Vražda

V Dánsku se vraždy řeší výhradně za deště, mraků, pološera nebo tmy. A jenom to domalovává ponurou, vlezlou atmosféru Forbrydelsen, za kterou jsem strašně vděčný. Zavražděná Nanna je vlastně takovou Laurou Palmer, čímž taky podobnost s Twin Peaks končí a opravdu to nemá s douglasovými jedlemi nic společného - ta úvodní linka mi když už připomíná spíš Eastwoodovu Mystic River. Nicméně mě to vcuclo jako Sára jednu z těch svých nekonečných pastilek proti kašli. A nic na tom nemění ani ta přehnaná zamotanost, kdy kodaňská policie postupně obviní a zase osvobodí půlku města. Lars Mikkelsen hraje jako o život a nekonvenční parťáctví Lundové s Mayerem mě baví stejně jako psychologický ponor do většiny charakterů, a že jich není málo. Jejich tragické příběhy vtáhnou po pár dílech natolik, že budete chtít dokoukat. (05.01.2015)

První díl naznačuje možnosti velkého počtu motivů, prolínání několika rovin a velké možnosti variability na poli vztahů mezi postavami. A velkorysý rozsah seriálu naznačuje, že na vše tentokrát bude dost času. Případné srovnání s Twin Peaksem sice na místě není, to ale samozřejmě nevylučuje, že se z toho nemůže vyvinout výborný seriál. (23.04.2013)

Sarah Lund a její nevyčerpatelná zásoba hnusných huňatých severských svetrů jako spojovací články dvacetidílné série o dvacetidenním vyšetřování vraždy kodaňské středoškolačky. Případ, kde nic není jak se zdá; a ne sovy v tom tentokrát žádnou roli nehrají, byť právě Twin Peaks bývá ve spojitosti s tímto seriálem často (neopodstatněně) zmiňováno. První řada (ano, je i samostatně stojící druhá desetidílná) sází na „jinakost“ a skoro až zastydlost v postupech, které se na seriálovém poli nosily před desítkami let. Tohle je spíše než standardní kriminálka politické a lidské drama hodně pracující s pocity (postav i diváka). Jedna z mnoha zvláštností pramení z toho, že děj je takřka výhradně sledován z pohledů čtveřice postav. Komisařky Sarah Lund (vyšetřování a obětování osobního života; nečekejte drsňačku s bouchačkou, tohle je taková „Wallanderová“), hvězdného politika na vzestupu Troelse Hartmanna (politické čachry a intriky před nadcházející volbou primátora; zpočátku nápadně podobné Palmerově linii z první řady 24 a později State of Play) a rodičů zavražděné manželů Birk Larsenových (dopad na rodinu, vyrovnávání se s tragédií, reakce okolí, touha po pomstě). Což má za následek, že devět z deseti pro děj zásadních událostí se odehraje mimo obraz. Nejmarkantnější to je v krimi lince, kde samotné vyšetřování nemá skoro žádný prostor; Sářin parťák vše oddře, nalezne, vyslechne, dopadne, ale my z toho nic nemáme, jelikož se to vše dozvídáme až z jeho telefonátů Sarah. Ona vůbec ta kriminální část bude paradoxně pro mnohé největším úskalím série. S vědomím, že to má dvacet epizod souvislého děje je od prvního momentu jasné, že podzápletky na dva či tři díly ve stylu „další podezřelý co to už určitě nade vší pochybnost udělal“ nikam nevedou. Tvůrci příliš otálejí s vyjevením toho, co je divákovi stejně dávno jasné; je-li od počátku polovina stopáže každého dílu o politice, radnici a volbách, tak těžko někoho překvapí, že se tam vyšetřování nakonec neodvratně stočí. Stejně tak není problém záhy odhalit kdo je vrah či zůstávající pachuť, že i po finálním odhalení přetrvá dost aspektů, kde logika při zpětném pohledu úpí... Přes veškeré tyto výtky se to však nerozpakuji označit za jedno z nejzajímavějších novodobých seriálových kriminálních dramat ze staré školy. (07.02.2012)

Říkám si, zda je dobře, že jsem dřív viděla americkou verzi (a nastavila tak laťku krásy úplně někde jinde), protože v tomto případě se musím přiznat, že dánskou bych vzdala po prvním dílu. Herci mne prostě nebavili. Běžně ale upřednostňuji právě severské verze před americkými předělávkami. Zde to ale nezachránil ani Lars. (10.01.2018)

A zase musím opěvovat tu atmosféru! Noční ulice, temnota a mrazení, ale také velice povedená úvodní sekvence a hudba... ano vím, monotónní, i přesto mi tam sedne. Tohle prostě umí seveřané nejlíp a spolehlivě mě na to vždy chytnou. Ovšem ne že by kvalita Zločinu byla pouze v tomto... hlavní předností jsou opravdu dobře vybraní herci, kteří na své role výborně sednou. Musím zmínit alespoň tři hlavní postavy, i když seznam by to mohl být velice dlouhý. Takže Sarah Lund, Jan Meyer, Troels Hartmann, ti celý seriál táhnou. Lars Mikkelsen hraje neskutečně a i já musím zmínit jeho zde mnohokrát opěvované charisma. Sofie Gråbøl a její sympatická policistka v severském svetru (dobrý a vtipný nápad). Její drsnější kolega Søren Malling, opět skvělý výkon, kde se to v těch Dánech bere. Že má první řada dvacet dílů mi až tak nevadí, ona to totiž není jen detektivka, řekl bych, že mnohem více než o vyšetřování tu jde a jednotlivé postavy, vztahy a psychologii. Množství podezřelých možná tvůrci poněkud přehnali, i když takhle to zřejmě bývá i ve skutečnosti, nikdo není neomylný. Kde to občas trochu skřípe je příběh rodiny zavražděné, ale těch nudnějších momentů naštěstí není příliš. Celkově rozhodně nadprůměrný, solidně zrežírovaný seriál, na jehož další řady se určitě podívám. 80% (24.07.2015)