Neopouštěj mě

Největší chybou je jednoznačně obsazení.Ošklivá Carey Mulligan s parukou na hlavě (byla to doufám,paruka)mne vyloženě rozčilovala svou lhostejností po celý film.Nedokázala ze mě vymáčknout jedinou slzu,připadalo mi,že je to prostě herečka bez emocí.Jako Kathy jen tiše seděla,civěla,občas brečela a údajně potichu doufala,že se její údajně nejlepší kamarádka rozejde se svým přítelem,aby ho mohla mít pro sebe.Když už ho získá(ne snad,že by pro to něco udělala,impuls jí dala Ruth),brzy ho zase ztratí.Já se ale ptám.. proč,když do sebe byli Tommy a Kathy tak zamilovaní,společně neutekli?Proč se nedali dohromady hned jak se zamilovali?Odpovědí je,že tohle celé vlastně nemá vůbec smysl.Možná bych měla jiný názor,kdyby roli Kathy dostala Keira.Jsem si jistá,že ta by mě ohromila a možná i dohnala k slzám.Prkenné Carey se stejným výrazem v nesympatickém ksichtíku po celý film se to fakt nepovedlo.Dojatá jsem byla až když jsem viděla umírající Ruth (Keira),ačkoliv se nikdo její smrtí moc nezabýval.To bylo samé Tommy tohle,Kathy tamto..na jednu stranu opravdu poutavý námět a děj,na druhou zkrátka špatně zvolení herci.Láska hlavní dvojice snad ani nikoho nemohla dostat,protože to zkrátka nemělo žádnou jiskru,nic.Upřímně jsem ještě nikdy nebyla tak nejistá ohledně hodnocení filmu.Nakonec dávám tři hvězdičky;jedna za příběh&originalitu,druhá za atmosféru a třetí za Keiru.Ale opravdu to není moc zasloužené..no,škoda nevyužitého potenciálu. (28.09.2011)

Zručně provedená citová vydíračka, která má zajímavé, ale bohužel nedovysvětlené základy, tak třebas proč jsou jako pečovatelé používáni dárci, jejich výchova a příprava asi bude dost nákladná? Co kdyby měli dárci děti? Mohou mít dárci děti? Co na to veřejnost? A tak dále a tak dále. Narozdíl od mnohých považuju první část s mezihrou za lepší, než je závěrečná třetina, hlavně kvůli až moc čiré průzračnosti děje a vratkým základům, navíc mi přišla vrcholně nedojímavá a jediná postava které jsem v dospělosti mohl fandit byla ta, jež je výtečně zahrána Carey Mulliganonovou, oproti ní je třebas postava Tommyho (snaživý Garfield) nebetyčně pitomá a kdesi na internátu zamrzlá. PS: Jestli mi tahle POMOtaná databáze zase smaže sama od sebe komentář k tutomu filmu jako včera, tak...Tak budu nasranej. (23.05.2013)

Těžce stravitelný film a hlavně film, při kterém vám, pokud nemáte empatii na úrovni čtyřicetiwattové žárovky (vyšroubované, samozřejmě), na mysl naskáčou myšlenky o tom lidském bytí a nebytí, o tom, že naším největším darem je sám život a taky o tom, že ne každý tento dar dostane... Film vskutku depresivní a to ani ne tolik samotným příběhem, jako spíš jeho vyzněním a taky tím, s jakou apatií se všichni ti, jejichž jediným životním údělem je starat se o své orgány, aby jim mohly být dříve anebo později vyříznuty, ke své situaci staví... Žádný pokus o útěk, žádné vidění lepšího života, žádná naděje... A snad nebudu moc spoilerovat, ale ne, ani samotný konec na tom nic nezmění, naopak. Zkrátka film, který mě zase jednou přinutil u něho myslet (třeba i nad tím, jestli Andrew Garfield trpí anebo netrpí nějakou psychickou poruchou... :-). (02.11.2013)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)

Ústřední trio hraje výtečně v této komorní romanci nutící člověka položit si nějakou tu etickou otázku, avšak právě ono rozjímání nad daným tématem je snad to jediné, co si divák ze sledování Never Let Me Go odnese. Knižní předlohu jsem nečetl, ale i tak jsem z filmu ucítil jistou odevzdanost vůči ní (ne nepodobnou odevzdanosti postav vůči svým osudům), neboť na mě působil jakožto pokorná inscenace nijak výrazněji nevyužívající předností filmového vyprávění. Jakoby tvůrci veškeré své naděje na kvalitní dílo vložili do nepochybně silného příběhu a talentovaných mladých herců, avšak vzhledem k filmovému médiu postrádali jakékoliv ambice. Je to prostě řemeslně dobře odvedené převyprávění...ale takříkajíc bez srdce, bez duše. (23.01.2011)