Ulovit miliardáře, který tyhle tři prvky míchá dohromady, si ale asi těžko oblíbím dřív, než úplně zesenilním. Jako karikaturista tentokrát režisér, jenž měl dosud na štítě jen výborné a dobré filmy, zklamal naprosto. V jeho starších filmech totiž ony karikatury byly v nejhorším příliš přepálené nebo málo trefné; v Miliardáři se ale naprosto do NIČEHO a NIKOHO ani neotírá, jen hází na plátno uměle bizarní figurky. Raději se koukněte do toho zrcadla, co drží v rukách Muži v říji. P.S: Kdo nezklamal, je kameraman Marek Jícha, jehož práce je opět výborná. Tentokrát za přispění dobře zvolených lokací (mimochodem jedna z paralel s tím Post Coitem). (05.10.2009)

"Prej seš taky kamarád s premiérem. - No, já jsem ze svýho kamaráda udělal premiéra, to je trochu rozdíl." Neúprostě nastavené zrcadlo současné realitě se v tomto případě zlehka vypouklo a místo trefné kritiky společenského systému zobrazilo naivní taškařici plnou šustivých bankovek, politické korupce, zapálených rómských sdružení, nezávislé žurnalistiky, k financím takřka nevšímavých policistů a špatně načasovaných sprostých slov. K trapným hereckým výkonům se přitom vypjaly okoukané "špičky" českého komediantství a vrcholem všeho byla kreace Ester Janečkové, která přede mnou svůj herecký talent dokázala umně skrýt v časoprostoru. (23.11.2016)

Americký režisér Oliver Stone si pro to, jak ostře ve svých filmech kritizoval západní společnost, vysloužil přezdívku „černé svědomí Ameriky“. Po zhlédnutí nového českého filmu Ulovit Miliardáře se mi zdá, že i jeho tvůrce Tomáš Vorel by rád slyšel, jak filmoví kritici, média i běžní diváci mluví o něm jako o černém svědomí české společnosti. Film Ulovit miliardáře měl totiž být drzou (jak je film prezentován na plakátu) satirou, která se snaží kritizovat snad všechno a všechny. Pokud má ale satira komickým způsobem kritizovat nedostatky a záporné jevy, režisér Vorel selhal jak v komice, tak především i v té kritice, neboť pohledem, který prostřednictvím filmu zaujímá vůči společnosti, sám představuje některé její neduhy. Postavy jsou zde jen karikaturami a pokud za pojmem karikatura vidíme zkratkovité vykreslení přehánějící nápadné znaky a vlastnosti za účelem zesměšnění, Vorel se při vykreslování postav řídil převážně předsudky, a tak všichni Romové v tomto filmu kradou, blonďatá přítelkyně hlavní postavy je neskutečně pitomá, židé jsou chamtiví, policisté jsou zkorumpovaní a šňupají zabavený kokain, novináři přetvářejí skutečnost k obrazu svému a i ten miliardář si myslí, že všechno se dá koupit. Tomáš Vorel se ukázal být krátkozrakým pozorovatelem a povrchním kritikem, který se snaží každého očernit, ale místo toho, aby útočil správnými argumenty, se pouze vybíjí na jednorozměrných postavách, kterým se neobtěžoval nadělit jiné než ty negativní vlastnosti. Jakoby malíř tvořící karikatury na Karlově mostě namaloval z člověka s velkým nosem a hustým obočím jen ten srandovní nos spolu s obočím a zbytek úplně ignoroval, neboť na tom už není nic legračního. Co se týče hereckého ansámblu, tak tam to není o nic lepší. Tenká hranice mezi seriózním projevem a divadelním přehráváním byla tentokrát úplně zbořena a to, co většina herců předvádí, je hnus, s prominutím. Vorel si zaslouží maximálně tak pochvalu za snahu udělat film vizuálně zajímavým, což se mu daří jen někdy a většinu záběrů ničí tím, že se všichni herci dívají přímo do kamery. Jo a Witchův hudební doprovod je naprostá blitka, která mnohdy nekoresponduje s děním na plátně. Jednoduše řečeno je tenhle film prohrou na celé čáře a zároveň těžká podpásovka pro diváky se vkusem. 15% (08.10.2009)